Slezská Ostrava (pokračování)
      Josefská kolonie (1890 – 1907)

Kolonie zvaná také Na Josefské byla pojmenovaná po dole Josef. Sloužila pro ubytování horníků dolu Josef ve Slezské Ostravě a dolu Michal v Michálkovicích, které patřily Severní dráze Ferdinandově. Byla postavena ve vzdálenosti 950 m od jámy Michal a 350 metrů východním směrem od nákladního nádražní bývalého dolu Josef , po levé straně ulice Československé armády a ulice Fišerovy. Svým východním okrajem Josefská kolonie navazovala na kolonii Petrskou.

Kolonie byla zásobována pitnou vodou z vlastního vodovodu a vodovodní výpustky byly zřízeny jen na ulicích kolonie. Jednotlivé domky byly napojeny na elektrickou síť a byla zavedena kanalizace. Dělnické domky byly většinou přízemní pro čtyři rodiny. Jeden byt se skládal z obytné kuchyně, předsíně a spíže. Většina domů nebyla podsklepena. Ke každému domu náležela hospodářská budova pro chov drobného zvířectva a zahrádka pro pěstování zeleniny.

Vyšla kniha o životní cestě horníků, kteří jimi byli tělem i duší.

Pro ty, kdo chtějí nahlédnout do duše několika havířů ostravsko-karvinského revíru, kteří zasvětili svůj život šachtě, je určena kniha Cesty k hornictví a hornictvím. Petr Janků, sám dlouholetý zaměstnanec OKD, v ní seřadil otevřená a upřímná vyprávění především těch, se kterými se osobně setkal díky své profesi. Autory jednotlivých kapitol jsou chlapi nejrůznějších hornických profesí z řady šachet, pro které bylo hornictví nejen zaměstnáním, ale doslova životním posláním.

„V dnešní pro hornictví mimořádně složité době je velmi dobře, že se o tomto řemesle a lidech s ním spojených píše,” praví se v předmluvě Jana Kuriala, rovněž autora několika publikací věnujících se problematice ostravsko- -karvinského revíru. „Velmi pozitivní je, že v každé kapitole vypráví hlavní hrdina sám o sobě a autor jen velmi lehce doplňuje jeho výklad svými dotazy či vysvětlivkami. Výsledkem je, že každá část je autentická s osobním, nikoliv převyprávěným příběhem,” vyzvedává formu zpracování knihy.

Josef Kimer, emeritní ředitel Nadace Landek Ostrava, oslavil osmdesátku.

Chtěl být lékařem, ale nakonec dává přednost havířině. V době svých studií na reálném gymnáziu v Trutnově ho to táhne k šachtě, kde o volném čase dělá pomocníka lokomotiváře. Ve stejném roce, kdy úspěšně maturuje (1952), získává také hornický výuční list. Proto se namísto ke studiu lékařství hlásí na Hornickogeologickou fakultu Vysoké školy báňské v Ostravě, kde zdárně vystudoval důlní měřictví a geodézii. Tak začíná životní příběh dnes už nestora a uznávaného hornického odborníka, emeritního ředitele Nadace Landek Ostrava Josefa Kimera, který letos 15. května oslavil své osmdesátiny.

V knize „Ve znamení orlic” od Dušana Fajkoše je možné se o tomto mnohostranně nadaném a houževnatém muži, rodákovi z Komořan u Mostu, dozvědět mnohem více. Na příklad to, že z místa asistenta na katedře důlního měřictví a geodézie VŠB odjel v roce 1958 se skupinou důlních expertů do Afghánistánu. Tam často za dobrodružných, značně dramatických okolností, obklopený nejtěžší dřinou tamějších havířů, získal neocenitelné zkušenosti do dalšího praktického hornického života v OKD. Po návratu na katedru VŠB brzy nastoupil (1960) do provozu na řízenou praxi. Po dvou letech se stal samostatným důlním měřičem a v roce 1963 nastoupil na Důl Paskov. O čtyři roky později na HGF VŠB získal vědeckou hodnost kandidáta technických věd (CSc.).

Slezská Ostrava (pokračování) Jánská kolonie (1878–1884)

Jánská kolonie byla postavena pro zaměstnance dolu Michal v Michálkovicích, patřícího společnosti Severní dráha Ferdinandova. Jánská kolonie byla pojmenovaná podle jámy Jan. Ležela blíže zlikvidované jámy Josef, ve vzdálenosti cca 1450 m na západ od Dolu Michal a cca 1000 m na severozápad od bývalého dolu Hugo. Kolonie leží na pravé straně Michálkovické ulice ve směru k mostu přes Báňskou dráhu, jihovýchodně podél ulice Michálkovické, východně od báňské dráhy. Osadou procházela ulice Na Josefské, na západě byla ohraničena ulicí Červenkovou. Jednotlivé parcely byly odděleny chodníky pro umožnění vstupu k zadním bytům. Roku 1918 měla kolonie v severozápadní části čtyři dvoupodlažní modernizované domy, které byly určeny pro osm rodin. Roku 1928 měla kolonie dvacet nepodsklepených domů, z nichž dva domy byly úřednické, osmnáct domů bylo dělnických. Součástí kolonie bylo rovněž pět pekáren s udírnou. Severní část kolonie byla značně ovlivňována důlními vlivy. Podle Bilové stálo v roce 1977 v kolonii už jen pět domů. Všechny domy v kolonii byly postaveny masivně a z pálených cihel. Hlavní schodiště ze sklepa až na půdu v domech jednopatrových nebo několikapatrových pro několik rodin bylo ohnivzdorné. Jednotlivé schody byly z umělého kamene, u domů lépe vybavených (úřednických) z žuly. Podlahy v dělnických bytech byly zhotoveny v pokojích, kuchyni a předsíni z měkkého dřeva. Ve vedlejších místnostech a na chodbách byla dlažba betonová nebo šamotová.

Farníci, členové KPHM a další krojovaní horníci od loňska obnovují zvyk sahající až do roku 1864

Kněz Jan Plaček za římskokatolickou církev, Jaroslav Minka za hornický stav a Pavel Prokop jako profesor z „báňské“ za akademickou obec měli v pátek 4. července v katedrále Božského Spasitele hlavní slovo při oslavách patrona horníků i hutníků sv. Prokopa. Jejich obnovením vloni navázala farnost v Moravské Ostravě na tradici sahající do roku 1864!

„Tenkrát chodil průvod horníků a hutníků od jámy Karolina na Ringplatz, současné Masarykovo náměstí. Zde stával u morového sloupu mobilní polní oltář, jaký známe například z Haškova Švejka, u něhož se konala mše svatá. Po ní se účastníci rozcházeli na své doly či do továren, kde měli připraveno občerstvení a pitivo. Druhý den byl svátek Cyrila a Metoděje, to mívali volno,“ líčil strojní inženýr Zdeněk Poruba patřící k organizátorům obnovených oslav.