Pracovní semináře

Vyhledat text

Kdo má svátek
Aktualizace
Aktualizované sekce od 22.03.2024 do 29.03.2024

Informace
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě
pro přátele horního cechu

Copyright Klub přátel Hornického muzea v Ostravě, 2006-2020
email:kphmo(zavinac)seznam.cz
Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.

Seo servis
Slovo předsedy
Knihy hornická tematika

Historie

BYTOM –TARNOWSKIE GÓRY

Tarnovské hory-muzejní podzemní instalace
Tarnovské hory – Bobrowniki, povrchová dobývka v dolomitu

RESUMÉ
Vychozí (prvá) část širší presentace hlavní literatury k polským dějinám hornictví stříbra v Horním Slezsku u měst Bytom a Tarnowskie Góry je určena pro případnou úvahu nad možnosti jak analytického tak širšího komparačního studia dalšího. Pro zcela základní orientaci jsou naznačeny podstatné události z dvou století společných dějin hornictví českého a hornoslezského.

ON POLISH SILVER I. : BYTOM-TARNOWSKIE GÓRY
The contribution describes the historical ore mining in Polish Upper –Silesia which belongs to the three most important mining regions of Poland.

Described is mainly the historiographic work of Polish colleagues like Danuta Molenda (1963), Wojciech Zaleski (1967), Józef Piernikarczyk (1933,1936), Władysłava ŚLĘZAK (1996), E.L.G.Abt (1791) etc., who can be currently compared as authors of historical synthesis to Czech personalities like Majer or Kořan.

Presented are the main sources and literature of the history of silver mining in Upper Silesia, between cities Bytom and Tarnowskie Góry. It is also designed for the next researchers/experts bringing important events of 200 years of common history of Czech and Silesian mining.

Název příspěvku:

K POLSKÉMU STŘÍBRU, ČÁST I.:BYTOM –TARNOWSKIE GÓRY
Ve Slezsku jsou tři hlavní oblasti zinko-olovnatých rud. Kromě oblasti dolnoslezské, (kde v posledních letech je zájem směrem ke zlatu) a vedle ložiska na východní části Polska jsou nejspíše nejdůležitější ložiska hornoslezsko-krakovská. Ta se opět dělí na tři rajony, z nichž největší pozornost v druhé polovině 20. století byla věnována oblasti u města Olkusz dr. Danutou Molendou. Bytom a Tarnovské hory měly svého historika Josefa Piernikarczyka a následně další autory, k jejichž hlavním dílům přistupujeme v této prvé části ze šířeji pojaté práce, v níž příště nebudou kromě dalších lokalit chybět charakteristiky geomorfologické, geologické a mineralogické.

Mapka

Považuje se za jisté, že koncem XII.století kvetlo hornictví olova a stříbra u Bytomi, roku 1230 město s domy, už opatřené hradbami a financované proboštsvím, fungovalo 1231 na německém právu. Od roku 1356 Bytom „dostala se Čechům”. Duchovní parafiálního kostela měli právo na desátek rolní, požadovali také desátek ze stříbra, což těžaři odmítli a byl to zřejmě jakýsi nervní bod katastrofickych nasledků.

Mezníkem je rok 1363, kladba uvalena na měšťany a městskou radu, tresty za jejich vzbouření, při kterém obyvatelé za městem utopili dva duchovn v rybníku, dnes nazývaného sv. Małgorzaty. Následky, že parafiální chrám byl zavřený do 70. let, pak mnohé požáry časté obtíže s odvodňováním šachet , zrušení evangelického kostela 1630, kdy tudíž mnoho obyvatel město opustilo, jsou hlavní příčiny střídavého růstu a úpadku středověkého bytomského hornictví. K nepřímým dokladům na hornicví s městem spojené a zřejmě výnosné (viz hradby a důkladné základy domů) patří výpovědi nejstarších obyvatel v červnu a pak i v září roku 1584. Pamatovali si hutnění stříbra kolem roku 1514, na šachtách žentoury, množství koní v nich, ale i nedostatek ovsa pro koně, drahotu a celkový úpadek. Město mělo s Glivicemi společnou mincovnu r. 1584.

Hornictví u Bytomi, včetně hornických svobod a zajištění potravin, bylo obnovováno kutáním horníky z lokalit Srebrna Góra a Sucha góra, nejspíš několik let předtím, než tam bylo vydáno roku 1526 důležité privilegium k hornické svobodě, které obsáhle a přesně stanoví základní pravidla pro gwarki-těžaře i podmínky a výhody, které je jim třeba vytvořit a které svými hormistry zaručují vydavatelé Jan kníže Opolský a Jerzy Hohenzollern, markrabí Brandenburský.

Ordunek

Nasledoval horní řád z r.1528 Ordunek Gorny. jenž patří k základním snahám, oživujícím hornictví v Tarnovských horách. Zdůrazněn je v něm příslib využití dosavadních panských zařízení jako mlýny na rudu, plavícich zařízení, hutí a z lesů rubání, zdarma dovoz a využití dřeva v množsví, ktere bude potřeba. Přisíbena svoboda a bezpečnost pro osoby s odkazem na hornické pořádky, tradice a zvyky, nakázaná podpora horníků a težařstev (gwarectwa) knížecími uředníky, fojty, duchovními i šlechtou. K tomu se pojila možná odměna za objev rudy a samožřejmá povinnost odevzdávání desátku ze stříbra či olova. Roku 1532 Bytom po smrtí posledního opolského knížete z rodu Piastů Jana II. Dobrého bytomské knížetství je dáno do zástavy rodu Hohenzollern. Této druhé etapě hornického vývoje 16. století je věnovano nejvíce zásadních publikací.

Ke středověku, zejména vývoji za panování Piastů včetně chronologie širších souvislostí z polských i českých dějin k dějinám Bytomska připravila populárně vědeckou knížku Władysłava Slezak ŚLĘZAK,W.1996. Se soupisem a další skrytou základní bibliografii doplňující literatury a pramenů, zejména z období po 2. světové válce, a včetně uvedení k archeologickým výzkumům i nemovitým památkám je to i pro české zájemce nejvhodnější a pravděpodobně nejdostupnější úvod k dále představeným hlavním obsáhlým dílům renomovaných specialistů .

ABT, E.L.G. 1957
Mezi zcela základní a mimořádné práce patří E.L.G.Abta Memoriał w sprawie kopalnictwa rud ołowiu i srebra na Górnym Śląsku. Byl dokončen roku 1791.V okolí Tarnovských hor a Bytomi předně sleduje montánní produkci od roku 1528 aż do jejího upadku a pak obnovení v roce 1784 . Přibližuje také detaily k celkových dějinám hornictví, které byly Abtovi koncem XVIII stoleti, obsahem a zpracováním bližší než Agricolovi, od jehož období v rudném hornictví za 140 let došlo k dalšímu technickému i hospodářskému vývoji. Změny přibližuje Abt, expert pruského krále Bedřicha II., coby sebejisty odbornik ve slezske provincii, kterou hleděl, také s jasným názorem na příští direktivní zpúsob řízení, využít pro panovníka.

Ve prospěch i čtivosti rozeznáva Abt čtyři období těžby. Od dávného hornictví k úpadku v Bytomi (etapa A), proti němuž směřuje prvé privilegium (1526) a nasledující řád, zvaný Ordunek Gorny (1528), obojí náleží k následujícím snahám, oživujícím hornictví v Tarnovských horách (etapa B), a vede k proměnlivým výsledkům, které končí sumářem ztrát jen pro bytomské měšťany kolem 1805 tolarů rýnských za léta 1748-1755. Poněkud konkrétnější obraz vnitřních podnikatelských pořádků k tomu dává stať věnovaná pomoci poskytované od vzdálené vrchnosti do bytomské oblasti (str.37-45), o níž je Abtovi zřejmé , že jak bilančně tak organizačně nelze o masivní pomoci těžařům od markraběte (a později i cisařské) pochybovat.

A. L.G. Abt pak věnoval třetímu bytomskému období (1755 – 1769) necelé 2 stránky ( etapa C). Šlo mu předně o sedm let zanedbaného hornictví také v Tarnovských horách, až pak byli vysláni horníci ze Saska na základě rudy objevené při kopání studny. Nedošlo však k opanování podzemní vody bývalých šachtic, přes přísun dalších horníků s výdaji dalších 951 tolarů a zřejmě kvůli selhání blízkých podřízených Loeschera, hormistra hrabat von Henckle. Od roku 1769 do roku 1784 (etapa D) byla vyhloubena první obnovovací šachta s poznáním, že pro privátní osoby nebo těžařstva byla vyloučena možnost těžby při vysokých nákladech na čerpání vody a nedokonalosti tehdejších technických zařízení. Otázkou dosud badatelsky neřešenou při odvodňovacích štolách vůbec zůstává, do jaké míry a zda v některých místech rudou bohatých nebyla upřednostňovana jeji těžba po odžilcích a bohatých hnízdech. Místo možných ba nutných pilnějších postupů štolou „proti vodě”.

Dá se uzavřít, že štoly a jejich zřizování byly pro bytomské hornictví, neustále ohrožované vodou, základním prostředkem k úspěchu a také mnohdy problémem hlavním.

V druhé části Memoriálu je 10 kapitol s 6 dalšimi přílohami. Opět prokazuji velkou Abtovu aktivitu co do šířky vlastních znalostí i kritických sumárních poznatků. Do vínku například dal příštím badatelům k 31 lokalitám sumář zjištěných šachet, plavícících zařízení, pražíren, hutí a štol (str.164).

Pokud jde využití archivních materiálů, včetně luštění nevýrazně sepsaných uředních knih, soudních rozprav, učetních dokladů a akt i dle spolupráce i s jinými znalci od Bayrothu, Vratislavi až po Tarnovské hory, lze mít za to, že svými výkony Abt může být pokládán za průkopníka moderních motánních dějin. Jednostránková vstupni uvaha autora z 10. srpna prokazuje , ze i on sam si był vedom vlastni pile a vyznamu toho, co původního o střibrnem hornictvi ve Slezsku on a už i jiní autoři koncem 18. století předvedli. Z téměř zapomenutí byl to také například text smlouvy o náhradách škod s majitelem pozemku v nadloží (1537) a knížecí manifestu (1543) v záležitosti obdobné, s varováním, že kdyby překáželi hledání nebo ? dobývání, pak se nevylučuje potlačit případný odpor i vojensky (str.274). Také Abtovy životopisy významných odborníků, zdatných zejména v zřizování štol, jako byli Jan Trapp a Jakub Rapp, přispívají k poznání účasti cizích specialistů na težbě a potíží, které měli s těžařstvy.

Badatel Abtovy práce v polském překladu nemůže k tomu vynechat kritickou recenzi od Marie Źywirské v Zaranie Słaskie . roč. XX/ 1957, str. 118-123.

Gory

ZALESKI, W.1967
ZALESKI WOJCIECH Dzieje górnictwa i hutnictwa na Górnym Śląsku. Je to spis v několika směrech ojedinělý, vzácný a zatím málo využívaný odborníky. Byl vydán v polšt?ně v Madridu v roce 1967 péčí autorovy manželky s přispěním několika desítek přátel z okruhu polské emigrace. Zaleski (1906-1960), doktor práv specializovaný na ekonomické vědy, autor řady knížek, po válce žil v Německu a Francii. Když pro celoživotní chorobu ukončil universitní kariéru docenta ekonomické historie byl dále znám jako novinář, redaktor a ředitel polské sekce Radio Nacional de Espaňa. Z jeho badatelských výsledků je nejvýznamnější právě práce o slezském hornictví a hutnictví, kterou vytvářel po celý život a bylo nutné i z hlediska odborného, aby vyšla.

Látka od nejstarších dob do období počátků 19. století je rozdělena na kratší časové úseky, z nichž každý je promyšleně věnován vždy ucelenému výkladu k určitým stoletím. Za úvodní kapitolou o slezském hornictví do 16. století z hlediska pramenů, techniky hornické práce, hutí olova a stříbra následuje v druhé kapitole výklad právních dějin hornictví století 15. a 16., pak k témuž období kapitola k společensko –hospodářskému zřízení slezského hornictví s kapitolou k hornické politice slezských knížat. Navazuje výklad jistého úpadku hornictví v 17. století, k němu obdobně dvojice kapitol technicko-hospodářských a politických dějů. Analogicky pak spis pokračuje až k počátku 19. století. Je očividná přehlednost a systematičnost proti jiným titulům starším, také hledajícím příbuznou formu,. Piernikarczyk, jak dále zmíníme, podrobněji, obsahově a časově takřka stejný úsek řešil o tři desítky let dříve, skladbou látky z několika studií historického, technického i hospodářského zaměření. To byly poněkud jiné metody historikovy práce. U Zaleského je v pozadí logiky i jeho původně právní vzdělání a větší snaha o stručnost.

Tarnogorsko- bytomské hornictví do 16. století podal Zaleski stručně (str.6 až 25) díky kritickému výběru vcelku mála existujících vhodných pramenů a pouze spolehlivých autorů. Tudíž je mu hlavně základem rukopis Abtovy práce z roku 1787, z jehož přehledu o produkci z let 1561 –1600 čerpal aby ho rošířil a korigoval na základě počtu činných a dotovaných dolů v jednotlivých letech. Obdobně pracoval s údaji o hutích. Začátky těžby, výkyvy bytomské produkce a tamní známě spory, vedoucí k úpadku města Bytomi, podle potřeby Zaleski jen stručně zmiňuje, obdobně ingerenci knížat a panovníků. Zato s nadhledem přistupuje k problémům s odvodňováním, hlavnímu faktoru růstu a úpadku produkce. Důkladně se tudíž věnoval štolám a jejich projektování k vývoji jisté vzájemnosti, integrující celé ložisko k lepším dobývacím podmínkám.To ovšem nebylo vždy možné vzhledem k výkyvům v podnikání jednotlivých těžařstev. Např. štolu krakovskou opustili kwerkové nedokončenou po vynaložení 20 000 florénů (!), údajně i z nespokojenosti se župníkem Trappem při řadě jiných jeho sporů.

Z Abtovy práce o produkci z let 1561 –1600 čerpal a mnohé korigoval včetně jeho už zmíněné periodizace (A,B,C,D) na základě počtu činných a dotovaných dolů v jednotlivých letech. Obdobně pracoval s údaji o hutích Montánní statistika je velkou předností závěrů této kapitoly (šachty a jejic hutě s výkyvy v těžbě a zpracování) a je připomenuta jistá svázanost na principu„ spojitých nádob“ s těžbou v Olkuší (15. století), kdy tamní útlum přinesl příliv pracovníků v 16 st. do Tarnovských Hor. Nechybí i pokus o porovnání s produkcí stříbra v terénech Harzu, Nassau, hrabství Mansfeld a dalších, s ročními výnosy v letech 1520 –1544 kolem 15000 kg ročně, v dalších dvacetiletích klesajícími až pak na 6000 kg v letech 1621-1640.

Pro tarnohorské hornictví je největší produkce zjištěná krnovským báňským uřadem na léta 1561- 1563 11.537 hřiven stříbra a dle Abta je to 10 627 hřiven. Zaleski pak pro období 1532 -1536 zjišťuje při 35000 centnýřích získané rudy (a z faktu, že ze 100 centýřů rudy se vytaví jen 30 centnýřů olova) roční produkce jen 21.OO centnýřů olova, tedy celkem 1 310. 400 kg olova.

PIERNIKARCZYK, J.1933
Józef Piernikarzyk přispěl k publikačnímu zájmu o hornické dějiny hornoslezského regionu mezi valkami. Ponejprv to bylo v listopadu r. 1928, když vydál historický dokument z roku 1528 „Pierwsza polska ustawa görnicza czyli „Ordunek Gorny”. Jde o 72 základních článků tištěných, k nimž patřily v rukopise ještě texty přísah župníka, a dalších úředníků písařů, šmelcířů, prubířů a dalších. Pro vznik dokumentu je důležitá zmínka hned v prvním článku Ordunku. Má připopmenout to, co starým horníkům už vyšlo z paměti, starší polské právní zvyklosti Franků - výrazně to zmiňuje také německá kopie Ordunku ze 16. století.

Ordunek

Piernikarczyk se poté projevil naplno. Vyšla mu Historja górnictwa i hutnictwa na Górnym Sląsku.Katowice 1933.(1.díl, 474 str.) a 1936 (2.díl 496 str.)

Pro hornoslezský průmyslový obvod vznikla tak práce s ambicemi podat hornictví a hutnictví od nejstarších dob až po konec 19. století, podrobněji než Abt a na základě dalších materiálů, což se na mnoha místech podařilo. Abtovské je podle potřeby některé rozdělení látky.

Je to dílo zároveň populární, takže nechybí po kapitolách geografické a geologických i přehled prehistorie Slezska a stručný exkurz k dějinám polského a slezského hornictví rudného a uhelného.

Autor nevynechal ani stránky sociální i národopisné a pokusil se popsat charakter doby Měška 1, kdy údajně práce v dolech byla trestem¸ ovšem bylo mu znamo obecně, pro středověk a pozdější dobu především, že obtížné a zodpovědné složitější technické podzemní úkoly mohl náležitě plnit pouze člověk svobodný.

Soustavně se věnoval v 1.díle vývoji bytomského knížectví i vlastní Bytomi. Sledoval kolonizaci podle magdeburského práva a vliv opolskych knížat „ z německé strany“. A to, jak docházelo k jisté integraci se 7 okolními vesnicemi s Bytomí jako centrem.

Pro vztahy s hornictví českým je důležitá kapitola k dějinám bytomského knížectví (Kazimír II., prvni ze slezských knížat (128O –1312 ), který se stal lenníkem Čech. Kazimír se podal králi Vaclavu II. a až za Lokietka jeho synové lavírovali mezi Prahou a Krakovem, zas r. 1327 uznali svrchovanost českou. Poslední Piastovec větve byl Bolek, otec 5 dcer, bez dědiců přímých, načež pak český král (město, území!) měl dělit mezi knížata olešnícka a těšínská. V polovině 14.století mělo město 1500 obyv, pokles nastal v 15. st. a v pak 1532 to bylo 1000 obyvatel, lidí, žijících v tvrdých pracovních podmínkách, které pravděpodobně už tehdy vytvářely v jistém směru specifický složitý fenomén slezanství a Slezanů, jsoucí v pozornosti odborné veřejnosti podnes.

V 1.díle převažuje k 16. století těžba a zpracování bytomských a tarnogurských rud. Pozornost je věnována triasové tektonice (dolomity a rudy) s převahou rud olověných u Tarnovskich hor (galenit, blenda ), a nalezišt blejna, rud zikových u Bytomi, misty půlmetrové mocnosti. Všímá si technologie jejich zpracování.

Historicky postupuje od první písemné zmínky o polském hornictví vůbec k roku 1113 u blíže neurčené lokality((Chorzow ?). Zaznamenává názory německých badatelů (Karel F. Mosch, ing. Freise ) k ovlivňování rozvoje německého hornictví a hutnictví Slovany z Podunají, včetně technik, terminologie a právních zásad.

Je pochopitelné, že Piernikarczykův publikační výsledek nemohl zůstat bez muzejní odezvy. Na podzim roku 1958 , v historické budově měkdejšího českého vinárníka Sedláčka, vznikla a trvá muzejní expozice (blíže B. Babirecka in Zaranie Slaskie. roč. XXII/ 1959, Zeszyt 1) a později vyrostl v Bobrovnikach dnes již památeční komplex budov Zabytkowa Kopalnia Srebra s fragmentem někdejšího dolu olova Fryderyk, činného do roku 1912 .Turistům je zde nedaleko Tarnovských hor umožněna také prohlídka podzemí včetně štol, žčásti vyplněných vodou. Úsek (Sztolnia Czarnego Pstraga) se projíždí lodí.

Také byla pro turisty sepsaná (r. 2002) od Mgr.inž. Jacka Żeglickeho, podrobnější geologie tarnogorského terénu. Její český překlad, samostatný doplněk této práce, je k dispozici spolu s dalšími prameny na internetu jako příloha prveho textu Editorial 2010 na adrese www.volny.cz/hornicka.matice

Překlad pochází z jubilejní práce u příležitosti sympozia k 45 letům provozu štoly Černého pstruha. Geomorfoologicky a geologicky jde o makroregion Wyžyna šlaska, dnes spíše známý jako hlavni uhlonosný teren karbonský, těžený západně od Katovic - mezi lokalitami Zabrze na západě, Mikolow na jihu, na severu Sosnowiec a na východě Dambrova Górnicza). Posledních dvě sta let uhelného hornictví přispělo, že místní obyvatele rudné hornictví maji za poměrně vzdálenou minulost, silně však žijí poněkud odlišnými tradicemi hornictví uhelného.

Studiem uvedených třech základních prací (Abt, Piernikarczyk a Zaleski) může vyvstat vážnému badateli řada otázek, spíše něž pospojovaných závěrů. K tomu, co kompletuje zmíněné tři autory a jak na ně bylo v další literatuře navázáno, případně v čem by další prameny generovaly novém poznatky, se vrátíme v pokračování této práce, která i mimo dalšího chce všimnout Olkusze. Zde byla nespornou autoritou badatelka i u nás dobře známá Danuta Molenda.

MOLENDA, D.1963
MOLENDA, D.1963 Górnictwo kruszcowe na terenie zloż ślasko-krakowskich do polowy XVI wieku 1963. Studia z dziejów górnictwa i hutnictva, t. VIII.

Podle názvu je sice práce o 426 stránkách zaměřena na tři nejdůležitější oblasti zinkoolověných rud (viz mapka ) ale ve skutečnosti je zároveň velmi obsáhlým a podrobným kompendiem k vývoji rudní těžby vůbec do konce XIV. století (1.část) a do poloviny XVI.stoleti (2.část). Obě části knížky velmi precizně k rozvoji exploatace dokládají změny v hornické technice, ve společensko - ekonomickou situaci a administrativně –právní organizaci s detailním přihlédnutím k pramenům a literatuře polské i zahraniční. Lze nalézt řadu míst , argumentujících důkladnými znalostmi české odborné literatury. Danuta Molenda dospěla také k jistým terenním výsledkům včetně inventarizace památek, takže je možné čerpa z nich a z jejích publikovaných recenzí (viz zejména Kwartalnik Historii Kultury Materialnej) k výsledkům kolegů pokud šlo např.o výzkum hald, metody hornické archeologie včetně prací Freiseho (str.27). A též Nepřehlédnutelné jsou četné odkazy další, např. jako je základní dílo T. Dziekońského k metalurgii mědi, olova a stříbra ve střední Evropě od XV. konce XVIII. st ( str. 39-41).

Knížka spolu s některými dalšími pracemi autorky k pravěku polského hornictvi (krzemionky opatowské) poskytuje o polském rudném hornictví podrobný obraz, v některých směrech je i důkladnější než jsou Přehledné dějiny československého hornictví (1955) v Kořanově a Žeberově zpracování. V české práci jsou k olovu jen dvě zmínky((str.83, str.193) o zcela zásadním faktu, že bez dovozu olova odjinud, zejména ze Slezska, by se hutníkům stříbra vůbec nevedlo včetně odstříbření surové mědi a pak o tom, že na každý kg u nás vytaveného stříbra musíme počítat nenávratnou ztrátu kolem 50 kg. olova, v jen v malé míře pocházejícího z českých ložisek. Jinak nám Jan Kořan pokud jde o olovo nezůstal jinde nic dlužen, uveďme z Dějin dolování v rudním okrsku kutnohorském (1950) alespoň strany 97-99 s odkazy na příslušné archivní prameny. Možná komparace prácí Kořana a Molendy na svého autora teprve čeká s tím, že i zde mohou vzniknout velmi inspiratrivní souvislosti z naddunajské oblasti.

Přímo k tématu našeho sdělení Danuta Molenda (jinak se značným zaměřením tíhnoucí k Olkuszi) uvádí v partiích o pramenech a metodách Tarnowitzer Bergbuch notáře Greupnera z první poloviny 18. st. a, také další hlavní publikace, kodexy diplomatické (str.10 - 21, str. 44-49) včetně bytomské kroniky F. Gramera 1863 (str.20). Autorka připomíná nutnost badatelské zdrženlivosti vůči četným zmínkám v pramenech hlavně 13. století k eventuálním nálezům pro člověka užitečných minerálů. Povětšině šlo o pojistku k případným objevům a ne vždy o skutečné nálezy! Zrcadlí to dobovou atmosféru(str.52 a 53), vyvolání nálady k podjímání se exploatace. Koresponduje to s nazorem E. Maleczynske (viz str.156, pozn.24).

Pro badatele hornoslezského hornictvi má pak metodický význam poslední kapitola monografie, věnovaná administrativně - organizačnímu systému tehdejšího stříbrného hornictví (str.353 – 366) a zejména příloha (Aneks) hned na stránkách následujících, které podobně jako u Abta jsou víc než základem k hornické statistice příslušného období a k orientaci mistopisné.

Zatím neexistuje všestranější a podrobný výklad bytomsko tarnohorskému hornictví, než jaký najdeme v monografii Danuty Molendy. Str. 193 až 203 jsou vzorem, jak autorka zvládala práci s literaturou i prameny, opět včetně využití Abta, k jehož plnému zhodnocení lze ovšem dospět vyhradně studiem původního rukopisu s vědomím, že polský překlad na základě strojopisu a chyb v překladu Majewského je třeba vážit opatrně. Což také Molenda objevila (str.19). Piernikarczikovým výsledkum však věnovala malou pozornost ( (jen str. 26).

Nelze nezmínit, že u jejích rozsáhlých přehledných tabulek k chronologii vynálezů v hornictví (str.382 a násl.), jako první nejstarší položka s cílem odvodnění „ohne Rosse und Pferde” je k roku 1404 pro Mikolajowice uveden jako konstruktér Michal z Brodu, probošt svatovojtěšského kostela v Praze a k roku 1418 týž se stejným projektem v Goslaru.

K Danutě Molendě by se historikové měli vracet, chtějí- li zůstat na úrovni jejího badatelského období a jejích současníků 60. let a konce minulého století. V jejím díle nalezneme důkazy důkladné obeznámenosti s evropskou i českou odbornou literaturou včetně prací dr. Jiřího Majera. S ním a Národním technickým muzeem (NTM ) byla v častém styku, obdobně s jílovským muzeem zlata MTZZ i dalšími pracovišti a přáteli včetně dr. Olgy Skalníkové, přední vědecké pracovnici nejen v hornickém národopise.

Na mnoha místech také přispěla k historicko-technickému souhrnu vývoje pozdějšího velkého hornického průmyslu uhlí, zinku a železa, když se věnovala jeho kolébce mezi Tarnovskými horami a Bytomí. Počatky obou měst staví po bok k slavným hornickým rajonům jako Freiberg, Jihlava, Kutná hora , Olkusz a pak také Tyrolsko. Dílčími shrnutími poukazuje na hlavní oblasti, s nimiž současný a příští montánní historik měl by být pokud možno maximálně obeznámen. Včetně 17 stran práce Produkcja srebra w Polsce w XVI i XVII wieku z roku 1975 (Vyšlo ve studiích věnovaných jubileu Mariana Malowista pod titulem Společenstwo, gospodarka, kultura.Warszawa 1975).

Pracím D. Molendy předcházel kolektivní pokus o montanní syntézu Zarys dziejów górnictwa na zemiach polskich(1960), recenzovaný v Zaranie Słaskie. roč. XXIV/ 1961, Zeszyt 4), dále populární skica N. Gosiorowské Górnictwo i hutnictwo v Polsce (Warszawa 1949) po ještě starší syntéze Łabeckeho. K pramenům také přispěla o nejstarších knihách městských Bytomi a T. Hor Alina Kowalska , viz. Zaranie Słaskie . roč. XXV/ 1962, Zeszyt 3.

Z přínosu profesora Petra Vorla ( VOREL, P. 2009) Jeho práce Stříbro v evropském peněžním oběhu... k 16.a 17. století stoleti včetně zdůraznění rozdílu ve funkcích obou drahých kovů stříbra a zlata na nekolika mistech také pojednava obsahle ke Slezsku.

Autor nas vede evropským novověkem s upřesňujícím vročením 1472-1717 k širším pohledům – včetně specializace numismatika – v mnoha směrech politickým, ekonomickým i dalším. Také pro obor dějin hornictví dává širší rozhled a jistoty, pokud jde o míry a váhy , ryzosti, legování.

Vytyčuje a popisuje do všech možných souvislostí rozdíly obou základních funkcí stříbra - obchodní a využití k monetarizaci.

Z výroby stříbra z rud definuje rudní olovo, procesy cezení mědí, i stručně amalganizaci (bez prodrobností americke technologie práce se rtuti v patiu? ).

V II. části Petr Vorel čtenáře bezpečně orientuje v měnách evropských zemích prostřednictvím impozantního množství odborné literatury od 15. století, také o vzniku a fungování obchodu se stříbrem včetně prodeje stříbra mimo Evropu, např. Benátčané do severní Afriky. Ražba obchodních mincí v Tyrolsku dává nám v mnohém nový pohled na na známou floskuli o jáchynmovském tolaru, jako předchůdci amerického dolaru. Pro bližší určení významu Bytomi a Tarnovských hor v rámci hospodářských dějin Polska je z Vorlovy práce důležitá kapitola V. s příznačným názvem Inflace v Evropě a polský „ ekonomický” zázrak (1566-1609).

Slezská težba na našich lokalitách spadala do období, kdy ochabnul evropský trh se stříbrem- byl vcelku v úpadku přísun stříbra k mincování i k obchodování. Jakékoliv množství bylo tudíž žádané a zvláště Polské království pro zabezpečení vnitřního peněžního oběhu kov získávalo jen obchodem. Vývoz komodit jako žito a jiné pomáhal přísunu zahraničních platidel a patřily mezi ně především pražské groše. Mezi roky 1577-1580 došlo k upevnění polského měnového systému (str.200) a k změnám dalším až tak , že polský zlotý se stal v severovýchodním kvadrantu Evropy i směrem na Balkán velmi hodnotnou měnou, také díky obnově težby v Olkuszi a králování Štěpána Bathoryho, které pomohlo přísunu kovů ze Sedmihradska. A plynuly z toho zřejmě i jisté důsledky pro Bytomsko, které bude třeba blíže objasnit.

Vorlova práce, vydaná koncem roku 2009 nakladatelsvím Rybka, by neměla chybět žádnému vážnému zájemci o dějiny stříbra.( blíže viz včetně objednacích možností na www.rybkapub.cz).

ZÁVĚR
Z podrobného přehledu základní literatury a cest k pramenům vyplývají pro badatele ke studiu. nové možnosti jak analytické, ale také širší komparační (viz VOREL, P. 2009). Vše pak je potvrzením důležitých spojených stop v čase, kdy minulé nám zůstává v mnohém obsahově přitomné a posuvá nás dál. V Hegelově pojetí dějin, ve Fenomenologii, je to zmíněná „přežitá smrt” každého řádného historika, přesah jeho díla pro následovníky. Dotýka se to i zde presentovaných autorů montánních i jejich díla, dějin hornoslezského hornictví a jeho dvousetleté tesné spojitosti s horničinou českou.

Jméno, titul Zárybnický Miloš, PhDr.
Pracoviště: Hornická matice slezsko moravsko česká

Literatura
ABT, E.L.G. 1957: Memoriał w sprawie kopalnictwa rud ołowiu i srebra na Górnym Śląsku. 290 str.Katowice 1957.

MOLENDA, D.1963: Górnictwo kruszcowe na terenie zloz ślasko-krakowskich do polowy XVI wieku. 425 str.Studia z dziejów górnictwa i hutnictva 1963, t. VIII.

PIERNIKARCZYK, J.1933: Historja górnictwa i hutnictwa na Górnym Sląsku.Katowice 1933.(1.díl, 474 str.) a 1936 (2.díl 496 str.s rejstříkem k oběma dílům).

ŚLĘZAK,W.1996: Bytom za panowania Piastów. 148 str.Bytom 1996.

VOREL, P. 2009: Stříbro v evropském peněžním oběhu 16.-17.století (1472-1717). 407 str.Praha 2009.

ZALESKI, W.1967: Dzieje górnictwa i hutnictwa na Górnym Śląsku. 425 str.Madrid 1967


[Akt. známka: 2,00 / Počet hlasů: 4] 1 2 3 4 5
| Autor: Miloš Zárybnický | Vydáno dne 30. 11. 2010 | 3445 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci
MOBIL

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server