Když zazní záchranářský zvon,
hlavou proletí všechny nehody, záchranářské akce;
jeden z nás odchází, je to jeho skon!
Už nám neporadí, nepomůže – matička zem ho chce!

Do země, hlubokých šachet s námi fáral,
i tehdy, kdy v dole byli jen záchranáři;
miloval svoje synky, záchranáře, pohlazení jim dával;
HBZS byla jeho svět, měl to v každém diáři!

Jeho památka na různých místech záchranáře,
v různých časopisech a knihách o záchranářství
nám blízkým z cechu hornictví a záchranářství,
nám bude chybět v dalším konání jeho benzínky záře!

Emeritnímu řediteli HBZS v Ostravě – Radvanicích;
„Ing Luboši Hájkovi“!
na posledním tomto setkání slibujeme, že věrni budeme
hornickému cechu i synkům na záchranných stanicích,
už jen proto, že jsi byl náš druhý táta, proto, Tě milujeme!

Ať Ti zpívá celý havířů a záchranářů sbor
naši hornickou hymnu, při loučení s Tebou;
ať vane vítr přátelství kamarádů, havířů z Beskydských hor;
ať náš pozdrav „Zdař Bůh“ je nám vždy ozdobou!

Čest Tvoji památce!

Jaro

5. února 2010

 

Parte

Hornická veřejnost se smutkem v srdci je v současné době svědkem končící těžby na závodě Paskov v Paskově, jednoho z nejmladších dolů v OKR.

S jeho výstavbou bylo započato v únoru roku 1961 hloubením výdušné jámy a v témže roce v červnu bylo zahájeno i hloubení vtažné jámy. Při těchto hloubeních byla hlubiči VOKD docílena řada vynikajících výsledků a dokonce světového rekordu v hloubení svislých jam. Při ražbě překopu na 1. patře došlo v květnu 1965 k průtrži uhlí a plynu a na základě této události byl Důl Paskov zařazen mezi doly nebezpečné průtržemi uhlí a plynů a pro další hornické práce byla nařízena řada zpřísňujících opatření dle BP 6000.

První porub zahájil těžbu koncem roku 1965 v 17. sloji a brzy i ve 20. sloji spodních hrušovských vrstev, se vzduchovým kombajnem KSV 60 a mechanickými stojkami. Snad ještě na žádném novém dole v OKR nebyla zahájena těžba už za 5 let od začátku jeho výstavby. V roce 1967 vytěžil Důl Paskov již 142 580 tun kvalitního koksovatelného uhlí obchodní skupiny VAB.

Ukázka z knihy Martina Jemelky "Na kolonii"

Blízkost pracoviště a dalších průmyslových podniků.

Závodní osada jámy Šalomoun byla vybudována jako sídliště zaměstnanců stejnojmenného dolu a sousední jámy a koksovny Karolina. Jednotlivá těžířstva se snažila současně šetřit pracovní sílu i využívat pozemky v sousedství dolů, zatížené možnosti půdních poklesů, a proto i kolonie Šalomouna vznikla v bezprostřední blízkostí pracoviště svých obyvatel. Vzdálenost Šalomounské kolonie od jámy Šalomoun byla .100-800 m, od koksovny Karolina 500-1100 m. Důl Šalomoun zaměstnával až do 30. let minulého století většinu pracujících obyvatel kolonie podle censu z roku 1910 v něm pracovala třetina (33,6%), v roce 1930 - po definitivním sloučení s jámou Karolina - již takřka dvě třetiny výdělečně činných obyvatel (61,3%). V osadě žijící dělníci, zvláště synové šalomounských horníků, odcházeli denně za prací i do jiných dolů na katastru Moravské Ostravy a sousedních obci (doly Ignác, Jiří, Marie-Anna, Terezie a Trojice), ale mima dolu Šalomoun poskytoval nejvíce pracovních příležitosti průmyslový areál Karolina.

Na uvedené téma uvedl Jaroslav Semecký již padesátou klubovou besedu v úterý 29. června 1999. Vzpomínal na Lánskou akci, při níž jako horničtí učni nastupovali do hornických učili také dívky. Poválečné nadšení počátkem padesátých let pro budování vlasti těžce postižené válečnými událostmi přivedlo do těžkého průmyslů mnoho mladých lidí, kteří viděli dobrou budoucnost také v hornickém povolání. Původní nadšení dívek, že se budou rovnat svým vrstevníkům - chlapcům také při těžké fyzické práci pod zemí muselo být v krátkostí redukováno. Tehdejší mladá Československá republika přistoupila vydaným zákonem k Ženevské konvenci o zákazu zaměstnávání žen a mladistvých pod zemí a z toho důvodu se muselo řešit příští uplatnění "hornických" učenek. Tehdejší rozvíjející se těžký průmysl však měl také odpovědnost vůči svým zaměstnancům a zajištění jejich zdraví při práci. Na každém důlním a povrchovém pracovišti se budovaly Stanice první pomoci a závodní zdravotní střediska. V Ostravě a v Karviné se budovaly Hornické polikliniky v Ostravě, v Orlové, v Karviné a v Havířově také Hornické závodní nemocnice. Tato zařízení potřebovala velký počet středně zdravotnických pracovnic-zdravotních sester.

Tyden se mi chlopi Na Upadnici řechtali kvuliva temu silvestrovskemu pobytu ve vytahu. A nědali by se pokoj, kdyby v muj prospěch nězasahnul Juzek: „Slibil si nam, že ešče povykladaš o Vanocach a darkach. Tuš dřistej!“ Tak sem začal: „To vitě, z darkami su dycki starosti. Člověk něvi, co ma kupiť a čim by zrobil tym svojim radosť. Dřive děcka napisaly Ježiškovi, my zme se to přečitali a bylo. Ale včil? Tydiň před Vanocami sme z Mařu seděli u vinka a ja se zeptal, co by jako od Ježiška chtěla. A ona že nic, že nic něpotřebuje, ale kdyby Ježišek ji chtěl přeci enem moci mermo cosik naložiť, tuš až se podiva do elektra na ruzne ty epilačni či depilačni strojky. Dopila vino a šla se myť. Ztuhnul sem, bo za mlada se nic něholila a na někere svoje chlupate partije byla dokoňca naležitě hrda. Tuš čemu se chce holiť včil?

Jak to vidí stryk Lojzek

V pondělí 11,ledna 2010 se v sále loutkového divadla Kulturního domu P.Bezruče konala první letošní beseda havířovské pobočky. Po úvodním blahopřání lednovým jubilantum předal předseda pobočky slovo hostu Ing.P.Janků. Jeho přednáška vycházela z publikace“Ekologie a hornická činnost“, kterou vydal KPHMO u příležitosti 20.výročí svého vzniku v roce 2008.Publikaci postoupil klub nejen svým členům, hornickým obcím a vybraným organizacím, ale i politikům a představitelům státu. Prezident V.Klaus za ni poděkoval osobním dopisem autorům.

Pondělní půlnoc dne 15. listopadu 1999, kdy pětačtyřicet havířů závodu Jan Karel Dolu ČSA utrpělo vážná zranění při přejeti těžní klece č. 3 pod úroveň náraziště 11. patra do volné hloubky jámy a naražení na ochranný rošt, vyvolává vzpomínky na vážnou hornickou tragedii ve výdušné jámě PG II dnešního Dolu František v Horní Suché. K této došlo před čtvrtstoletím.

Ve středu 8. prosince 1999 se v Havířově - Horní Suché setkalo sedmnáct z devatenácti ještě žijících horníků, kteří přežili 12. září 1974 v 6 hod. 19 min. tuto havárii. Chlapi vzpomněli na osm kamarádů, kteří tenkrát přišli o život a na dalších sedm horníků, kteří přes zranění havárii přežili, ale dnešních dnů se již nedožili. Ze žijících tehdy zraněných horníků již pracuje jen jeden.