Pravila mi před svatkami Mařa, ža bysem se měl kupiť jakesik hadry, bo, jak jemně pravila: „Ze všeckeho už si zase vyrost, Lojzečku!“ Dodal sem, že potřebuju aji buty. „Ale až po Novym roku, až budu slevy.“ Moc mě ale to rozhodnuti nětěšilo, bo esli cosik bytostně něznašam, potym to je chozeni do holiča a ešče vic kupovani oblečeňa. Holičaé něsnašam už od mala. Vtedy zme s mojim tatikem chodili k susedovi, istemu emeritnimu holičovi panu Dorazilovi. Ten mě za tři koruny, jak pravil, „podstřihnul“ a ja šel s vylepanym zatylkem až po temeno a chocholku nad čelem s bekem dom. Jednak se mi ten střih nělibil, bo sem chtěl měť vlasy sčesane dozadku, jak američti herci-kovboji Johny Wayne, Gregory Peck či Gary Cooper, i když ten to nosil spiš na paťana… Ale hlavně mě zbytki vlasu za limcem tak dřely, že to bylo k něvydržeňu.

Jak to vidí stryk Lojzek

O dění v areálu Pokrok (původní název Důl Habsburk) odštěpného závodu ODRA, kat. území Petřvald u Karviné jsme naše čtenáře již jednou informovali ve spojitosti s ukončením akce v rámci revitalizace Moravskoslezského kraje „Příprava území po ukončené hornické činnosti DIAMO, státní podnik, odštěpný závod ODRA – areál Pokrok“ financované z prostředků Ministerstva financí České republiky. Předmětem plnění byly demoliční práce, spočívající ve snesení devíti objektů pozemního a průmyslového stavitelství, které vzhledem k ukončení těžby uhlí na dané lokalitě přestaly plnit svou funkci. Celá akce byla velmi náročná, neboL ve dvou objektech byly umístěny movité kulturní památky – těžní stroj s měničem z roku 1941 a turbokompresor z roku 1948, které bylo nutno před samotnou demolicí odborně demontovat a přemístit na nová stanoviště do strojovny a kompresorovny v areálu Národní kulturní památky Důl Hlubina v Ostravě.

Po ukončení akce v březnu 2010 zůstala v areálu Pokrok ve správě o. z. ODRA ještě těžní budova s těžní věží jámy Pokrok 1/1, která byla prohlášena dne 3. 4. 1997 za kulturní památku (dále KP).

První fotofárání v ČR se uskutečnilo na Dole Žofie v Orlové.

Fotografové z celé republiky měli výjimečnou možnost sfárat do 700 m hloubky a vyzkoušet si focení v netradičním prostředí. Akci zorganizoval známý ostravský fotograf Boris Renner, jehož specializací je industriální fotografie. „O akci byl velký zájem, protože není běžné, aby se obyčejný člověk dostal do hlubinného dolu a ještě k tomu s foLákem, takže jak se informace mezi fotografy rozkřikla, během dvou týdnů jsem měl plný stav. Pro industriálního fotografa je to učiněný ráj, dostat se do takového prostředí, a všichni byli z této akce nadšení,“ řekl organizátor Boris Renner.

Čerpám z článku, publikovaném na www.ostravaci.cz. Zde je také víc jak 70 snímků z této akce od Borise Rennera (najdete je ve fotofárání), který nám poslal 9 fotografií ve větším rozlišení, abychom je mohli otisknout.

Nadace Landek zhodnotila Tipy Horníka další rok své bohaté činnosti.

Největším přispěvatelem byla Nadace OKD. Ta poskytla 30 procent všech prostředků.

Všechny projekty roku 2010 byly uzavřeny a vyhodnoceny. Konstatoval to ve čtvrtek 16. prosince předseda správní rady Nadace Landek Ostrava Miroslav Lenart.

Členové správní a dozorčí rady nadace uvítali na svém 143. zasedání v Ostravě-Petřkovicích mluvčího OKD Vladislava Sobola, zastupující ředitelku Nadace OKD Lenku Markovou, výkonného ředitele sdružení Dolní oblast VÍTKOVICE Petra Koudelu, zástupce neziskových organizací usilujících o zachování a obnovu hornických a industriálních památek, tradic a zvyků a další hosty.

Na Landeku bylo na Nový rok rušno.

Jedenáctý novoroční výstup na bájný ostravský kopec trhal rekordy návštěvnosti. Pro pamětní list z výšlapu si přišlo 304 turistů.

Jiskřivý sníh, pár stupňů pod nulou a romantická zimní krajina. Přesně takové kulisy provázely letošní Novoroční výstup na Landek, který už pojedenácté uspořádal Klub českých turistů, odbor Baník Ostrava OKD. Není divu, že akce opět trhala rekordy návštěvnosti. Pro pamětní list z výstupu si přišlo 304 účastníků, další desítky, možná stovky lidí si vychutnaly pohled z landecké rozhledy, ale do fronty pro diplom se jim nechtělo.

Když člověka osloví vůně tiskařské černi, je z toho poslání na celý život. Tvrdí to novinářský nestor Jan Navrátil

Po šichtě má už nějaký ten pátek, vždyť letos v září oslavil 80 let. Životní elán a vitalitu by mu přesto mohli mnozí závidět. Zaměstnání si vyzkoušel docela dost. Učil se na holiče, ale nechal toho. Pracoval jako dělník v Pozemních stavbách, v Nové huti, tehdy ještě Klementa Gottwalda, v třídírně uhlí, a poté jako strojník degazace na bývalém Dole Vítězný únor v Ostravě. Co se týče povolání, lásku měl ale vždy jen jednu. Tou pro něj byla vždy a jedině novinařina.

Vývoj úpravny uhlí Dolu František – Důl Prezident Gottwald

Při výběrovém dobývání čistých uhelných slojí (bez přibírky počvy a padajícího stropu) vystačil důlní závod s jednoduchou úpravou vytěžené rubaniny. Jednalo se o ruční vybírání kamene, dřeva a jiných příměsí (železo, guma atd.) a roztřídění uhlí před expedicí na požadovanou zrnitost. Technologie i strojní zařízení třídíren byly jednoduché.

Se zvyšováním množství vytěženého uhlí a exploatace slojí s vyšším obsahem popela bylo vytěžené uhlí hůře prodejné, stávající technologie třídění byla nedostatečná, proto bylo nutno vytěžené uhlí zčásti dopravovat do úpraven uhlí okolních důlních závodů.

Rozhodnutí o výstavbě nových důlních objketů