Výpis z encyklopedie: Sauna- finský koupací dům také místo pro zvláštní léčebnou metodu, která našla v mnoha zemích uplatnění. Suché teplo okolo 80 'C se střídá s párou a studenou vodou. Užívá se také lehký poklep kůže březovými větévkami. Upravuje krevní průtok, tím také metabolismus a zvyšuje obranyschopnost organismu. Vede k silnějšímu výdeji vody a pocení potními žlázami. Má příznivé účinky při onemocnění kůže, dále při svalových a kloubových onemocněních. Nepříznivě působí při srdečních a oběhových potížích". Tolik citát z encyklopedie.
Dnes už se asi nedozvíme, kdo měl tehdy na Dole Jeremenko ten šťastný nápad zřídit v budově koupelen techniků saunu. Z kroniky sauny se dovídáme, že byla otevřena 6. února 1969. Byla určena převážně, pro zaměstnance uvedeného dolu. Zařízení potírny a odpočívány se postupně vylepšovalo, až dosáhlo takové úrovně a věhlasu, že o saunu začali projevovat zájem i zaměstnanci jiných podniků a organizací. Velkou zásluhu na této popularitě měl saunař bývalý horník Miroslav Koza, který kromě piva, vína, minerálek a kávy nabízel také grilovaná kuřata. Na grilování měl svůj zvláštní recept. Kuřata vážila pouze kilo a celou dobu, kdy se otáčela na rožni, je potíral vývarem heřmánku s tukem.
Zájemců o saunování ze závodů a podniku Dolu Hlubina bylo mnoho. A také začalo přibývat hostů. Proto závodní výbor Dolu Jeremenko musel zájemcům vydávat permanentní průkazky. Jeden den v týdnu patřila sauna ženám.
Ze stálých návštěvníků byla vytvořena neformální samospráva a jejím prezidentem se stal hlavní inženýr Karel Endel. Častým hostem býval později i ředitel Josef Valníček. Pokud mu to dovolovalo zdraví, navštěvoval saunu ředitel Hornického ústavu ČSAV Lubomír Šiška. Nutno uvést, že stálými hosty byli také pracovníci dolů Paskov, Staříč, VŠB, Vítkovických železáren, GŘ OKD, Vratimovské celulózky, piloti z Mošnova a zaměstnanci dalších podniků, které není možno všechny jmenovat. Pravidelným návštěvníkem byl lékař-neurolog z kunčické Nové huti MUDr. Jiří Tkáč. Ten na požádání rovnal přítomným nemocné páteře. Důlní pracovníci si jeho léčebnou metodu velmi pochvalovali. Permanentní průkazky měli i pracovníci Veřejné bezpečnosti. V potírně, při nahotě všech, se však nepoznalo, kdo je kdo. Nutno uvést, že oni sami vyprávěli takové vtipy o policistech, které mohly soutěžit o ,,Zlatou mříž"!
V přejemném prostředí sauny a odpočívárny se navazovala přátelství mezi lidmi různých názorů a profesí, která pak trvala i mimo saunu. Užilo se hodně legrace a vyřešilo se také mnoho osobních nebo provozních, často na první pohled neřešitelných problémů. Ze zdařilých akcí bylo také každoročně začátkem léta společné smažení vaječiny na chatě některého z členů saunařského kolektivu, kterého se zúčastnily i manželky. Z pečlivá vedené kroniky se také dozvíme, že ze známých umělců saunu navštívili Jaromír Hanzlík, Václav Neckář, Milan Chladil, hudební skupina Plavci a další nejmenovaní hosté ze SSSR, NDR, Francie, Polska, Holandska a pod. na saunu se byl také podívat při své návštěvě v Ostravě v roce 1969 maršál A. I. Jeremenko se svou manželkou.
V sauně také měly občas některé pracovní kolektivy Dolu Jeremenko nebo i cizích organizací své porady nebo různé důležité oslavy. Po studijních exkurzích sem chodili často i studenti VŠB.
Ředitel Dolu Hlubina Josef Valníček využil jednoho fárání v OKR tehdejšího předsedy vlády Lubomíra Štrougala a pozval ho do sauny. Ten mu to slíbil a pro svou další návštěvu Ostravy si návštěvu sauny na Dole Jeremenko dal do svého programu. A nastal neobyčejný rozruch. Saunu začali prohlížet a kontrolovat různí „důležití" jednotlivci i celé komise. Podle jejich pokynů se pak prováděly urychleně různé úpravy. Nejkomičtějši požadavek byl od hygieniků, kteří v potírně požadovali instalovat zvonek, aby v případě nevolnosti předsedy vlády se mohlo zazvonit a jmenovaného vynést. Marně se jim vysvětlovalo, že bude daleko rychlejší otevřít dveře potírny a postiženého položit na lehátko, které bylo vzdáleno asi pět metrů od potírny. Vysvětlování nepomohlo a zvonek se instaloval.
Další problém byl s grilováním kuřat. Straničtí organizátoři nechtěli Mirkovi Kozovi grilování a poskytování občerstvení povolit a požadovali do sauny prověřeného kuchaře. Mirek se nedal, a tak nakonec bylo rozhodnuto, že prověřený kuchař bude také v kuchyňce a bude dohlížet na přípravu jídla a pití. Kuchyňka však měla miniaturní rozměry a dvě osoby se tam nevešly. Proto při oficiální návštěvě cizí prověřený" kuchař seděl u podávacího okénka v odpočívárně, vše ochutnával a ostře sledoval dění v kuchyňce.
Návštěva Lubomíra Štrougala, kterého doprovázel tehdejší ministr paliv a energetiky Vlastimil Ehrenberger, dopadla velmi dobře. V sauně a odpočívárně bylo pouze asi šest prověřených osob. Ale v okolí Dolu Jeremenko to vypadalo, jako při policejních manévrech. Předseda vlády byl s návštěvou sauny velmi spokojen a tím i dobře naladěn. Jen litoval, že musí dodržet svůj program a nemůže posedět déle. Na závěr všem poděkoval za pěkné přijetí a Mirkovi Kozovi nabídl místo „Hradního grilovače" v Praze. Ten však s díky odmítl, ale od té doby měl na dveřích kuchyňky nápis „Hradní grilovač".
V rámci útlumu těžby OKR byla během roku 1992 utlumena těžba i na Dole Jeremenko a 31. 12. 1992 zcela ukončena. Generální ředitelství OKD pronajímalo nevyužité závodní budovy různým nehornickým organizacím. A tak 15. srpna 1992 proběhlo rozlučkové saunování téměř celého původního kolektivu saunařů. Ten pak v omezené míře našel dočasně útulek v sauně na Hornické poliklinice OKD. Sauna Dolu Jeremenko pod soukromým majitelem zpočátku plnila své původní poslání pro veřejnost. Časem se nabídka služeb rozšiřovala, až zde převládl noční klub se vším všudy, což ale dlouho nevydrželo a sauna byla uzavřena.
A tak původním návštěvníkům jeremenkovské sauny už zůstávají jen pěkné vzpomínky. Nejvěrnější se dodnes každoročně pravidelně scházejí jako „Klub zatvrzelých saunařů" a vzpomínají na chvíle prožité před mnoha lety.
Zpracováno dle vzpomínek původních saunařů a zápisů v kronice sauny.
Vítězslav Hettenberger
