Laguny, drén v rafinérii a odval Heřmanice.

O sanaci lagun Ostramo po bývalé rafinerii a sanaci doutnající haldy Heřmanice, na kterých se DIAMO, s. p. , o. z. ODRA v Ostravě podílí, tiskneme převážně odborné články, s popsanými technologickými postupy a řadou přesných údajů.

Cílem mé návštěvy 5. června v Ostravě, je zachytit probíhající práce v reportážní zkratce. Doprovázejí mne Ing. Kamil Prokeš, specialista inženýringu sanací a Dr. Ing. Petr Jelínek, vedoucí odboru ekologie. Na laguně R 2 právě probíhá neutralizace in situ, tedy v místě. Pracuje zde hydraulické míchací zařízení umístěné na rameni pásového bagru, ALLU PM 500. U něj stojí ALLU PF 7+7, což je mobilní zásobník a současně tlakový dávkovač vápna s dvěma kontejnery, každý o objemu 7 metrů kubických. Vápno se zamíchává do obsahu laguny, tzv. sludge a dochází k neutralizaci.

Pravi se, že před ohněm sice těžko, ale přeci enem utěčeš. Před velku vodu ni! Ve svojim dluhym a pestrym životě sem zažil ledaco. Raz mi aji hořela dycha nad hlavu. To zme byli u znamych na chalupě a zustali tam přes noc. Tyn znamy nam chtěl zrobiť dobře, tuž na noc, jak pravil, trochu začmudil v kotelně, aby nam něbylo zima. Bylo to sice v červnu, ale kusek od lesa a zrovna v tyn čas slunko moc něpralo, tuž sem se řek: čemu ni. I když Mařa beblala, že nam budě v noci hic. „Tuš se odevřem okno, ni?“ pravil sem ji. V noci se Mařa hicem fakt zbudila, a že odevře okno. Jak však stupla na dlažku, malem vyskočila do povala: „Lojzek, ta dlažka hicuje! A jak!“ „Co blbněš, či tu maju topeni v dlažce?! Maju přeci žebra pod oknami,“ pravil sem rozespale a stanul boski na parkety.

Jak to vidí stryk Lojzek

Hvězdy české pop music v čele s nestárnoucím IvanemMládkem, rockový festival Hudbou proti drogám, stánky, atrakce a houfy lidi. I tak vypadal obnoveny Orlovský jarmark, jehož paty ročník se konal v sobotu 13. června na starém náměstí v Orlové-Městě. Náladu na „rynku“ ale dotvářely především souboje středověkých rytířů, historická katovna či barevné lidové kroje, které si na tento slavnostní den oblekli členové folklorních souborů. Orlovský jarmark totiž není a ani nemá byt pouhou lidovou veselici. Je především připomínkou historických kořenů města a zašle slávy orlovských trhů, které si získaly široký věhlas už v dobách středověku.

Mým prvním setkáním, i když nepřímým, s tehdy Velkodolem Julius Fučík byl pohovor s pracovníkem HV č. 5 Austem. Je to zasuto již spoustou času, ale na svoje budoucí kamarády Láďu Novotného a Tondu Kleinbauera, kteří se ve Svatavách tohoto setkání zúčastnili se mnou, nezapomenu snad nikdy. Byl tam i starší klučina, už učeň v uniformě, na kterou jsme zvědavě pokukovali.

1. září 1958 jsme se znovu potkali, nyní již vybaveni kufříky a buchtami od maminky, na nádraží v České Třebové a rozjeli se vstříc budoucnosti. Vzpomínám, že cesta byla dlouhá a strastiplná, vlak přeplněný, žízeň veliká, prostě nic moc. Po vystoupení na starém ostravském nádraží a nastoupení do připravených autobusů se nálada propadla pokud možno ještě hlouběji. Propagační materiály, ze kterých jsme čerpali své znalosti o místě, kam jdeme, ostře kontrastovaly s realitou Přívozu a té části Ostravy, kterou jsme projížděli. Teprve okraj Havířova a učiliště samé mne uspokojily.

na jihovýchodě našeho kraje.

Kdo by do dnes řekl, že i v naší části kraje býval kdysi čilý hornický ruch. Zbylo z něho jen velice málo, sem tam nějaká halda, štola, důl, název, pověst, zpráva ve starých knihách a časopisech. A skutečně tomu tak bylo. V jihozápadní části kraje to byla železná ruda, v oblasti sudetské olovo, zlato, stříbro. Chtěl bych se alespoň trochu zajímat o dobývání železné rudy. Údolí, kterým vede železniční trať z Valašského Meziříčí do Frenštátu, je tvořeno černými vrstevnatými a dosti jílovitými břidlicemi.

Tyto snadno větrající břidlice patří k břidlicím těšínským, a jsou rozšířeny hlavně ve východní části, zatímco západní část je tvořena hlavně břidlicemi veřovskými. Obě břidlice, těšínské i veřovské, mají vložky ocelku. Těšínské břidlice jsou bohatší na ocelek, z nichž například první dvě pásma mají 26 ocelkových slojí. Třetí pásmo patři k veřovským břidlicím a je již mnohem chudší.

Cech hornický navždy opustil jeden z jeho bardů Jan Bardoň z Horní Suché. Zemřel 24. června ve věku 81 let. Do povědomí hornické veřejnosti se zapsal především svým úsilím o udržování a rozvíjení hornických tradic. Bývalý zaměstnanec Dolu František v hornictví odpracoval plných 31 let, působil také jako záchranář. Jeho zásluhy ocenil i předseda Českého báňského úřadu. V seniorském věku po 16 let neobyčejně aktivně vedl Klub hornických důchodců Dolu František, a právě v té době se velkou měrou zasloužil o udržení domovského práva KHD v historické budově Kulturního domu Dolu František. Působil v mnoha dobrovolných svazarmovských organizacích, mj. byl kynologem, dobrovolným hasičem, hrál také v dechovém orchestru Májovák. Velkou hornickou rodinu opustil čestný, pracovitý člověk, skvělý organizátor, který dal havířině celé své srdce. Čest jeho památce.

(Výtah z přednášky pro KPHMO, pobočka Petřvald)

Ve dnech 25. 2. až 1. 3. 2007 jsem spolu s pracovníky Ostroje Opava navštívil bosenský uhelný revír, který se rozprostírá od okolí města Tuzla k městu Kakanj. Během tří dnů (první a pátý den cesty byly vyhrazeny na cestu autem mezi Opavou a Bosnou) jsme navštívili vedení tří různých dolů a v jejich doprovodu jsme fárali do porubů a dobývek. V tomto rozlehlém ložisku je k dobývání asi jedna miliarda tun hnědého uhlí, které je v některých slojových partiích velmi kvalitní. Slouží především k hutní a energetické spotřebě, když provozy chemického zpracování byly za nedávné války dosti poškozeny. Dobývání uhlí bylo zahájeno ještě za dob Rakouska-Uherska, například Důl Kakanj píše svou historii od rok u1905. V dnešní době jde převážně o těžbu povrchovou. Úklon slojí však vede k nárůstu skrývek nad úroveň rentability. Hlubinné dobývání se tak dostává do popředí zájmu. Za dobu následujících deseti let hodně povrchových lomů ukončí těžbu. Obnova hospodářství navyšuje poptávku a potřebu elektrické energie.