Těžaři na konferenci IQ Mining vyzvali stát, ať zaujme jasný postoj k významu hornictví pro stát.

Podpoříte těžbu, anebo ne? Už několikátý apel na představitele České republiky vyšel v tomto duchu tentokrát z Brna – od účastníků IV. ročníku odborné konference IQ Mining, na němž pochopitelně nechyběli ani zástupci společnosti OKD.

„Atmosféra bohužel odpovídala aktuální situaci v českém hornictví. Což znamená, že moc důvodů k veselí nebylo. A navíc jsme si museli přiznat, že v řadě oblastí, které by pomohly těžařům, přešlapuje tento stát už mnoho let na místě. Někdy jsou návrhy politiků na změnu legislativy dokonce cestou k horšímu,“ řekl provozní ředitel OKD Pavel Hadrava k průběhu konference, jejíž nosné téma bylo „Ochrana ložisek nerostů“.

Slezská Ostrava(pokračování)

Josefský důl (Zwierzinovo kamenouhelné těžířstvo) ve Slezské Ostravě mělo pro ubytování svých zaměstnanců celkem 41 domů (10 úřednických, 30 dělnických a 1 společný). V nich bylo 22 úřednických a 134 dělnických bytů. Kromě 1 domu stojícího ojediněle, nacházely se ?všechny ve dvou koloniích: v kolonii na Zvěřině a v kolonii Aloisii. Kromě tří jednopatrových domů s 20 byty byly všechny ostatní domy přízemní. Nejvíce (18) dělnických domů bylo čtyřrodinných. S výjimkou čtyř nejstarších domů (kolem r. 1850) byly všechny podsklepeny částečně. Krytina u všech domů byla lepenková. Úřednické jedno až čtyřpokojové byty měly veškeré příslušenství ( kuchyň, předsíň, záchod a spíž).

Z dělnických bytů mělo 17 obytnou kuchyň a 115 bytů pokoj a kuchyň. Dva byty byly dvoupokojové s kuchyní. Všechny byly zásobovány pitnou vodou z vodovodu. Přímo do bytu 4 úřednické byty. Ostatní pak měly vodovodní stojany na ulicích. Všechny domy měly el. osvětlení. Kolonie měly částečnou kanalizaci. Ulice byly přímočaré 8-10m široké. Tři volné plochy o výměře 280 m?, 660 m? a 1000 m? byly upraveny jako náměstí. Počet osob bydlících v domech Josefského dolu byl k 31.12.1928 asi 852.

V pondělí 9.června se konala poslední beseda havířovské pobočky KPHMO před prázdninami. V sále loutkového divadla se sešlo kolem 60 členů Klubu a příznivců cestování z Havířova. Tento horký den dobře dokresloval besedu Doc. MUDr. Bačovského CSc. z fakultní nemocnice v Olomouci a amatérského entomologa na téma Divoká Tasmánie. Ještě před besedou ho stihli členové Klubu provést naší expozicí Historie psaná uhlím v Renetě. Zde se seznámil s příběhem Havířova a našeho hornictví a byl příjemně překvapen. Beseda začala úvodním slovem předsedy pobočky. Pozval přítomné na nejbližší akce Klubu: 16.6. filmové odpoledne v expozici na téma Havířov v květech, 28.6. exkurze do hornického skanzenu na Bani Cígel, 4.7. oslava sv.Prokopa v Ostravě, kostele sv.Václava a 7.7. v 10 hod tryzny za oběti důlního neštěstí v areálu Dukly. Následně popřál červnovým jubilantům. Po tomto tradičním úvodu dostal slovo náš host. Ve své prezentaci nás, obrazně řečeno, přenesl do třetihor /období vzniku černého uhlí/, na Tasmánii. Ostrov, který leží 240 km na jih od Austrálie pro naši civilizaci objevili Holanďané a následně jej předali do pravomoci Angličanům. Historie zde je totožná s australskou.

Největší důlní neštěstí v dějinách ostravsko-karvinského revíru se událo před 120 lety – 14. června 1894. V prosperujících, nikoliv však bezpečných dolech hraběte Heinricha Larische Mönnicha tehdy zahynulo 235 havířů.

O život přišli i záchranáři
Onen čtvrtek bylo na odpolední šichtě přes tisíc havířů. Ve 21.30 se Dolem Františka ozval mohutný výbuch. Okamžitě se začaly organizovat záchranářské práce. Jenže tehdy jedinou ochranou zachránců byly šátky na obličeji namočené v octě. Pouze za půl hodiny po prvním výbuchu dolem otřásla druhá detonace. Zahynulo při ní nejméně šedesát zachránců, kteří se snažili pomoci svým kamarádům.

Slezská Ostrava (pokračování)

Jáma Jan-Maria (Kamenouhelné závody Jana Wilczka) měla pro ubytování svých zaměstnanců 44 obytných domů (9 úřednických, 32 dělnických a 3 domy společné) v nichž bylo celkem 210 bytů z toho 20 úřednických. Pět domů bylo rozptýleno mezi soukromými domy ostatní byly umístěny v kolonii Hranečník na území Slezské Ostravy a Radvanic.

Kolonie Hranečník
Hornická kolonie Hranečník byla postavena v letech 1884–1926 a sloužila k ubytování zaměstnanců jámy Jan Maria. Kolonie byla stavěna poměrně dlouhou dobu, a proto byly vybudované domy různého půdorysu a provedení. Nejstarší domy byly dokonce dřevěné. Kolonie se nacházela v blízkosti jámy Jan – Maria. Kolonie se dělila na dvě obytné části. Horní část kolonie byla vymezena ulicemi Těšínskou, Hranečníkem a Vrchní. Dolní část hornické kolonie stála mezi ulicemi Jan Maria a Hormistrů. Západním okrajem se osada dotýkala ulice Těšínské. Do bytů bylo zavedeno elektrické osvětlení. Domy byly jen částečně podsklepeny. Většina starších přízemních staveb sloužila pro čtyři rodiny, z nichž každá měla k dispozici jeden pokoj, předsíň a spíž. K domům patřily také hospodářské budovy, ve kterých mohli obyvatelé chovat drobné domácí zvířectvo. Součástí domů byly také zahrádky, kde obyvatelé pěstovali zeleninu. Domy v horní části kolonie Hranečník byly stavěny podle uzavřené kompozice ve tvaru písmene U. Kolem ulice Těšínské byly postaveny domy přízemní, čtyřbytové a se samostatným podkrovím ve výrazných vikýřích po obou podélných frontách, které byly dostavovány po roce 1920. Střechy domů byly sedlové a střechy vikýřů polovalbové (zešikmené). Vstupy do domů byly umístěny v podélné frontě a vstup do podkroví byl ze zádveří uprostřed. Domy stojící při ulicích Hranečník a Vrchní byly bez střešních dostaveb.
8 úřednických domů bylo přízemních, jeden byl jednopatrový.
8 dělnických domů bylo jednopatrových, ostatní byly přízemní.
Všechny domy kromě jednoho dřevěného byly z cihel. Úplně podsklepených bylo 9 domů, 5 bylo nepodsklepených, ostatní podsklepeny částečně. 30 domů mělo lepenkovou krytinu, 7 domů tašky, ostatní pokryty břidlicí.

V úterý 17.6. k nám přijel plný autobus našich partnerů z SITG Jastrzebie na výlet za technickými památkami a historii hornictví. Jejich program byl značně náročný. V 9 hodin začali exkurzí v Landek parku. Vzhledem k tomu, že to jsou horničtí důchodci a bývalí důlní technici, tak to pro ně nebylo nic úplně nového, ale přesto zde viděli pár specialit naší lokality. Mimo jiné to byly výchozy slojí na povrch. Před dalším cílem se občerstvili pivečkem v Harendě a pokračovali jsme do Dolní oblasti Vítkovice, která je v další fázi rekonstrukce s novým vjezdem a velkým parkovištěm. Tady nás čekal Petr Rojíček a protáhl účastníky vysokou pecí s celou historií a technologií výroby surového železa.