Pracovní semináře

Vyhledat text

Kdo má svátek
Aktualizace
Aktualizované sekce od 10.10.2021 do 17.10.2021

Informace
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě
pro přátele horního cechu

Copyright Klub přátel Hornického muzea v Ostravě, 2006-2020
email:kphmo(zavinac)seznam.cz
Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.

Seo servis
Slovo předsedy
Knihy hornická tematika

Počet zobrazených článků: 50 (z celkem 198 nalezených)

| 0-50 | 50-100 | 100-150 | 150-198 |
SVATÁ BARBORA
(administrator, Historie, 04.12.2015)
Jedním z prvních adventních svátků, kterému naši předkové přisuzovali magickou moc, je po sv. Ondřeji (30. listopadu) svátek sv. Barbory, připadající na 4. prosinec. BarborkaLidé si toho dne řežou větvičky ovocných stromů barborky, které si doma dávají do vázy pro radost a okrasu, vždyť do skutečného jara je tak daleko ale nejen to, prostřednictvím větviček se v lidové magii věští budoucnost. A to ne budoucnost ledajaká! Která svobodná dívka by nechtěla vědět, zda se již v příštím roce nevdá?

Jako barborky se dnes řežou převážně třešňové větvičky. Podle tradice to však mohou být snítky z jakýchkoliv stromů a keřů, které ve váze mohou rozkvést. Tradice barborek je prastarého původu. Říká se, že v nich lze spatřovat odraz příběhu z apokryfních (tedy církvi nekanonizovaných) evangelií. V nich lže číst, že snoubence pro Pannu Marii vybrali kněží jeruzalémského chrámu právě podle toho, čí snítka vložená do vody vyrašila první. Snad se i zde navázalo na ještě starší tradice prastarých veštebních praktik, podle kterých rozkvetlá větvička dívce říkala, že se v následujícím roce vdá. Ovšem zde nutno slečny varovat není dobré snítku pěstovat na veřejně přístupném místě -protože pokud nevykvete, je to důkaz, že dívka již není panna (doby se mění...). Rozkvetlý proutek si dívka má dát do šněrovačky, aby si ho mládenec všiml (a dovtípil se když ne on a teď tak může mít navždy smůlu).

65. výročí obrovského nástupu učňovské mládeže do československého hornictví
(Ing. Jaroslav Klát, Historie, 17.10.2015)
1. Úvod

Horničtí veteráni si letos připomínají rok 1950, kdy před 65 lety proběhl mohutný nástup učňovské mládeže do všech uhelných, rudných, nerudných a naftových revírů v celém Československu. Zakreslené revíry s úspěšným náborem učňů jsou zakresleny na obr.1.

Mapa

Nástup nastal v rámci náborové, tzv. Lánské akce, která byla založena na pomoc řešení tehdejšího závažného problému v poválečném československém hornictví, tj. nedostatku stabilních pracovníků. Na něho navazovala neuspokojivá situace, která do té doby panovala v náboru učňů na hornická povolání. Hornický učební obor vznikl v r. 1943. Nedocházelo však k jeho uspokojivému naplňování. V roce 1947 bylo získáno jen okolo 800 a v roce 1948 byla situace ještě horší, bylo získáno jen cca 500 učňů. Celkový stav v r. 1949 v tříletém učebním oboru byl okolo 1500 hornických učňů.


Hornická stezka na Landeku třicetiletá
(Ing. Jaroslav Klát, Historie, 19.06.2015)

V letošním roce je oslavováno významné 70. výročí osvobození města Ostravy sovětskou armádou. Na počest 40. výročí tohoto osvobození byla 30. 4. 1985 otevřena na Landeku pro veřejnost hornická stezka (mapka na obr. 1). Účelem stezky bylo dokumentovat v přírodě a Stezkasoučasně zpřístupnit veřejnosti hmotné doklady o počátcích nejstarší hornické činnosti v OKR a ukázat geologické výchozy kamenouhelných slojí a nejstarších vrstev karbonských hornin. V této souvislosti je vhodné vzpomenout na organizace, jež se na budování stezky podílely.

Původcem myšlenky byl Ing. Ladislav Hep, CSc., vedoucí projektant Báňských projektů v Ostravě a předseda Krajské odborné skupiny České vědecko-technické společnosti (ČVTS) pro dějiny průmyslu a technické muzejnictví. K vybudování stezky počátkem 80. let přicházely podněty četných zájemců o hornickou historii OKR a vzrůstala snaha vybudovat hornické muzeum na Dole Eduard Urx (dnes Anselm). Na podporu myšlenky stezky vycházel v Ostravském večerníku v r. 1985 z iniciativy L. Hepa desetidílný seriál odborných článků pod názvem Landek známý i neznámý, napsaných uznávanými odborníky.


O těžbě, kultuře a společenských vztazích v hornických regionech
(administrator, Historie, 06.06.2015)

Ing. Miroslav Šmíd o těžbě, kultuře a společenských vztazích v hornických regionech, zejména na Ostravsku.

Šmíd

Při oslavách výročí osvobození ČR nezapomeňme na Slezskoostravskou Sedmičku. Prožil jsem to a nemohu a nechci zapomenout. Končil třetí rok našeho učebního poměru na dolech hraběte Johana Wilczka. Bydleli jsme na učňovském domově na Těšínské ulici asi 100m od Slezskoostravského kostela. Pracovali jsme na dole Trojice a Michálka ve Slezské Ostravě a na dole Jan-Maria v Hranečníku na okraji Radvanic.

Z kultury jsme toho moc neužili: taneční zábavy byly zakázané, městské divadlo (Stadtheater), na dnešním Smetanovém náměstí hrálo výhradně německy. Dnešní divadlo Jiřího Myrona Národní dům) vysílalo své herce na estrády do různých části Ostravy ( například do Sokolovny u Slezskoostravského kostela), ale to bylo velmi málo.


PRVNÍ HORNÍ ŠKOLA V OSTRAVĚ VZNIKLA PŘED 140 LETY
(Ladislav Bardoň, Historie, 03.01.2015)
Nádražní

První zprávy o vzniku horní školy v Ostravě se datují na konec 19. Století, kdy dochází k rozmachu průmyslu na Ostravsku. Buduje se železárenský a plynárenský průmysl, je dobudována Severní Ferdinandova dráha a Báňská revírní dráha, rozvíjí se těžba uhlí. Chybí však školení důlní technici, kteří v té době jsou vzděláváni v Příbrami, na Slovensku v Banské Štiavnici nebo ve Wieličce v Polsku. V dolech nejsou dodržovány bezpečnostní předpisy, dozorců je málo, těžba náročná, ale nedokonalá, dochází k častým důlním neštěstím. Rodí se myšlenka založit v Ostravě vlastní vzdělávací zařízení pro výchovu technického dozoru.

A tak 22. 12. 1871 tehdejší rakouský ministr orby rytíř Chlumecký na návrh těžaře Hynka Vondráčka schvaluje první stanovy budoucí horní školy. Pro nedostatek učitelů a vyučovacích místností dochází k zahájení vyučování až od 25. 9. 1874 v domě čp. 535 na Nádražní ulici, situované proti budově současné Komerční banky. Ředitelem byl jmenován báňský inženýr Josef Hýbner. Škola byla zpočátku dvouletá s tím, že žáci byli přijímáni vždy až po dvou letech a učební plán byl velmi jednoduchý. V prvním ročníku počty a měřictví, geologie a všeobecné strojírenství, v druhém ročníku hornictví, hornopolicejní předpisy, základy důlního měřictví, kreslení a čtení důlních map a hornické strojírenství. Od roku 1892 je uplatňována zásada, že definitivní důlní dozorce může být potvrzen jen po absolvování horní školy.


KDYŽ UŽ ČLOVĚK JEDNOU JE ...
(administrator, Historie, 31.12.2014)
Werich

Když už člověk jednou je,
tak má koukat, aby byl.
A když kouká, aby byl, a je,
tak má být to, co je,
a nemá být to, co není,
jak tomu v mnoha případech je.

Jan Werich


Hornická zvonice
(Vítězslav Hettenberger, Historie, 28.12.2014)
Jeremenko

Důl Louis (Jeremenko) by založen v roce 1891 v nejstarší části Vítkovic. V jeho těsné blízkosti byla prastará dřevěná zvonice se zvonem, který měl letopočet 1792. O této skutečnosti se zmiňuje jeden z částečně ohořelých dokladů, který se našel při bourání zděné zvonice v roce 1960. Vzhledem k tomu, že doklad se týká přímo založení dolu, citujeme ho v původním znění:

Na podzim roku 1895 odstraněna stará dřevěná zvonice, náležející obci Vítkovice a postavena za ni zvonice nová přičiněním a většinou nákladem kamenouhelného závodu "Jáma Louisova" a jeho majitelův. Stavba, kterou provedl dle svého plánu architekt Bohumil Židlický v Mor.Ostravě dokončena v květnu 1896.- Zvon z roku 1792 opraven na závodě a přenesen ze staré zvonice do nové již 12. prosince 1895. Hloubení jámy Louisovy počalo v měsíci květnu r. 1891. Dnes je jáma těžní 324, jáma větrní 314 metrů. Chodeb hotových jest 650 metrů, uhelné sloje vhodné dobývání dosaženy prozatím 3.

V horním ředitelství jsou páni ředitelé J. Molínek a Th. André,
závodním. inženýr Erich Mládek,
poddůlní A.Malina.
Obec Vítkovice čítá přes 15000 duší,
starostou jest Alexander Krömer,
farářem P. Josef Kuča.

Za panování cís. a krále Františka Josefa I. psáno 27. května 1896?

NEJVĚTŠÍ HISTORICKÁ UDÁLOST V OSTRAVĚ. II část
(Ing. Jaroslav Klát, Historie, 13.12.2014)

PŘED 20 LETY SKONČILA TĚŽBA UHLÍ II část

Pozůstatky po těžbě Karolina

Ukončení těžby uhlí na území Ostravy však nezůstalo bez následků a zanechalo pozůstatky po hornické činnosti, z nichž některé nebyly předpokládané.

Začaly se projevovat výstupy důlních plynů na povrch s některými velmi nebezpečnými následky vč. ohrožení života lidí. V souvislosti s tím vyvstala problematika zabezpečování starých důlních děl (jam a štol) jako komunikací pro výstup důlních plynů z dolů na povrch a také s možným rizikem jejich propadnutí. Ústí starých důlních jam muselo být proti propadnutí a zhroucení zabezpečeno železobetonovými uzávěrami a pro odvod důlních plynů, instalovanými plynovými komínky. Ústí jam bylo ohrazeno, jako např. u těžní jámy Karolina v centru Ostravy u nákupního centra Nová Karolina, viz obr. 4 a stanoveno kolem něho bezpečnostní pásmo (stavební uzávěra).


NEJVĚTŠÍ HISTORICKÁ UDÁLOST V OSTRAVĚ. I část
(Ing. Jaroslav Klát, Historie, 10.12.2014)

PŘED 20 LETY SKONČILA TĚŽBA UHLÍ I část

Pocod landek

V letošním roce jsme si připomněli dvacáté výročí ukončení těžby černého uhlí na území města Ostravy. K tomu došlo 30. června 1994, kdy horníci vyvezli z Dolu Odra v Ostravě-Přívozu poslední vůz černého uhlí, viz obr. 1. Tímto slavnostním aktem byla zakončena těžba uhlí na celém území Ostravy. Ukončení těžby se stalo největší událostí v historii hornické Ostravy. Skončila dlouhá epocha využívání uhlí, které zde bylo dobýváno více než dvě stě let. Jeho těžbu začal v Petřkovicích už v r. 1782 Johann Adam baron Grutschreiber, vlastník hlučínského panství. Soustavná těžba probíhala od té doby až do r. 1994, kdy byla Československým státem ukončena.


Láďovo RETRO 8
(Ladislav Bardoň, Historie, 05.08.2014)
RETRO

Láďovo RETRO 7
(Ladislav Bardoň, Historie, 27.07.2014)
RETRO

Láďovo RETRO 6
(Ladislav Bardoň, Historie, 15.07.2014)
RETRO

Láďovo RETRO 5
(Ladislav Bardoň, Historie, 27.06.2014)
RETRO

Láďovo RETRO 4
(Ladislav Bardoň, Historie, 05.06.2014)
RETRO

Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (28)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Historie, 27.05.2014)

Slezská Ostrava(pokračování)
    Kolonie Jindřich.

Jindřich

Podle K. Slívy byla postavena na počátku 20. let minulého století, v přímém sousedství povrchových provozů jaklovecké šachty Jindřich na západ a jih od jámy a podél dnes již neexistující cesty, která vedla kolmo na dnešní Hybernovou ulici. Bylo tam 10 domů úřednických a 4 domy dělnické. Celá osada byla úplně zbourána počátkem 70. let minulého století, po zasypání jámy Jindřich. Zároveň byly vybourány všechny povrchové provozy i garáže. Na místě osady je lesík, na místě povrchových provozů vyrostlo po roce 2000 šest výstavních rodinných domů.


Láďovo RETRO 3
(Ladislav Bardoň, Historie, 21.05.2014)
RETRO

Hornické kolonie ostravsko-karvinského revíru (27)
(Ing. Zdeněk Dombrovský CSc., Historie, 15.05.2014)

Slezská Ostrava (pokračování)
     Kolonie Hladnov

Hladnov

Hornická kolonie Hladnov ve Slezské Ostravě sloužila k ubytování zaměstnanců dolu a koksovny Terezie a byla postavena na počátku 20. století. V r. 1929 v kolonii stálo 8 úřednických domů, 30 dělnických domů a 2 domy společné obývané úředníky a dělníky. Kolonie ležela severním směrem od ulice Michálkovické, západním směrem od dnešního ZOO a byla vymezena ulicemi Stromovkou, Bernerovou a Heřmanickou. Podle M. Bilové stály v roce 1977 v kolonii pouze tři jednopatrové domy, avšak podle autorů studie Místopis staré Slezské Ostravy z roku 1999 stálo v kolonii osm úřednických domů, 30 dělnických domů a dva domy společné s hospodářskými přístavky. J. Kynclová v roce 2003 uvedla, že v kolonii stálo 28 domů. Investorem výstavby kolonie Hladnov byly Vítkovické kamenouhelné doly. Domy v kolonii byly dvoupodlažní, omítané a s hladkými fasádami. Stály na obdélném půdorysu a byly pokryty valbovými (šikmými) střechami. Okna byla dvoukřídlová a ve vedlejších místnostech malá jednotabulková. Vstupy do domů byly ve dvou variantách: buď byl vstup situován ze schodišťových rizalitů (výstupcích) ve štítových stěnách, nebo ve stěnách podélných. Všechny domy byly podsklepeny. Kolonie byla zásobována pitnou vodou z komunálního vodovodu obce Slezské Ostravy, přičemž obyvatelé si vodu čerpali z vodovodních výpustek stojících na ulici. V kolonii byla zavedena kanalizace a elektrické osvětlení. Ulice byly široké osm metrů a podél ulic bylo vysázeno stromořadí (akáty, lípy, kaštany). V osadě bylo osm pekáren s udírnou. Obytná plocha bytů v kolonii nebyla jednotná. Úřednické byty měly čtyři pokoje s příslušenstvím. Dělnické byty zahrnovaly kuchyň s příslušenstvím, nebo pokoj, kuchyň, spíž a záchod. Obyvatelé kolonie si mohli sušit peřiny a šaty jen v zahrádkách, na ulicích to bylo přísně zakázáno. Součástí obytných domů byly hospodářské budovy. Budovy sloužily k chovu vepřů a drůbeže. Chov koz a holubů byl zakázán. Součástí domů byly také malé zeleninové zahrádky.


Láďovo RETRO 2
(Ladislav Bardoň, Historie, 09.05.2014)
RETRO

Láďovo RETRO 1
(Ladislav Bardoň, Historie, 27.04.2014)
RETRO

Poklad na Dole Michal?
(Redakce Horník, Historie, 30.03.2014)

Nadšenci do hry zvané questing budou pátrat v areálu šachty.

Důl Michal

Památkově chráněné prostory Dolu Michal (Petr Cingr) v Michálkovicích se stanou novou zastávkou pro vyznavače questingu, hry kombinující putování po zajímavých lokalitách s pátráním po „pokladu“. Místa pro questy neboli hledačky vytipovávali v prvním týdnu března členové Actaea v rámci projektu podpořeného Nadací OKD v programu Pro budoucnost.

„Umístění pokladu samozřejmě prozrazovat nebudeme, hra by jinak neměla smysl,“ upřesnila Kateřina Kočí, předsedkyně společnosti pro přírodu a krajinu Actaea z Karlovic v Jeseníkách. Tato neziskovka představuje a popularizuje přírodní, kulturní i historické dědictví, proto také vybrala památkovou šachtu v Michálkovicích k zařazení do rozšiřujícího se seznamu českých hledaček.


KATASTROFA NA DOLE NELSON III
(Ing. Jaroslav Minka, Historie, 11.01.2014)

(3. ledna 1934)

Nelson III

Katastrofa na hlubinné dole Nelson v Oseku u Duchcova v severočeském hnědouhelném revíru byla jednou z nejtragičtějších událostí meziválečného období. Náhlá smrt 142 horníků a dodatečně 2 dalších obětí při zmáhacích pracích otřásla vědomím všech společenských vrstev bez rozdílu sociální, národnostní či politické příslušnosti. Jejím důsledkem bylo zjištění vážných nedostatků při dodržování bezpečnosti důlních provozů, při zajištění pracovních podmínek i při provádění účinné kontroly. Nelsonská tragedie se proto stala podnětem kritických úvah, které vedly k změnám zákonných opatření a k zvýšení ochrany pracujících v hornictví.


Odhalení památníku závodu Jan-Karel Dolu ČSA na Dole Karviná
(Ing. Jaroslav Minka, Historie, 03.09.2012)

31. srpna 2012 v 9.30 hodin v prostoru Jan-Karel Dolu Karviná byl odhalen památník nehod Dolu Čs. armáda.

Pamatník

Za přítomnosti Dr. Ing. Klaus-Dieter Becka generálního ředitele OKD a pozvaných hostů vzpomenul ředitel Dolu Karviná Ing. Pavel Hadrava důvod vzniku a umístění památníku. Tento symbol bude nejen vzpomínkou na kamarády, kteří při výkonu hornického povolání zahynuli, ale rovněž varováním před nebezpečím, které je ukryto v přírodních silách při dobývání v podzemí.

8. března 1965 zával 7 smrtelně zraněno, 1 jiný úraz
22. března 1977 výbuch 31 smrtelně zraněno, 10 jiný úraz
27. dubna 1983 otřes 9 smrtelně zraněno, 2 jiný úraz

Foto album


Z havířských vzpomínek 2
(administrator, Historie, 12.06.2012)

Všude lidé platili životem za to, aby svět dostal teplo a světlo. Nejeden ze vzpomínajících řekne:„Něbyť starého Kačmarčíka, tuž sem už nějit kobzole ze zelím."

Šli vždy obětavě pro kamaráda, kterého země zasypala. A země nerada tehdy vydávala. Páni chtěli jen výkon. Bezpečnost nebyla nic! Nebezpečí číhalo na člověka všude. Nejen v podzemí, ale i na povrchu, zvláště ve výplatní dny. Žádný nešel přes pole sám. Od Ostravy do Přívozu pustá cesta, kolem jen několik olší u Mlýnské struhy a za noci živé duše neviděl a neslyšel slova. Někdy ani tři chlapi si nebyli jisti životem, když šli tmou ze šichty.

„Ja, ja, to všelijakých rabuchu vysedavalo po hospodách, a dy se setmělo, tuž vyletovali jak netopýři."Tehdy tramvaje nejezdily, lidé chodívali pěšky. Mnozí chodívali hodně daleko, jako ten chlap z Bludovic, co robil na Michalce. „Tuž po šichtě šel dodom a než došel do chalupy, pojit, a nezbývalo času věc, enem dať robě pozdraveni a děcka spočítaťa obrátit se zase na spatek, a spať něspal, enem chvilku se opřel o kyj a tak spal na kyjů!"

Jak vypadal Hladnov ve Slezské Ostravě před 150 léty
(Karel Sliva, Historie, 09.06.2012)

V roce 1859 se mezi kořeny stromů habrového hladnovského lesa objevila špice vrtáku, který se z hloubky 2. patra Luční jámy, které místní nazývali Grabinou a později úředníci Rothschildových dolů Wiesenschacht, dovrtal až na povrch. Na tomto místě dnes stojí dům, kde bydlí pan profesor Jan Hališka, profesor hudby na Ostravské univerzitě a nyní i ředitel Ostravské filharmonie.

Celý příběh začal v roce 1842. Na konci Hladnova za hájenkou, na pokraji habrového lesa vybrali technici Vítkovických dolů místo nové jámy. Bylo po pravé straně lesní cesty do Michálkovic. Hladovský les byl součástí velké panského (Wilczkova) lesa který se nazýval Ostravský les, a táhl se do Heřmanic, Michálkovic a Radvanic a kolem nich pokračoval mezi Petřvaldem a Rychvaldem na Orlovou.


Z havířských vzpomínek
(administrator, Historie, 06.06.2012)

„Ni že by nebylo na co vzpomínat" tak začíná skoro každý z těch starých vyprávění. Ano, za těch třicet nebo pětatřicet přerobených let se toho nasbíralo na plný vagon. Člověk by mohl vyprávět od rána do noci, jen kdyby ta hlava sloužila, jak zamlada.

„To, jak gruchlo kajsi, všeci začali utíkat" a jak by ne! Byl to větší rámus jak odpálený„šus". Rozběhli se chlapi k nárazišti a utíkali, dokud někdo nevzpomněl na zasypané kamarády. „Isto kehosi zasypalo" ta tři slova zastavila havíře na útěku. A zapomněli hned na všechno nepřátelství, mnozí se ještě ráno navzájem hněvali a teď pod šachtou neštěstí jim jazyky rozvázalo: „Podaj odkory!" Vyhrň to! Podaj lopatu s kratším půrkem" a druhý odpovídá krátce, aneb doráží:„Nepotřebuješ dřevo, Antonu?" a ještě ráno mezi nimi slova dobrého nebylo.


Přáni
(Ing. Jaroslav Minka, Historie, 20.12.2011)

Přání od našeho kolegy Ing. Jaroslava Minky


Průtrž uhlí a plynů přišla s otvírkou
(Redakce Horník, Historie, 30.08.2011)

Exkurze do historie současného Dolu Paskov pokračuje vznikem staříčské a chlebovické lokality.

Stařič

Velice kvalitní uhlí vhodné pro koksování na straně jedné a složité úložní poměry na straně druhé. Tak vypadala situace po prvním zajišťovacím vrtu ve staříčské oblasti v roce 1950. Deset let poté měl národní podnik Uhelný průzkum Ostrava vypočteny všechny zásoby v polích Staříč I., Staříč II. a Chlebovice-Rychaltice. A dalších deset let nato přišla při otvírce sloje 22f hned také první průtrž uhlí a plynů, čímž je šachta nebezpečná dodnes.


Dramatická historie Mostu Pionýrů v Ostravě
(Karel Sliva, Historie, 18.07.2011)

Silniční most musel být 3 krát stavěn, protože 2 krát vyletěl do povětří.

Most Piornýrů

Stávající Most Pionýrů byl otevřen před 25 léty 30 června 1986. Historie tohoto spojení mezi Moravskou a Slezskou Ostravou je ovšem daleko starší.

Historie dřevěných lávek a železných silničních mostů - předchůdců dnešního Mostu Pionýrů.
    Lidé z hornických kolonií Jaklovec a Kamenec a další obyvatelé obou břehů Ostravice si přáli snadné vzájemné mostní spojení. Proto v roce 1912 byla postavena, patrně pro nedostatek peněz, provizorní dřevěná lávka. Dřevěné pilíře byly postaveny přímo do řeky. Pilíře trpěly povodněmi a taky hnily. Musely být proto opravovány. Když se proto podařilo po letech shromáždit dostatek peněz bylo v roce 1938 přistoupeno k vybudování železného mostu. Most v městě železa a uhlí musel prezentovat technický pokrok. Nebyl to nýtovaný silniční most, jako byl stávající Most Miloše Sýkory ale silniční most svařovaný. Most byl 59,28 m dlouhý a 8,5 m široký s chodníky po obou stranách o šířce 2,25 m V Moravské Ostravě vycházel ze stejné, ale o něco užší ulici jako dnes. Na slezskoostravské straně ústil do Bohumínské ulice Most byl otevřen v roce 1939 a sloužil 6 let.


BYTOM –TARNOWSKIE GÓRY
(Miloš Zárybnický, Historie, 30.11.2010)

Tarnovské hory-muzejní podzemní instalace
Tarnovské hory – Bobrowniki, povrchová dobývka v dolomitu

RESUMÉ
Vychozí (prvá) část širší presentace hlavní literatury k polským dějinám hornictví stříbra v Horním Slezsku u měst Bytom a Tarnowskie Góry je určena pro případnou úvahu nad možnosti jak analytického tak širšího komparačního studia dalšího. Pro zcela základní orientaci jsou naznačeny podstatné události z dvou století společných dějin hornictví českého a hornoslezského.

ON POLISH SILVER I. : BYTOM-TARNOWSKIE GÓRY
The contribution describes the historical ore mining in Polish Upper –Silesia which belongs to the three most important mining regions of Poland.

Described is mainly the historiographic work of Polish colleagues like Danuta Molenda (1963), Wojciech Zaleski (1967), Józef Piernikarczyk (1933,1936), Władysłava ŚLĘZAK (1996), E.L.G.Abt (1791) etc., who can be currently compared as authors of historical synthesis to Czech personalities like Majer or Kořan.

Presented are the main sources and literature of the history of silver mining in Upper Silesia, between cities Bytom and Tarnowskie Góry. It is also designed for the next researchers/experts bringing important events of 200 years of common history of Czech and Silesian mining.

Název příspěvku:

VESELÉ PŘÍBĚHY Z DOLU ŠALOMOUNA II část
(administrator, Historie, 22.11.2010)
Šalamouna

Ještě pár příběhů

Začalo jaro a mezi havíři bylo dost zahrádkářů. Vyučeným zahradníkem byl předák. Několikrát přinesl chlapům ukázat svoje výpěstky. Jednou po desetiminutovce požádali chlapi předáka, aby jim donesl nějaké dobré sazeničky. Předák slíbil. Příští den donesl plnou tašku vzorně zabalených sazenic. Po směně je rozdával a každému zvlášť řekl, jak je má zalévat, hnojit a samozřejmě v jakých vzdálenostech zasadit. Skoro na každé desetiminutovce byla řeč, jaké má kdo úspěchy v pěstování. Ani ne za čtrnáct dnů rozbalil jeden člen osádky papír a řekl předákovi a osádce, aby mu ukázali, jaký druh sazeniček dostali. Předák řekl: „Podařilo se mi vás doběhnout. Myslel jsem, že jste trochu odborníci, a když jsem vám to dával, bál jsem se, že mi je otlučete o hlavu. Příští den donesl znovu plnou tašku, ale skutečných sazenic. Bylo uzavřeno příměří. Když jim to dával, podal každému ruku a chlapi to brali s humorem.


VESELÉ PŘÍBĚHY Z DOLU ŠALOMOUNA I část
(administrator, Historie, 10.11.2010)
Šalamouna

Po vyjití základní školy ve Studénce-Butovicích jsem se spolu se čtyřmi spolužáky přihlásil do hornictví. Vyučil jsem se v Karviné na Dole 1. máj. Po vyučení jsem přešel do Ostravy na Důl Hlubina, pobočný závod Šalomoun. Na ostravských šachtách byly kolektivy horníků více sžité spolu než v Karviné, kde jsme se dva roky učili. Nemohu tvrdit, jestli to skutečně tak bylo, ale jako vyučenci jsme to cítili. Mohlo to být tím, že na Barboře bylo podstatně větší množství zaměstnanců, myslím tím brigádníků, a pak tam byly i vojenské osádky.

S kamarádem a spoluučněm Emanem jsme byli zařazeni do přípravy, do ražení chodeb. Směnového předáka nám dělal havíř, který měl přes padesát. V práci byl velice poctivý, ale nerad dělal s novými věcmi. Dopraváři nám přivezli dvě pneumatické podpěry (pacholata) na vrtačky do kamene. Skoro měsíc zůstaly nedotčené a opřené o výztuž. Havíř si postavil hlavu a nedovolil s pacholaty pracovat. Pak si vzal asi 3 4 dny dovolené. My jsme využili jeho nepřítomnosti a použili jsme této malé mechanizace. Když přišel havíř znovu na směnu, tak jsme nachystali vrtačky s pacholaty a řekli jsme mu, že ručně nebudeme vrtat. Po pár dnech si na to havíř zvykl a určitě byl rád, že jsme si tím rozhodnutím ušetřili hodně dřiny.


Možná nevíte, že …..
(administrator, Historie, 09.10.2010)
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě za výrazné finanční pomoci Nadace MariánkyLANDEK Ostrava a OKD, a. s. vydal v letech 2007 – 2009 čtyři publikace o hornických koloniích v ostravsko – karvinském revíru. V roce 2010 chystá vydání další publikace „Hornické kolonie OKR ve fotografiích“. V těchto publikacích je stručně charakterizováno:
180 kolonií (zachováno 37-20,6%, zlikvidováno 91)
51 šachet (zachováno 5 činných+2vodní jámy+1kulturní památka)
3 koksovny (všechny zlikvidovány)
25 obcí (dříve samostatných).

Pietní vzpomínka
(administrator, Historie, 04.08.2010)

V roce 1960 byla na Dole Hlubina v Ostravě dobývána sloj Osmana na úrovni 10. patra. V provoze byly dva poruby: č. 1617 uhelným kombajnem Loebe a č. 1619 uhelným pluhem PL-2. Já jsem fáral jako revírník v porubu č. 1619 na noční přípravné směně, na těžních směnách mě střídali Václav Veselý a Otakar Podhajský, pozdější ředitel Dolu ČSA v Karviné.

Dne 20. května 1960 jsem před noční směnou musel odvézt svou těhotnou manželku do nemocnice s příznaky brzkého porodu. Na noční směně mě čekal v koupelně Vašek Veselý a rozčílen mi sdělil, že musím ještě na ranní směnu, protože on povede na noční směně ve sloji Flora. Jeho rozčílení jsem chápal, protože nenáviděl noční směny a byl rád, že na noční chodím já. Vysvětlil mi, že osádka Pohludky ze Sloje Flora odmítá fárat, proto ředitel Tofel provedl tuto změnu.


Koksárenství v OKR IV - závěr
(administrator, Historie, 29.07.2010)

VÝVOJ KOKSÁRENSTVÍ V OSTRAVSKO-KARVINSKÉM REVÍRU, HISTORICKÉ SOUVISLOSTI

4. Závěr.

Koksování černého uhlí pro metalurgické účely v milířích, schaumgurgských ohradových pecích a úlových pecích se k nám dostalo z Anglie. Další vývojové směry, spočívající především ve výstavbě plamenných pecí, které umožňovaly oddělení vytápěcího prostoru od uhelné vsázky, se k nám dostaly z Belgie, příp. Francie. Inovaci topných systémů, využívání vedlejších chemických produktů, zavádění strojní obsluhy, žáruvzdorného materiálu a dalších progresivních částí koksárenské baterie jsme přejímali z Německa. To však byly ve valné míře i české modifikace německých vzorů. Stejně tak i na výstavbě velkoprostorových baterií participovali čeští dodavatelé.


Koksárenství v OKR III
(administrator, Historie, 25.07.2010)

VÝVOJ KOKSÁRENSTVÍ V OSTRAVSKO-KARVINSKÉM REVÍRU, HISTORICKÉ SOUVISLOSTI

3. Moderní rozvoj koksárenství, koksárenský novověk.

V r. 1872 postavila koksovna Trojice 40 pecí systému Copp?e v úpravě podle Štiebra. To byly první pece, u nichž se systematicky využívalo vedlejších produktů koksování, tj. chemických látek obsažených v koksárenském plynu. K jejich výstavbě přistoupila také vítkovická Ústřední koksovna, tzv. Centrálka. Zužitkování surového dehtu je sice známo již od r. 1859. Bylo to však primitivní stáčení surového dehtu, přirozeně roztaveného vysokou teplotou při karbonizaci v milířích, do podzemního zásobníku. Každý čtenář si jistě dovede představit, jak asi vypadalo zemní podloží takové stáčírny při absenci absolutně těsných rozvodů, armatury i zásobníku. O to větší kontaminace továrních území nastávala do doby, než se poprvé systémově tyto látky jímaly a přepracovávaly v chemických provozech. Jsou to celá dlouhá desetiletí v průběhu 19. století, kdy koksovny neblahým vlivem chemických odpadů a plynných exhalací působily na okolní prostředí.


Koksárenství v OKR II
(administrator, Historie, 21.07.2010)

VÝVOJ KOKSÁRENSTVÍ V OSTRAVSKO-KARVINSKÉM REVÍRU, HISTORICKÉ SOUVISLOSTI

2. Nástup nových technologií.

Zhruba do poloviny 19. století měly primární úlohu ve vývoji a aplikaci koksování Vítkovické železárny, zatímco uhelné doly, pokud si u svých jam stavěly koksovací pece, prováděly koksování spíše v menší míře nebo jen pokusně. Úlové pece byly brzy nahrazovány plamennými pecemi. Byl to další vývojový typ, který navazoval na úlové pece s vytápěným dnem. Tyto pece používaly vyhřívání uhelné vsázky přes zdivo oddělující pracovní prostor pro koksování od vytápěného systému. Tím byly vytvořeny předpoklady pro snížení propalu uhlí přímým hořením. Tyto pece se staly základem pro další vývoj ve stavbě koksovacích pecí. Úlové nebo prvotní plamenné pece se však v OKR neudržely příliš dlouho. Pracovaly zde jen asi do r. 1866.


Koksárenství v OKR I
(administrator, Historie, 17.07.2010)

VÝVOJ KOKSÁRENSTVÍ V OSTRAVSKO-KARVINSKÉM REVÍRU, HISTORICKÉ SOUVISLOSTI

1. Prvotní koksárenské technologie

Koksování uhlí je přímo spojeno s rozvojem hutní výroby. V českých zemích se prvně připomíná na konci 18. století v Hluboši u Příbrami a v roce 1821 v Darové u Plzně. Tyto pokusy však neměly dlouhého trvání nebo se nezdařily. Trvalé a systematické používání černouhelného koksu se zavedlo až v Ostravsko-karvinském revíru (OKR), a to v souvislosti s provozováním Rudolfovy hutě ve Vítkovicích, založené v r. 1828. V Beskydech již pracovaly železárny ve Frýdlantu a na Čeladné. Ty však v té době již nevykazovaly dlouhou životnost, protože jejich výroba železa byla založena na použití dřevěného uhlí (dřevného koksu). Dřeva v lesích ubývalo a jeho použití v železářské technologii nebylo dostatečně rentabilní. Předváha při výrobě dřevěného uhlí dosahovala neuvěřitelně vysoké hodnoty 5. Na 1 t železa se spotřebovalo 30 t těženého dřeva. Ve srovnání s dnešní spotřebou paliva na výrobu surového železa, která orientačně činí 0,75 t černého uhlí na 1 t surového železa (přepočteno přes spotřebu černouhelného koksu), je to číslo hrozivě vysoké na to, aby tato technologie byla obhájitelná nejen z hlediska ekonomického, ale také ekologického. Z této situace vzešel záměr vybudování vysoké pece, pudlovacích pecí a válcoven ve Vítkovicích. Výroba začala rok po založení hutě, tedy v roce 1829. K prvnímu provoznímu a trvalému využívání černouhelného koksu k výrobě surového železa ve vysokých pecích došlo v roce 1831.


Počátky lékařské záchranné služby v OKD
(administrator, Historie, 11.07.2010)

Výtah z přednášky autora, konané dne 6. dubna 2010 v Klubu přátel Hornického muzea v Ostravě-Petřkovicích

Blažek

Hlubinné dobývání uhlí vytváří již svým charakterem technologického procesu podmínky určitého úrazového rizika s poměrně velkým procentem úrazů těžkých a život bezprostředně ohrožujících. Ve všech zemích s rozvinutým uhelným průmyslem byla úrazovost vždy dosti vysoká, a to nehledě na trvalý růst profylaxe. I zkušenosti z našeho revíru v druhé polovině 20. století to plně potvrzovaly.


PETROUŠKOVY PŘÍHODY
(Emoš - Omiš, Historie, 22.05.2010)

Včera se mi stala taková příhoda, která mě dost rozrušila. Především proto, že jsem nejkrásnější léta svého života (nějakých sedmnáct let) strávil v podzemí jednoho z našich největších uhelných revírů. Člověka se pak dotkne každá zpráva o smrti těch, kteří jako první vstupují na místa, kam ještě nevkročila lidská noha. Zažil jsem to a viděl také lecos. Ale proč se proboha horníci v „socialistických“ státech chovají všude stejně? Ta zpráva z Novinek.cz ze včerejška zní takto:

Horníci před výbuchem zalepovali metanová čidla

1) Vzpomínání Františka Hampla
(Miloš Zárybnický, Historie, 18.05.2010)
HamplPočátky těžby uhlí kombajnem na Kladně

Na Dole Nejedlý v Libušíně v roce 1949. Kombajn Adrton(Andreton ?) britské výroby , do provozu jej uváděl montér výrobní firmy John –Johny. Kombajnérem, kterého D. D. školila , byl Štefan Švarc( Schvarc?). Již nevím přesně, ale po poměrně krátké době bylo od těžby uhelným kombajnem upuštěno (z důvodů s ? a vysokých mocností uhelné sloje) .
Těžba kombajnem byla opětovně zavedena v souvislosti s metodou foukané zakládky, která řešila těžbu vyšších mocností (cca 4 metry) na dvě lávky, kdy jsme se, důlní zámečníci, seznamovali s novou technikou, zejména ve vztahu k zafukovacímu stroji, jehož originál byl vyroben ve Švédsku (název firmy si již nepamatuji). Montáž potrubí v počátku provádělo pět lidí a smontovali pět rour za směnu. Roury byly v délce asi třech metrů, vylity bazaltem- čedičem a jedna vážila asi tři centy. Později jsme jich ve dvou lidech, se Slávou Šlégrem, smontovali za směnu sedm…


PROSLAVENÁ SAUNA
(Vítězslav Hettenberger, Historie, 16.05.2010)
jeremenko

Výpis z encyklopedie: Sauna- finský koupací dům také místo pro zvláštní léčebnou metodu, která našla v mnoha zemích uplatnění. Suché teplo okolo 80 'C se střídá s párou a studenou vodou. Užívá se také lehký poklep kůže březovými větévkami. Upravuje krevní průtok, tím také metabolismus a zvyšuje obranyschopnost organismu. Vede k silnějšímu výdeji vody a pocení potními žlázami. Má příznivé účinky při onemocnění kůže, dále při svalových a kloubových onemocněních. Nepříznivě působí při srdečních a oběhových potížích". Tolik citát z encyklopedie.

Dnes už se asi nedozvíme, kdo měl tehdy na Dole Jeremenko ten šťastný nápad zřídit v budově koupelen techniků saunu. Z kroniky sauny se dovídáme, že byla otevřena 6. února 1969. Byla určena převážně, pro zaměstnance uvedeného dolu. Zařízení potírny a odpočívány se postupně vylepšovalo, až dosáhlo takové úrovně a věhlasu, že o saunu začali projevovat zájem i zaměstnanci jiných podniků a organizací. Velkou zásluhu na této popularitě měl saunař bývalý horník Miroslav Koza, který kromě piva, vína, minerálek a kávy nabízel také grilovaná kuřata. Na grilování měl svůj zvláštní recept. Kuřata vážila pouze kilo a celou dobu, kdy se otáčela na rožni, je potíral vývarem heřmánku s tukem.

Zájemců o saunování ze závodů a podniku Dolu Hlubina bylo mnoho. A také začalo přibývat hostů. Proto závodní výbor Dolu Jeremenko musel zájemcům vydávat permanentní průkazky. Jeden den v týdnu patřila sauna ženám.


HORNICKÉ VZPOMÍNKY
(administrator, Historie, 06.05.2010)
Hlubina

V prvních dnech po osvobození po druhé světové válce se technici Dolu Hlubina i dalších dolů plně zapojili k obnově těžby uhlí. Zbídačené továrny naší republiky potřebovaly nutně uhlí jako základní surovinu pro obnovu své činnosti. Postupně se rozjížděly klíčové továrny, které si čeští pracovníci ke konci války hlídali, aby ustupující Němci neprováděli destrukce. Rychlý postup Sovětské armády nedovolil Němcům způsobit škody průmyslových podniků na Ostravsku.

Na dolech zůstali schopní technici, údržbáři i horníci a podle hornických zásad se začalo po osvobození co nejdříve těžit. Vedení Dolu Hlubina a Dolu Šalomoun převzal zkušený inženýr Edvín Bartoš se štábem techniků. Vlastní provoz zajišťovali střední technici, absolventi strojních, elektrikářských hornických průmyslovek spolu se zkušenými předáky. Rychle se rozjížděly ražby k přípravě porubů pro těžbu. Hlavní pozornost se zaměřovala na poruby s větší mocností, aby se zajistilo potřebné uhlí pro koksovnu Vítkovických železáren a tím dostatek koksu pro vysoké pece.

Pro každé pracoviště byli jmenováni zkušení mistři, kteří byli vyučeni ve svém oboru. Provoz dolu byl dělen na povrchová pracoviště, důlní pracoviště a ostatní úseky, jako skladiště, administrativu, bytové hospodářství a útvary pro řízení dolu.


Historie z pera starého štajgra
(administrator, Historie, 15.04.2010)
Horst Breitkopf

Horst Breitkopf se v penzi rozhodně nenudí – vede kroniku ve své rodné obci a dělá průvodce v Hornickém muzeu OKD.

Kronika obsahuje nejprve informace ze světa, republiky, regionu a nakonec přímo ze Lhotky.

Úhledným strojnickým písmem, které se naučil na hornické průmyslovce, vede Horst Breitkopf (68) kroniku Lhotky patřící mezi třiadvacet městských částí Ostravy. Dění v rodné obci s necelými dvanácti stovkami obyvatel doplňuje i událostmi ze světa, republiky, regionu. Začal s tím na počátku 90. let minulého století, když ještě patřil do řad zaměstnanců Dolu Odra (Vítězný únor).

„Byl jsem na šachtě od 15. června 1960 do 30. června 1992. Jsem třetí generace horníků v rodině,“ rozpovídal se Breitkopf. Jeho děda nechal kvůli havírně ševcovského řemesla a otec zase povolání valcíře v železárnách. Ani on nebyl vyučencem pro důl, na průmyslovku šel po jedenáctileté školní docházce. Praxi na šachtě mladému Horstovi zařizoval samotný legendární ředitel Miroslav Miska.


Výstupy metanu na území města Ostravy
(administrator, Historie, 02.04.2010)

NEVÁŽNĚ O VÁŽNÉM PROBLÉMU, TEDY JAK JSEM SE DOSTAL K ŘEŠENÍ VÝSTUPU METANU NA ÚZEMÍ MĚSTA OSTRAVY

Problém byl na světě, když hasiči naměřili obrovskou koncentraci metanu v podchodu na Frýdlantských mostech. Protože jsem v té době vedl odbor ochrany obyvatel na Magistrátu města Ostravy a předtím jsem pracoval třicet let na šachtě, vím prý o metanu na magistrátu nejvíc a ať se starám!!! Vzpomněl jsem si na odstřelenou těžní věž a na zasy-panou jámu na Šalomouně a začal jsem tušit, o co jde. Samozřejmě, že pod betonovou podlahou podchodu byl asi 15 metrů prázdný prostor, jak se zásyp jámy sesedl a odtamtud metan vycházel.

V úvodu se nejdříve musím zmínit o tom, jak jsem se z technika stal úředníkem. Koncem roku 1990 začalo být jasné, že hornictví v Ostravě končí a že se na Dole Ostrava důchodu nedočkám. Takže jsem šel zkusit štěstí na Magistrát města Ostravy. Tady se z technika, zvyklého vymýšlet řešení problémů někdy i improvizací postupně recykloval úředník, tedy individuum, které nesmí myslet. Zní to sice divně, ale upozorňuji vás, že úředník má zákony a vyhlášky, které určují, co se musí, co se může a co se nesmí. Podle toho ví, jak má rozhodnout. Když neví, podá metodický dotaz na nadřízený orgán, ten vysvětlí problém a seznámí s vysvětlením také všechny ostatní úředníky. A proto všichni stejnou věc rozhodnou stejně. V současnosti to zní pro vás občany jako fantastická pohádka, ale mělo by to tak být. Jakmile narazíte na úředníka, který si myslí, že k vaší žádosti možná bude stačit to nebo ono, zbystřete mysl, protože se velmi pravděpodobně proti vám někdo odvolá, rozhodnutí bude zrušeno a vy přijdete o čas nebo i o peníze. Věřte starému zkušenému praktikovi: úředníkovi se nestane nic a vy budete mít průšvih. Toto povídání ale berte trochu jako nadsázku.

A teď už k tomu metanu. Pro mne jako technika s třicetiletou praxí na úpravně uhlí a v důlních investicích je naprosto nepochopitelné, že začátkem devadesátých let, kdy se v krátké době v Ostravě zavřely všechny šachty, zastavily hlavní ventilátory a degazačky a celé podzemí se přestalo větrat, nikoho nenapadlo, jaké to bude mít důsledky. Nebo napadlo, ale z různých důvodů problém nebyl ani řešen, ani medializován. Sem tam se objevila spíše bajka než informace o tom, jak někomu ve sklepě hořela svíčka mnohem jasnějším plamenem než na dvorku, ale až do naměření metanu na Frýdlantských mostech byl klid.

Legrace začala už na našem (magistrátním) stavebním oboru. Tam se dost divili, co pod Frýdlantskými mosty má co dělat nějaká zasypaná jáma, že o ní nic nevědí, stejně je to pod zemí, a tak to patří Obvodnímu báňskému úřadu. Tam zase dobře věděli o zasypané jámě, ale nechápali, proč tam byly postaveny podchody, když je tam zasypaná jáma, která tam byla dřív než ty podchody. A je to na povrchu, tak to patří stavebnímu úřadu magistrátu. Zkrátka jeden má povrch a druhý má důl. Nikde taky není napsáno, že spolu ty dva úřady musejí mluvit.


Katalog starých důlních děl ve Štěpánově
(Otto Hejnic DIAMO, Historie, 23.03.2010)
Cumberk

Pracovníci odboru bezpečnosti hornické krajiny z odštěpného závodu ODRA v Ostravě úspěšně ukončili průzkum důlních děl v jednotlivých lokalitách štěpánovského rudního revíru. Průzkum středověkého důlního komplexu (lokality Borovec, Švařec, Štěpánov nad Svratkou, Havírna a Čtyři Dvory) byl realizován na základě smluvního vztahu s Ministerstvem životního prostředí České republiky. Tato lokalita zaujímá významné místo v dějinách hornictví na území Českého státu, první zmínka o dolování stříbra v této oblasti je datována rokem 1253, jednalo se o těžbu připovrchových či nehluboko uložených ložisek.

Těžba polymetalických rud, otvírkové a průzkumné práce probíhaly v tomto revíru od 13. století až do konce 20. století. V tom se jednalo o tři etapy průzkumu – v letech 1915 až 1919, 1959 až 1963 a 1986 až 1990, zjišťoval se obsah olova (Pb), zinku (Zn) a mědi (Cu) v rudnině.


Svatý Prokop, patron českých horníků.
(administrator, Historie, 09.03.2010)
ProkopPovolání a činnost, které v sobě skrývají nebezpečí ohrožení života, vyvolávají nutkání získat na svou stranu sílu vyšší, než je ohrožuje. To znamená mít silného patrona, ochránce, který je schopen čelit zlu a zajistit přiměřenou ochranu. Vznik různých povolání, a tím i seskupení lidí do společenství, položilo základ i společenskému životu, který v sobě nesl charakteristické rysy těchto povolání. Na určitém stupni vývoje lidských činností nebyl člověk schopen zvládat rizika a nebezpečí, která na něj doléhala. Začal hledat spojence, ochranu a pochopení u silných a vlivných osobností, zejména z řad svatých. Na ně se člověk jako na své zastánce, patrony obracel v nouzi a v mezních situacích. V různých regionech, z řady důvodů, bylo hornických patronů povícero. U některých stačilo, aby po nich byla pojmenována významná důlní díla nebo i celé doly. Pak ale byli patroni, kteří pod svá křídla vzali povolání jako celek. Takovou mocnou patronkou, uctívanou ve všech historických hornických zemích Evropy, byla svatá Barbora. O stupínek níže stál svatý Prokop jako ryze český patron horníků.

Prababička mušle
(Otto Hejnic DIAMO, Historie, 03.03.2010)

asi 95 milionů let stará, byla určena.

Mušle

V září a říjnu 2008 byl odvrtán v Borečku – Mimoni jádrový vrt MIPC – 24. Nachází se v České křídě, v horninovém prostředí nezasaženém chemickou těžbou, a slouží jako monitorovací.

Má hloubku 226 m, perforace konečného vystrojení je od 192 do 208 m. Cenomanské vrstvy byly vrtány jádrově, jádrovkou 156/146 mm, od hloubky 163 do 224 m. Geolog Ing. Jan Bajer našel ve vzorcích jádra těžených z vrtu zkameněliny, další našel v laboratoři Ing. Ladislav Gombos.

Mušle na fotografii má velikost 29x26 mm. Nevěděli jsme, kam ji přesně zařadit. Určil ji až paleontolog z VŠB Ostrava, Prof. Ing. Zdeněk Vašíček, DrSc., podle snímku, dalších doplňujících snímků a po konzultaci. Fotografie mu poslal jeho bývalý žák Ing. Bajer. Na fotografii tedy je Neithea aequicostata (Lamarc), určil Prof. Ing. Zdeněk Vašíček, DrSc. v listopadu 2009 z odebraného vzorku číslo 48675.


Archiválie jako hornické památky
(administrator, Historie, 21.02.2010)

Ve svém příspěvku se pokusím o zařazení archiválií do soustavy hornických památek. V té souvislosti uvedu, že pro určité zjednodušení se nebudu zabývat rozdíly mezi významem pojmů „písemnost", „dokument" a „archiválie"- ve všech případech jde v podstatě o dvojrozměrné písemné dokumenty.

Ale vrazme se k pojmu památka. Poněkud zjednodušeně snad můžeme říci, že památka je něco starobylého, co připomíná dávno minulou dobu. Hovoříme-li dnes o „hornických památkách na Ostravsku", půjde o pozůstatky hornické činnosti na Ostravsku. Bereme-li Ostravsko geograficky v širším rozsahu, je třeba říci, že část toho, co bychom mohli označit za hornické památky, je ještě živé mám tím samozřejmě na mysli především zařízení činných dolů.

Nyní se pokusím o velmi stručnou charakteristiku hornických památek podle způsobu jejich dochování.

Tedy především - většinou je zafixována představa o památce jako o něčem hmotném (možno snad říci trojrozměrném). Jako příklad bych mohl uvést pro hornictví tak typickou těžní věž. To je první skupina hornických památek.


Z historie dolu Paskov
(administrator, Historie, 06.02.2010)
Paskov

Hornická veřejnost se smutkem v srdci je v současné době svědkem končící těžby na závodě Paskov v Paskově, jednoho z nejmladších dolů v OKR.

S jeho výstavbou bylo započato v únoru roku 1961 hloubením výdušné jámy a v témže roce v červnu bylo zahájeno i hloubení vtažné jámy. Při těchto hloubeních byla hlubiči VOKD docílena řada vynikajících výsledků a dokonce světového rekordu v hloubení svislých jam. Při ražbě překopu na 1. patře došlo v květnu 1965 k průtrži uhlí a plynu a na základě této události byl Důl Paskov zařazen mezi doly nebezpečné průtržemi uhlí a plynů a pro další hornické práce byla nařízena řada zpřísňujících opatření dle BP 6000.

První porub zahájil těžbu koncem roku 1965 v 17. sloji a brzy i ve 20. sloji spodních hrušovských vrstev, se vzduchovým kombajnem KSV 60 a mechanickými stojkami. Snad ještě na žádném novém dole v OKR nebyla zahájena těžba už za 5 let od začátku jeho výstavby. V roce 1967 vytěžil Důl Paskov již 142 580 tun kvalitního koksovatelného uhlí obchodní skupiny VAB.


Ženy v hornických profesích v podzemí.
(administrator, Historie, 02.02.2010)

Na uvedené téma uvedl Jaroslav Semecký již padesátou klubovou besedu v úterý 29. června 1999. Vzpomínal na Lánskou akci, při níž jako horničtí učni nastupovali do hornických učili také dívky. Poválečné nadšení počátkem padesátých let pro budování vlasti těžce postižené válečnými událostmi přivedlo do těžkého průmyslů mnoho mladých lidí, kteří viděli dobrou budoucnost také v hornickém povolání. Původní nadšení dívek, že se budou rovnat svým vrstevníkům - chlapcům také při těžké fyzické práci pod zemí muselo být v krátkostí redukováno. Tehdejší mladá Československá republika přistoupila vydaným zákonem k Ženevské konvenci o zákazu zaměstnávání žen a mladistvých pod zemí a z toho důvodu se muselo řešit příští uplatnění "hornických" učenek. Tehdejší rozvíjející se těžký průmysl však měl také odpovědnost vůči svým zaměstnancům a zajištění jejich zdraví při práci. Na každém důlním a povrchovém pracovišti se budovaly Stanice první pomoci a závodní zdravotní střediska. V Ostravě a v Karviné se budovaly Hornické polikliniky v Ostravě, v Orlové, v Karviné a v Havířově také Hornické závodní nemocnice. Tato zařízení potřebovala velký počet středně zdravotnických pracovnic-zdravotních sester.


| 0-50 | 50-100 | 100-150 | 150-198 |

Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci
MOBIL

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server