Seděli zme v utery odpoledne Na Upadnici a dřistali o pravě uplynulym prodluženym vikendě. „To zas raz ti synoptici trefi li kozla!“ začal dišput Poldek. „Kemu a za co zas tak škaredě nadavaš? Kdo je jakisik synoptik?“ zeptal se ho Antek. „Něčitaš, něviš. Synoptik je meteorolog, kery skuma všecki meteorologicke jevy zaznamenane na velkim uzemi, třebas v cele Evropě, a podle nich potym předvida počasi na dalši dni,“ vysvětlil sem mu učeně za potlesku cele hospody. Přidal sem obvykle herecke pukrle a dali posluchal Poldka. „No tak ti meteorologove, aby mi každy rozuměl, předpovidali na tyn dluhy vikend chladno a dešť. Rosnički v televizach nam s usměvem radily, až se zebereme svetry, deštniki a čopki na hlavu. A zatym bylo, kromě soboty, poměrně těplo! Také hezke vikendove babi leto!“ rozplyval se Poldek.

1. Úvod

Horničtí veteráni si letos připomínají rok 1950, kdy před 65 lety proběhl mohutný nástup učňovské mládeže do všech uhelných, rudných, nerudných a naftových revírů v celém Československu. Zakreslené revíry s úspěšným náborem učňů jsou zakresleny na obr.1.

Nástup nastal v rámci náborové, tzv. Lánské akce, která byla založena na pomoc řešení tehdejšího závažného problému v poválečném československém hornictví, tj. nedostatku stabilních pracovníků. Na něho navazovala neuspokojivá situace, která do té doby panovala v náboru učňů na hornická povolání. Hornický učební obor vznikl v r. 1943. Nedocházelo však k jeho uspokojivému naplňování. V roce 1947 bylo získáno jen okolo 800 a v roce 1948 byla situace ještě horší, bylo získáno jen cca 500 učňů. Celkový stav v r. 1949 v tříletém učebním oboru byl okolo 1500 hornických učňů.

Sychravé počasí předposlední zářijové soboty přimělo kolaře, aby na cyklojízdu s názvem Farej s nami! zvolili vhodnější oblečení než pořadateli doporučované hornické. Ani déšť je však neodradil od účasti na letošním ročníku akce, jejímž cílem je propagace laciného, nenáročného a v zásadě i zdravého cestování po moravskoslezské metropoli.

„Jsem z Vítkovic, tak proč bych ten kousek do centra Ostravy neměla jezdit na kole?“ shrnula ideu sdružení Ostravou na kole Marta Pilařová, která vezla na tandemu sestru Martinu.

Minuta ticha za přátele, kteří už nikdy nepřijdou, pamětní listy osmadvaceti členům seniorského klubu a uctění svátku horníků.

Každoroční setkání vysloužilých zaměstnanců Dolu Odra (Vítězný únor) při příležitosti hornického svátku se ve čtvrtek 10. září 2015 neslo také v duchu významného jubilea. Jejich důchodcovská odborová organizace totiž vznikla v roce 1975.

„Čas letí, ten se nezastaví, my stárneme, jsme dědkové a – kolegyně prominou – báby. Hodně spolupracovníků, spolupracovnic ze šachty už není mezi námi. Zůstaly jen vzpomínky. Vždyť mezi loňským a letošním zářím nás navždy opustilo devět přátel a kamarádů,“ uvedl předseda Josef Kubošek, který dělal mistra odborného výcviku, lokomotiváře i odborářského předáka.

Sifon, Venda a jejich lásky

Liberecký autor, bývalý redaktor občasníku DIAMO, Otto Hejnic vydal román Sifon, Venda a jejich lásky. Vrstevníky, outsidera Sifona a jeho pomocníka Vendu, sledujeme od jinošských let v reálném socialismu do současnosti. Poznáváme tajemnou Moniku, drobnou Páju, krásnou Natašu, dlouhou Stáňu, záhadnou Gudrun a mnohé další. Dynamická Praha, Norimberk a Liberec kontrastují s ospalými malými lázněmi v bývalých Sudetech. Knížka má 264 stran, ilustrovali ji Milan Janáček a Zdeněk Götz.

V sobotu 11. 7. 2015 opět po roce, ale letos ve znamení velkého výročí, připravovali členové hornického spolku v Plané své oslavy. Pod vedením svého předsedy Jana Teplíka pozvali své hornické kamarády k hornické parádě a k připomenutí si prošlých 20 let od založení spolku. Spolek sdružuje hlavně členy, kteří v minulosti pracovali na západočeských uranových dolech. Vybudovali provozní budovu a zrekonstruovali Šlikovu štolu. Mimo jiné vydali CD hornických písniček, několik publikací, v letošním roce dokončili hornickou stezku kolem města a mnoho dalšího. Samozřejmostí je každoroční účast na setkání hornických měst a obcí ČR. Spolek je zakládajícím členem sdružení SHHS ČR. Od kamarádů z různých spolků z ČR a i z Německa obdrželi pamětní dary.

Úložné místo těžebního odpadu odvalu Heřmanice je jedno z nejstarších a zároveň nejrozsáhlejších míst, kde je deponována důlní hlušina z hlubinné těžby černého uhlí na Ostravsku. Jedná se o komplex důlních odvalů, který vznikal již v polovině 19. století při hloubení Dolu Ida. Největší množství materiálu se zde ukládalo ve 40. – 60. letech minulého století, kdy se důl s tehdejším názvem Stalin a později Rudý Říjen rozšiřoval. Celkově předmětné místo těžebního odpadu zabírá plochu cca 65 ha. Dominuje zde tzv. centrální hřeben, na němž je vegetace zdevastována termickými procesy.

Výrazně negativním dopadem na okolní životní prostředí je existence rozsáhlých termických procesů na značné ploše odvalu, a to zejména v jeho východní a střední části. První rozsáhlé příznaky podzemního požáru se projevily v roce 1998. Následně byly uskutečněny pokusy o jeho likvidaci, a to položením izolační vrstvy elektrárenského popílku. Tyto prvotní pokusy však nezastavily šíření termických procesů a naopak celý proces získal ještě větší dynamiku. Postupně byla zachvácena prakticky celá centrální část včetně samotného hřebene.