(Výtah z přednášky pro KPHMO, pobočka Petřvald)
Ve dnech 25. 2. až 1. 3. 2007 jsem spolu s pracovníky Ostroje Opava navštívil bosenský uhelný revír, který se rozprostírá od okolí města Tuzla k městu Kakanj. Během tří dnů (první a pátý den cesty byly vyhrazeny na cestu autem mezi Opavou a Bosnou) jsme navštívili vedení tří různých dolů a v jejich doprovodu jsme fárali do porubů a dobývek. V tomto rozlehlém ložisku je k dobývání asi jedna miliarda tun hnědého uhlí, které je v některých slojových partiích velmi kvalitní. Slouží především k hutní a energetické spotřebě, když provozy chemického zpracování byly za nedávné války dosti poškozeny. Dobývání uhlí bylo zahájeno ještě za dob Rakouska-Uherska, například Důl Kakanj píše svou historii od rok u1905. V dnešní době jde převážně o těžbu povrchovou. Úklon slojí však vede k nárůstu skrývek nad úroveň rentability. Hlubinné dobývání se tak dostává do popředí zájmu. Za dobu následujících deseti let hodně povrchových lomů ukončí těžbu. Obnova hospodářství navyšuje poptávku a potřebu elektrické energie.
Program cesty zajišťovala firma Rivin, která má obchodní kontakty s českými výrobci. Rudnik (=Důl) Durdevik: roční těžba 530 000 tun, z toho důl 125 000 tun. Celkem 1 230 zaměstnanců. K těžbě je cca 50 mil. tun uhlí, z toho 8 mil. se má těžit povrchově, zbytek hlubinně. Poměr skrývky 1:6,5. Těží (podle slov ředitele dolu) nejkvalitnější uhlí z celé bývalé Jugoslávie – výhřevnost 21 000 kJ/kg. Připravují k dobývání novou část důlního pole s vytěžitelnými zásobami 6,5 mil. tun, kde by chtěli uplatnit stěnování poruby s mechanizovanou výztuží a kladením umělého stropu. Fárali jsme do sloje mocné 17 – 20 m, o úklonu 30°, v hloubce 170 – 180 m pod povrchem, chůzí z povrchu po úklonném úvodním díle podél pásového odtěžení šířky 1000 mm, které slouží pro výjezd mužstva z dolu. Stav fárací uličky jbyl obtížně schůdný, jakož i celá délka cca 2 km až na dobývku. Podél pásového odtěžení byl pouze ruční způsob dopravy materiálu na několik současně přezmáhavaných úseků chodby vyražené s mírným úklonem po počvě sloje v původním profilu přibližně K08. Vedení dolu provádí v současné době rozsáhlou rekonstrukci jak z důvodů zavádění závěsné dopravy (systém Scharf), tak i z důvodů řádného větrání. Dobývání je prováděno tak, že se dvě paralelní chodby, vyražené po počvě sloje a vzdálené výškově 50 m mezi sebou propojí po úklonu pro dosažení průchodního větrního proudu. Odtěžení je samospádem. Poté se u počvy sloje, počínaje odshora nebo odspodu (buď dobývání sestupné nebo vzestupné), razí v profilu přibližně D5 (do dřeva budovaná) 50 m dlouhá chodba odtěžovaná pomocí lehkého hřeblového dopravníku (srovnatelný s TH 30) k základně. Po doražení této délky se postupně po úsecích, cca 1,5 – 2,0 m dlouhých, vrtají vějíře vrtů v uhlí ke stropu sloje, nabijí se, odstřelí a postupným vypouštěním uhlí na vhodně zkrácený „pancéřek“ se odtěžuje pomocí kylofku, dokud nepadá kámen ze stropu. Doprava materiálu na této těžní třídě je ruční, vrtání rychlovrtkou a skládacími nastavovanými vrtáky, nabíjení ruční. Po vytěžení až téměř ke kříži se základnou se chodba uzavře peřením, ponechá se uhelný mezipilířek cca 4 m a razí se nová chodba. Tady jsem se vrátil do mých učňovských let v polovině minulého století. Nabídka strojního vybavení a výkonnějšího postupu podle praxe španělských horníků byla nasnadě při společném obědě s vedením.
V předchozích letech byla na dole odzkoušena řada různých dobývacích postupů včetně krátké porubní fronty (cca 40 m), vybavené firmou Westfalia jednokotoučovým kombajnem ESA a mechanizovanou výztuží pro vypuštění uvolňovaného uhlí z nadstropu pomocí trhací práce a odtěžením na porubový dopravník. Metody selhávaly z důvodu samovzněcování uhlí, v tomto směru vysoce náchylného.
(Obšírnější výklad byl doplněn obrazovým schématem popisovaného dobývání.)
Důl Banoviči jsme navštívili druhý den. Předmětem návštěvy bylo fárání do porubu, který zahajoval provoz od výchozí prorážky a byl poprvé vybaven výztuží IHV – dodala firma Ostroj. V jiných porubech se používají Fe stojky s třecími zámky a dřevěnými stropnicemi tak, že vlastní vyuhlování uhelného pilíře o mocnosti 2,3 – 2,5 m se provádí po úsecích pomocí trhací práce a ručním nakládáním na stěnový hřeblový dopravník. Na délce porubu 140 m byly dva dopravníky (obdoba THD 500) s předními pohony a přesypem v polovině délky. Sběrný hřeblový dopravník se zkracoval a po zkrácení pásu šířky 1000 mm se opět pokládal v celé délce. Dobývání je vedeno na zával s kladením umělého stropu pro dobývání spodnější lávky. Materiálem je pozinkované síto okatosti 5 cm. Na chodbách se klade umělý strop z prken. Zával je velmi drobný a velmi hustý a pro zvýšení pevnosti (pro dobývání spodní lávky) je proléván vodou. Ražba obtínkových chodeb je vedena přímo podél závalu bez ponechávání uhelného mezipilířku. Jedná se tedy o bezpilířové dobývání.
Dobývání sloje v ležném uložení o mocnosti až 20 m: Je projektováno k vydobytí šesti lávkami (u počvy uhlí velmi znečištěné) po 2,5 m s časovým odstupem cca 1 – 1,5 roku. Záměry vedení dolu směřovaly k zakoupení zařízení pro plně mechanizovaný porub posuvnou výztuží, kombajnem, sběrným dopravníkem s drtičem a přesouvacím zařízením pro dobývanou mocnost 3,5 m. Největším problémem byla otázka kladení umělého stropu nebo dobývání bez umělého stropu. Výsledkem byl požadavek na zpracování návrhu pro obě alternativy. Samotné fárání ukázalo, že důl je velmi dobře veden i po stránce pořádku a bezpečnosti práce. Chůze po úvodní úpadnici s pásovým odtěžením a dále po přístupových chodbách do výchozí prorážky a zpět pod úpadnici vyjetí po páse (běžný a povolený způsob pro mužstvo) nebyla pro mne jen procházkou po parku. Za zmínku stojí, že ani na tomto dole neměla úvodní chodba dostatečný profil pro pásové odtěžení šířky 1000 mm a dopravu po koleji. Závěsná drážka od vybavované dopravní úpadnice systémem Scharf s nekonečným lanem a dále do revíru se teprve zaváděla.
Výklad byl doplněn podrobnějším popisem podle základní mapy sloje 1:2500. Za zmínku stojí, že na důl se pro přijetí 100 nových zaměstnanců hlásilo u brány v den přijímání 1100 nových uchazečů o práci.
Třetí den jsme navštívili a fárali na Dole Kakanj. I tady se jednalo o záměr vedení dolu na zakoupení nového dobývacího komplexu, když stávající byl již na konci své životnosti. Ve fáraném porubu byl starší typ čtyřstojkové výztuže s kombajnem Eickhoff, pojezd po eickotraku. Sloj o mocnosti 2,2 m, délka porubu 140 m, sběrný dopravník byl zkracován a opět znovu kladen po zkrácení pásu. Výkonové parametry obvyklé našim dřívějším výsledkům s podobným zařízením. Důl byl velmi dobře a disciplinovaně veden. Doprava materiálu z povrchu po úpadnici a dále po chodbách po ZD 24 a závěsnými lokomotivami. Fárání mužstva chůzí po úpadnici do dolu, z dolu opět po pásovém dopravníku. Ředitelství dolu v centru města, vlastní závod situován mimo. Důl je součástí společnosti, která provozuje místní tepelnou elektrárnu. Pro poskytnutí prostředků k nákupu nové technologie musí vedení dolu podrobně prokazovat její prospěšnost, jistotu využití a návratnost investic. Nic nového pod sluncem. Ze tří navštívených dolů byl tento havířky nejsympatičtější.
Ing. Petr Janků
