Sednul sem ve středu navečer ztěžka na stolek Na Upadnici, objednal se pivo a spustil: „Zavolal mi v ponděli starši synek: Tato, jedu na otočku do Prahy, něchceš se mnu na dobre pivo? Už sem vam pravil, že za dobru plzeň sem ochotny se do te Prahy štrachať. Tuš sem přikivnul. Enemže ja vul se myslel, že pojedě autem, ale un pravil, že vlakem. Ale vidina buclateho krygla s pivem a pěnu tak hustu, že udrži pětikačku, vyhrala. A potym sem chtěl v Praze zajsť do muzea hudby. Pravil mi kamoš Peter, že tam su nove expozice z obdobi začatku bigbita v šedesátých rokach minulého stoleťa a ma tam byť aji cosik noveho okolo Beatles… Měl sem však z cesty cuknuť už při kupovaňu listkuv na pendolino. Baba v pokladně byla sice mlada, ale tak přečivna, že zme ju ze synkem museli upozorniť na to, že z usměvem idě všecko lepši.

O prvním srpnovém víkendu se na Měděnec v Krušných horách vrátil středověk. Zdejší hornický spolek v čele s Ivanem Cáderem připravil zajímavé okamžiky asi pro 150 účastníků z Karlovarska a Chomutovska. Nechyběli však ani zástupci z jiných míst, např. ze Stráže pod Ralskem, Mostu, Freibergu aj.

Po slavnostním zahájení, které proběhlo na úpatí vršku, jenž dal i jméno bývalému městu, tj. Kupferberg – Měděnec, se účastníci seřadili do průvodu a pod vedením mostecké hornické dechovky prošli obcí až k místu, kde již probíhala tavba železné rudy a pražení pyritu. První úkol se zdařil na výtečnou. Z taveného krevelu byla získána železná houba, což je směs strusky a kapiček železa. Druhý pokus, výroba síry a její „rozpuštění“ ve vodní substanci, již tak úspěšný nebyl. Technologické zařízení, tj. tavicí retorta v podobě kameninového „zeláku“, nebyla dostatečně vysoká, aby v její vrchní části došlo k ochlazení sirných plynů s následující krystalizací síry. Nepomohl ani pražič v dobovém hábitu. Kdo si dodal odvahy a zhluboka se nadýchl dýmů vycházejících ze „zeláku“, správně retorty, měl dýchací potíže, zalykal se a nemohl popadnout dech. Síra v dýmech skutečně byla. Po zvládnutí technologie a vylepšení technologické aparatury určitě bude dosaženo kýženého výsledku. Vždyť šlo o první pokus.

Světová rarita, kostel sv. Petra z Alkantary v Karviné - Doly, věž šikmější než světoznámá věž v italské Pise.

Vykopáním těchto došlo k poklesu terénu na této ploše a dnes je zde prohlubenina 34 m pod tehdejší niveletou (viz schematický obrázek), z větší části zatopená vodou, nebo zavezená haldovinou. V celkovém pohledu na krajinu to však tak nepůsobí, protože se jedná o velmi rozsáhlou plochu, několika set hektarů, tak ty přechody a zvlnění terénu nejsou příliš nápadné a zaznamenávají je jen geodeti.

Na jedné z těchto šikmých ploch stojí i tento kostel se zmíněným odklonem. Původně byl určen ke zbourání, ale zásluhou magistrátu města Karviná a památkářů se podařil jeho zápis mezi chráněné památky a v letech 1994 – 1996 byl restaurován a stavba byla zpevněna. Na celkové rekonstrukci se finančně podíleli město Karviná a Ústav památkové péče.

Jako by se vrátil čas – do areálu historické šachty jelo na předválečných bicyklech v dobovém oblečení sto nadšenců.

Někdejší povrchový ekonom Dolu Vítězný únor Ivo Brázdil zamířil poslední srpnovou sobotu opět na šachtu na kole. Nikoliv jako dříve z Poruby na staré favoritce, nýbrž z opačné strany města z Hrabové a na ještě letitějším předválečném bicyklu. A spolu s ním stovka účastníků setkání Klubu českých velocipedistů (KČV).

Eska z roku 1938 ze šrotiště
„Praxi na hornické průmyslovce jsem měl v přípravách na Paskově. Pak jsem nastoupil na Hubert a nakonec jsem působil ve všech závodech Vítězného února včetně Urxe v Peřkovicích. Do práce jsem jezdíval na kole z Poruby přes kopec v Hošťálkovicích, v létě pak někdy nazpátek přes Hlučín, kde jsem to měl i s koupáním ve štěrkovně,“ vzpomínal Brázdil.

Obliba šachet či továren jako cílů návštěv turistů není podle agentury CzechTourism výhradně tuzemskou specialitou.

Historické šachty Anselm (Eduard Urx) v Petřkovicích a Hlubina v Moravské Ostravě platí za nejlákavější turistické cíle v regionu. Náleží totiž do komplexu památek Dolní oblasti Vítkovice a Landek Parku; ten v návštěvnosti v českých poměrech překonávají pouze Pražský hrad, populární zoologická zahrada a obrovský aqua-palác v Praze. Více informací poskytla Martina Fišerová z agentury CzechTourism.

Sedeli zme Na Upadnici a skoro se dlubali v nose, jak zme se nudili. Ani to pivko do nas něpadalo tajak obvykle. „Co se robi, že je tu take ticho?“ ozval se ode dveři Jaryn, kery se zas po dluhe době objevil mezi nami. „Ale, spadla na nas, tajak na fobalisty Banika, jakasik deka,“ pravil sem mu popravdě. „To jako, že stě mimo formu tajak ti podpruměrni fotbalisti s tymi velmi nadpruměrnymi platami, keři se navic myslija, že su ti nejlepši ni-li v Evropě, tak určitě v naši republice, a zatym něumiju nic inšiho, niž pluvať a řvať na rozhodčich, že im něpřeju?“ pravil krkolomnu a na svuj obvykly řečnicki styl něsmirně komplikovanu větu Jaryn. „Ja bysem Baniček tak něpomluval, bo přeci tyn jeho včilejši majitel tvrdi, že je Banik včil fi nančně i hračski tak konsolidovany, jak nikdy předtym,“ křiknul od vedlejšiho stola posměšně stary Kolder.

Demolice naproti severní lokalitě Důlního závodu 2 (ČSM sever) čeká nevyužívané a dlouho chátrající objekty; zbytek areálu slouží k podnikání.

Pohřebiště betonových kvádrů a ocelových konstrukcí s mnohdy až hororovým nádechem v hustém březovém porostu. Tak vypadala část areálu plánovaného koksárenského provozu naproti severní lokalitě stonavské šachty. Přibližně od poloviny prázdnin zde rachotí těžká mechanika dodavatelských firem demolující vytipované objekty a vracející krajině její původní ráz.

„Monstrózní jeřábová dráha s délkou okolo padesáti, šířkou dvaceti a výškou patnácti metrů, jež měla sloužit jako venkovní skládka, už je pryč. Zmizela v průběhu necelých čtrnácti dnů. Pečlivě evidovaný systém odvozu kovového odpadu ukázal, že z tohoto objektu č. 14 zůstalo 160 tun šrotu,“ informoval vedoucí provozu povrchové služby Důlního závodu 2 Radomil Ocisk.