NEVÁŽNĚ O VÁŽNÉM PROBLÉMU, TEDY JAK JSEM SE DOSTAL K ŘEŠENÍ VÝSTUPU METANU NA ÚZEMÍ MĚSTA OSTRAVY
Problém byl na světě, když hasiči naměřili obrovskou koncentraci metanu v podchodu na Frýdlantských mostech. Protože jsem v té době vedl odbor ochrany obyvatel na Magistrátu města Ostravy a předtím jsem pracoval třicet let na šachtě, vím prý o metanu na magistrátu nejvíc a ať se starám!!! Vzpomněl jsem si na odstřelenou těžní věž a na zasy-panou jámu na Šalomouně a začal jsem tušit, o co jde. Samozřejmě, že pod betonovou podlahou podchodu byl asi 15 metrů prázdný prostor, jak se zásyp jámy sesedl a odtamtud metan vycházel.
V úvodu se nejdříve musím zmínit o tom, jak jsem se z technika stal úředníkem. Koncem roku 1990 začalo být jasné, že hornictví v Ostravě končí a že se na Dole Ostrava důchodu nedočkám. Takže jsem šel zkusit štěstí na Magistrát města Ostravy. Tady se z technika, zvyklého vymýšlet řešení problémů někdy i improvizací postupně recykloval úředník, tedy individuum, které nesmí myslet. Zní to sice divně, ale upozorňuji vás, že úředník má zákony a vyhlášky, které určují, co se musí, co se může a co se nesmí. Podle toho ví, jak má rozhodnout. Když neví, podá metodický dotaz na nadřízený orgán, ten vysvětlí problém a seznámí s vysvětlením také všechny ostatní úředníky. A proto všichni stejnou věc rozhodnou stejně. V současnosti to zní pro vás občany jako fantastická pohádka, ale mělo by to tak být. Jakmile narazíte na úředníka, který si myslí, že k vaší žádosti možná bude stačit to nebo ono, zbystřete mysl, protože se velmi pravděpodobně proti vám někdo odvolá, rozhodnutí bude zrušeno a vy přijdete o čas nebo i o peníze. Věřte starému zkušenému praktikovi: úředníkovi se nestane nic a vy budete mít průšvih. Toto povídání ale berte trochu jako nadsázku.
A teď už k tomu metanu. Pro mne jako technika s třicetiletou praxí na úpravně uhlí a v důlních investicích je naprosto nepochopitelné, že začátkem devadesátých let, kdy se v krátké době v Ostravě zavřely všechny šachty, zastavily hlavní ventilátory a degazačky a celé podzemí se přestalo větrat, nikoho nenapadlo, jaké to bude mít důsledky. Nebo napadlo, ale z různých důvodů problém nebyl ani řešen, ani medializován. Sem tam se objevila spíše bajka než informace o tom, jak někomu ve sklepě hořela svíčka mnohem jasnějším plamenem než na dvorku, ale až do naměření metanu na Frýdlantských mostech byl klid.
Legrace začala už na našem (magistrátním) stavebním oboru. Tam se dost divili, co pod Frýdlantskými mosty má co dělat nějaká zasypaná jáma, že o ní nic nevědí, stejně je to pod zemí, a tak to patří Obvodnímu báňskému úřadu. Tam zase dobře věděli o zasypané jámě, ale nechápali, proč tam byly postaveny podchody, když je tam zasypaná jáma, která tam byla dřív než ty podchody. A je to na povrchu, tak to patří stavebnímu úřadu magistrátu. Zkrátka jeden má povrch a druhý má důl. Nikde taky není napsáno, že spolu ty dva úřady musejí mluvit.
Pak ale došlo k výbuchu v domku v Hrušově a nám došel humor. Kdo za to může? Metan uniká z uhlí, uhlí těží OKD, tak by to měli hoši odnaproti (GŘ OKD je hned proti radnici) napravit. Jenže pánové z OKD měli úplně jiný názor. Metan uniká i tam, kde se už netěží a OKD nebude nic napravovat po Keltičkovi, Laryšovi nebo Rothschildovi. To se dost těžko vyvrací, a tak po nějakém dohadování byla určena hranice rokem 1948. Před ní byla stará důlní díla, za která odpovídá stát, po ní vše patří OKD. Stát zastupuje Ministerstvo životního prostředí, a tak jsme se tam vypravili pro peníze. Ono prakticky nikdy nikde při rozhodování o nic jiného než o peníze nejde.
Tam došlo na další kapitolu této humoresky. Metan není v seznamu nebezpečných látek, neotrávil by ani cvrčka, a když ho nebudeme v Ostravě míchat se vzduchem, tak se nic nestane a žádné peníze nepotřebujeme. Teprve po důrazném upozornění, že výbuchy metanu stály mnoho lidských životů, což by měl vědět i ministerský úředník, jsme aspoň částečně uspěli.
Mezitím řada lidí a institucí hledala řešení, jak výstup metanu eliminovat. Vzniklo mnoho teorií, jak na to jít. Všechno ucpat, všechno větrat, zaplavit vodou podzemí (ta byla velmi medializována, jenže i kdybychom to podzemí zaplavili až do Katovic, Hladnov by pořád vyčuhoval). Snad nejkurióznější byla snaha o prosazení studie, kolik by stálo přestěhování Ostravy někam jinam.
Rozumné návrhy na řešení vedly ke zpracování mapy Ostravy s rozdělením území na tři části, a to s nebezpečím výstupu metanu, s možností výstupu metanu a bez tohoto nebezpečí. Tak se částečně vyřešil problém stavebních úřadů, za jakých podmínek kde stavět a kde nestavět. Hasičský záchranný sbor města Ostravy spolu s VVUÚ a DPB Paskov dali dohromady podle mého názoru účinný a funkční návrh na řešení, co kde a jak měřit, větrat, odvrtávat, kontrolovat a napojit na Integrovaný záchranný systém města.
Vše je už dávno hotovo a asi to docela dobře funguje, protože se o tom nikde nepíše, ani televize žádný metanový horor nevysílají.
Ing. Jiří Demel
