Potkala nás katastrofa. Kelner z Upadnice, Zbyňďa, se zebral volno a novi majitele hospody – jacisik dva synci, kere zme ešče něviděli – vzali za pipu taku mladu děvušku. Aji z lužkem a pohorkami dokupy štyrycet kilo. Co o to, nam starym kozakum se take mladučke a pěkňučke stvořeni libilo, ale enem do chvile, kdy před nas položila krygel s pivem! „Co to je?!“

Jak to vidí stryk Lojzek

Jak jsem využil své chirurgické sklony v Afghánistánu.

Již od útlého mládí jsem podvědomě tíhl k pomoci lidem, kteří byli nějakým způsobem zraněni, protože mi nikdy nevadila krev, ani odvaha k jejich ošetření, včetně malých chirurgických zákroků. Ke studiu medicíny, která byla pro mne jakýmsi podvědomým cílem, jsem se ale nedostal, protože na začátku padesátých let se hlavně oceňovala práce v těžkém průmyslu, a tak jsem následoval svého otce a dal jsem se na práci v podzemí, tedy na dráhu hlubinného hornictví. Mohu ale říci, že dnes tohoto kroku nijak nelituji, protože hornictví mne plně zaujalo.

V rozvojové zemi Afghánistán, kde jsem pracoval v letech 1958-1960 (mimo jiné s kolegou Milanem Krygelem) se mi podařilo své "chirurgické vlohy" uplatnit dokonce několikrát (a to nejen na lidech):

Krásnohorský rudní revír se nachází ve středních Čechách v jihovýchodní části okresu Příbram nedaleko Orlické přehrady. Geologickou stavbu revíru tvoří granitoidní horniny středočeského plutonu, východní hranice je vymezena horninami metamorfovaného ostrova sedlčansko-krásnohorského a na severozápadu probíhají horniny jílovského pásma. Převažující horninou oblasti je porfyrický, biotiticko-amfibolický granodiorit, vyrostlice tvoří především červený, tlustě tabulovitý draselný živec. V oblasti žilných hornin zcela převažují lamprofyry typu minety.

Historie dolování zlata v Krásnohorském revíru lze z hlediska úspěšnosti dolování rozdělit do čtyř etap: 11. - 15. století, 16. - 18. století, 19. století - do r. 1923 a poválečné období až do r. 1992. V poslední éře těžby byl provoz Krásná Hora organizačně začleněn do Důlně úpravenského závodu (DÚZ) Rudných dolů Příbram, státní podnik. Jako hornickou zajímavost lze uvést, že z krásnohorského zlata byla za vlády Karla IV. zhotovena česká královská koruna, korunovační klenot.

Příspěvek pracovníků DIAMO, s. p. o. z. ODRA široké hornické veřejnosti k historii dobývání.

V OKR je černé uhlí dobýváno více než 200 let. Již v počátcích hornické činnosti na ložisku rozlišovalo tehdy platné horní právo fázi průzkumu, označovanou jako „kutání“, od následného dobývání. Až v případě pozitivního kutání, nafárání uhelné sloje jamou nebo štolou, mohl kutéř požádat o udělení jedné nebo více důlních propůjček, které zakládalo právo na dobývání. Propůjčka byla nehmotným majetkem ve vlastnictví těžaře.

Zde si již můžeme připomenout, co vlastně staré důlní dílo (SDD) je a kdo za něj nese zodpovědnost. Dle odst. 1 § 35 zákona 44/1988 Sb. ze dne 19. dubna 1988 o ochraně a využití nerostného bohatství (Horní zákon) se pod pojmem „staré důlní dílo“ rozumí důlní dílo v podzemí, které je opuštěno a jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje, nebo není znám.

Hornický orchestr Májovák jede na prestižní festival do Rakouska

Nejstarší český hornický orchestr Májovák vyrazil ve středu 15.7.2009 na prestižní festival symfonických orchestrů MID EUROPE do rakouského Schladmingu. Na akci vystoupí kolem 2500 hudebníků z celého světa, Česká republika na ní bude mít díky Májováku zastoupení vůbec poprvé v historii. Půjde o velkou propagaci hornické historie i města Karviná, umělcům proto uhradily náklady na cestu a ubytování Nadace OKD a fond karvinského primátora.

„Budeme mít tři samostatné koncerty a vystoupíme také na slavnostním zakončení akce,“ řekl manažer orchestru Petr Ženč, podle kterého je akce významnou příležitosti hlavně pro mladé hudebníky. „Není úplně jednoduché získávat do hudebního tělesa našeho typu mladé talentované lidi. Ale když máme ve svém programu účast na takovýchto prestižních akcích, je to velká motivace například pro mladé talenty ze základních uměleckých škol,“ dodal Ženč.

Alternativní divadlo na Dole Hlubina.

Na Dole Hlubina se konala industriální část divadelního festivalu Dream Factory 2009. 5. června dopoledne jsem na místě. V bývalých koupelnách mužstva jsou spolu s černými závěsy rozvěšeny fotografie Jiřího Sedláčka, zachycující už zbourané industriální stavby na Ostravsku. Součástí divadelního festivalu je prohlídka Dolu Hlubina.

Po areálu dolu nás provádí Ing. Jalůvka. Prohlídku začíná úvodní přednáškou v ředitelské vile, kde je hornická expozice. Pamětníkům se podařilo sehnat historické listinné materiály, od doby Rothschildů po diplomy z doby socialismu, dobové fotografie, závodní noviny a náborové plakáty. Ing. Jalůvka shrnuje historii zdejšího komplexu, postupně se rozvíjející těžbu koksovatelného černého uhlí, konec dolování a stávající rekonstrukční práce. Při obnově areálu spojili síly památkáři, architekti a další profesionálové. Po havarijních opravách střech se ukázala nutnost některé objekty zrekonstruovat.

V úvodu je zapotřebí říci, že jednotlivé případy jsou vyjmuty z knihy „Paměti báňského inženýra" od Ing. Iva Houfbauera.

Na Dukle jsme prodělali a zdolali největší důlní požár, jaký jsem v životě viděl a o jakém jsem slyšel. V rubání 1126, které bylo vedeno do pole a rubalo spodní lávku jedenácté sloje na místech, kde byla celková mocnost osm metrů uhlí, nám z trhliny ze stropu počal vycházet slabý kouř, étery" postupně sílil. Několik metrů před tímto místem proti zdravým větrům dal jsem zarazit požární chodbici, která stoupala šikmo pod nadloží, proto, abychom zajistili místo záparu. V neděli ráno fáral na pracoviště závodní, Když v deset hodin vyfáral, volal mne do kanceláře. Sdělil mně, že jsme se prorazili do požářiště o velkém rozsahu. Sfáral jsem ihned do dolu a abych si zkrátil cestu, lezl jsem poslední úsek proti kouřům z výdušné strany s hlavou při zemi, protože vždycky ve výduchu se kouře oddělí tak, že při počvě jde poměrně nejčistší vzduch. Když jsem se vynořil z kouřů v chodbičce, překvapil jsem tím záchranáře, kteří v prorážce pracovali. Sám jsem však byl mnohem více překvapen, když jsem vylezl chodbicí do prorážky. Přede mnou byla prostora o rozsahu asi 6x6 metrů, která byla naplněna zalomenými nadložními skalami, rozpálenými do bílého žáru. O intenzitě žáru svědčí to, že proud vody, étery" byl zaveden půlcoulovou trubicí a dopadal na jedno místo na rozpálené skále, měl ten celkový výsledek chlazení, že na skále bylo jen tmavé místo, velké asi jako dlaň. Jinak se veškerá voda žárem rozložila.