je od 1. 7. 2008 národní kulturní památkou.

Vracím se k středověkému Dolu Jeroným, který jsem navštívil 11. 6. 2008 se skupinou zastupitelů z Karlovarska. Portál je pár metrů pod úrovní státní silnice. Po úvodních pár metrech, zajištěných TH výztuží, mám pocit, že klesám do jeskyně. Nikde není žádná rovina, žádná pravidelná plocha. S fotoaparátem v ruce si někde klekám, jinde se loktem opírám o stěnu, ale převařuje pocit autenticity, po stejné skále lezli havíři před čtyři sta padesáti lety.

Je vidět, jak starci šli dolů po rudě, vybírali jen kovnaté partie. Až když se objevila spodní voda, razili rovné vyspádované dědičné štoly. Ta, odvodňující Jeroným, je jinde, za spodním portálem. Jsme v čase před zavedením střelného prachu do podzemí, tehdejší havíř vlastníma rukama, mlátkem a želízkem, vysekával ze skály rudninu. Denní postup byl tak centimetr dva za směnu, někdy ještě méně. Tedy na to, co stačil během směny vyrazit, stačil jeden kožený vak.

v Čisté na Sokolovsku.

Dne 11. června 2008 se uskutečnilo fárání na středověkém dole Jeroným v bývalém svobodném královském horním městě Čistá. Tento důl, jehož největší rozmach probíhal v 16. století, byl později využíván jen příležitostně. Důvodem byl nízký obsah kasiteritu (cínová ruda) v hornině. Dolování je doloženo v roce 1548, již v roce 1551 se stává Čistá horním městem, ale kolem roku 1619 již těžba upadá.

Sporadická těžba probíhala kolem roku 1740, znovu po roce 1887, po vyzmáhání štoly a šachty Jeroným se s přestávkami těží do roku 1919. Průzkumné práce pak probíhaly v letech 1940 až 1943, naposledy cíno–wolframové zrudnění ověřovala v letech 1964 až 1966 Geoindustria. Průzkumnými pracemi byla narušena stabilita komor, vyrubaných ve středověku metodou sázení ohněm.

V červnu roku 2007 byla na lokalitě Žofie v Orlové u Karviné uvedena do zkušebního provozu kogenerační jednotka typu TEDOM QUANTO D 1200 SP CON, která využívá čerpaný důlní plyn (metan – chemická značka CH4) k pohonu pístového motoru a následně k výrobě el. energie a tepla (el. výkon – 1100 kW, tepelný výkon 1200 kW).

Vlastníkem kogenerační jednotky je firma ENIGEN, s. r. o. Odštěpný závod ODRA dodává této firmě odsávaný plyn z dolu, odebírá část tepla vyrobeného jednotkou, provádí obsluhu jednotky a pronajímá firmě pozemky pro umístění technologie.

První zmínky o dobývání na Stříbrsku jsou datovány do roku 1131, těžba stříbra, později hlavně galenitu probíhala s krátkými přestávkami v letech 1565 –1596, 1618 – 1648, 1726 – 1730, 1930 – 1950, z této doby nejsou žádné informace o těžbě, až do roku 1975, kdy byly doly likvidovány. Nejdéle a nejintenzivněji byla dobývána žíla Bohaté požehnání a Dlouhá žíla. Velkou intenzitu těžby lze dokladovat následujícími údaji, v letech 1958 – 1973 bylo vyraženo celkem 5183,7 m nových vodorovných důlních děl, 958,1 m svislých děl (komíny, hloubení, jámy) a dalších 1399,5 m historických důlních chodeb bylo vyzmáháno.

Žilná výplň je tvořena křemenem, méně karbonáty a barytem, z rudních minerálů hlavně galenitem, sfaleritem a pyritem, méně chalkopyritem a arzenopyritem. Křemen i rudní minerály se vyskytovaly v nádherných krystalových tvarech a jsou ozdobou nejedné mineralogické sbírky.

Na cestu Za permoníky do podzemí byli ve čtvrtek 15. května pozváni regionální novináři, pracovníci regionálních infocenter a celá řada dalších, kteří mají cokoliv společného s cestovním ruchem.

Město Příbram, odbor kultury, sportu a informačních služeb uspořádal ve spolupráci se Spolkem Prokop v rámci projektu Marketing cestovního ruchu, press trip a workshop, na kterém společně představili nejen historii města, ale i příbramského hornictví, ale hlavně expozice, které tento spolek nabízí svým návštěvníkům. Na pozvánce, která novináře a další účastníky zvala na tuto akci, byl jeden z bodů nazván jako „zcela netradiční program připravený členy Spolku "Prokop". Pozvánka nelhala. Spolek Prokop, který, jak se všichni na místě přesvědčili, tvoří úžasní nadšenci, ať už je to sám starosta spolku Chrudoš Fiala, nebo jeho pravá ruka Jaroslav Korbel, ale i celá řada dalších skvělých lidí, kteří s velkým zaujetím a nasazením na programu pracovali.

Co se skrývá pod tímto zvláštním názvem?
Jedná se o rekultivační stavbu na Ostravsku, která se nachází jižně od areálu Pily Salma v katastrálním území Radvanice. Na severní straně je území stavby ohraničeno areálem pily, na jihovýchodě ulicí Kubečkovou a západní hranici tvoří svah nad vyústí zatrubněného potoka, který zásobuje vodou blízký rybník.

Plocha o rozloze 1,7517 ha byla v minulosti zasažena hornickou činností, jednalo se hlavně o poklesy způsobené dobýváním okolních dolů, a v současné době byla porostlá hlavně náletovými dřevinami. Navíc se na ploše nacházelo velké množství černých skládek s různými odpady – stavební suť, elektromateriál, plasty, pneumatiky, zbytky nábytků, apod., které byly s největší pravděpodobností navezeny místními občany. Díky těmto skutečnostem působila plocha velmi zdevastovaně.

„NÁPRAVNÁ OPATŘENÍ – LAGUNY OSTRAMO“ (NO–LO), VEŘEJNÉ PROJEDNÁNÍ ZÁMĚRU.

V úterý 6. května 2008 se na základě oznámení Ministerstva životního prostředí ve smyslu § 17 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění zákona č. 93/2004 Sb., konalo v Kongresovém sále hotelu Atom v Ostravě veřejné projednání posudku a současně dokumentace výše uvedeného záměru.

Vlastní jednání v 15 hodin zahájil a řídil Mgr. Daniel Brix z MŽP, který v úvodu přivítal všechny přítomné a následně představil Ing. Jaroslavu Honovou, ředitelku odboru posuzování vlivů na životní prostředí a IPPC MŽP, Ing.Jana Horu z MŽP, zástupce oznamovatele Ing. Alenu Orlíkovou, Ing. Milana Nevěřila a RNDr. Martina Rinna z GEOSAN GROUP, a. s., Mgr. Josefa Matelu z AQUATEST, a. s., zpracovatele dokumentace Ing. Václava Hammera, zpracovatele hodnocení vlivů na veřejné zdraví Prof. MUDr. Jaroslava Kotulána, CSc., zpracovatele posudku Ing. Josefa Tomáška, CSc. a zástupce nabyvatele Ing. Josefa Havelku, ředitele o. z. ODRA s. p. DIAMO.

Jak vévodila svému kraji tak si důstojně lehla

Téměř sto metrů vysoký a 16 tisíc tun vážící železobetonový kolos, jímž se z kilometrové hlubiny desítky let tahaly miliony tun uhlí, poslalo ve čtvrtek odpoledne k zemi 63 kilogramů trhaviny.

Na tu událost se přišly podívat desítky lidí. Mezi nimi mnoho havířů, kteří v nízkých slojích jediné havířovské šachty Dukla roky dobývali černé uhlí určené především pro koksovny.

Od zahájení likvidace dolu, jehož provoz se stal pro majitele neekonomický, bylo strženo několik povrchových objektů, včetně dvou ocelových těžních věží. To vše byla dosud rutina.

DIAMO, státní podnik odštěpný závod ODRA převzal od OKD, a.s. péči o kulturní památky nacházející se na lokalitách o. z. ODRA od 1.1.2002. V současné době spravuje celkem 25 nemovitých a 11 movitých kulturních památek ve svých 7 areálech. Mezi těmito památkami zaujímá stěžejní místo areál bývalého Dolu Hlubina, který byl Rozhodnutím vlády ČR z 19. června 2002 společně s vysokými pecemi a koksovnou Vítkovických železáren prohlášen za národní kulturní památku (dále NKP). Památky ve Vítkovických železárnách a na Dole Hlubina společně s Doly Michal, Anselm a Vrbice byly navrženy již v roce 1995 k zařazení do seznamu památek UNESCO s předpokladem zápisu v roce 2010.

Vyslovíme-li Sokolovsko, pro většinu lidí to znamená synonymum hornictví. Oblast Sokolovské pánve, Krušných hor a Slavkovského lesa má staletou tradici v dolování nejrůznějších nerostů, zejména pak rud barevných kovů a hnědého uhlí. Této tradici je věnována stálá expozice Krajského muzea Karlovarského kraje, kterou můžeme nalézt v městečku Krásno, nedaleko Horního Slavkova.

Naše expozice se nachází v objektu bývalého dolu Vilém, ve kterém se v minulosti, s přestávkami až do devadesátých let doloval cín, informuje vedoucí sekce technických památek muzea ing. Rudolf Tomíček. Z doby provozu dolu se zde zachovala těžní věž a další zařízení, která jsme postupně doplnili o další exponáty vztahující se k dějinám hornictví v regionu, pokračuje pan Tomíček, který je znám i jako autor několika publikací právě k této tématice.

V muzeu najdeme řadu unikátů. Tím nejznámějším a rozměrově také největším je parní stroj z roku 1897, který ještě v osmdesátých letech minulého století sloužil na posledním hlubinném dole sokolovského hnědouhelného revíru, který nesl název Marie Majerová a nacházel se v Královském Poříčí.

Expozice nabízí ukázku prastarých způsobů získávání fosilního paliva i trojrozměrný záznam moderního rubání.

Dokonalá iluze uhelného dolu s nenapodobitelnou atmosférou dobrodružné cesty do hlubin Země vznikla v opuštěné hale někdejšího hnědouhelného lomu Julius III u Litvínova na Mostecku. Nabízí ukázku prastarých způsobů získávání fosilního paliva i trojrozměrný záznam moderního hornictví. Expozice představuje komorové i stěnové hlubinné dobývání uhlí, shromáždila dopravníky, vozíky i razicí kombajn. „Nic podobného v České republice není, srovnatelné muzeum hornictví v Ostravě nenabízí například 3D promítání. Máme také unikáty, třeba starý dřevěný hunt či dvoukubíkový vůz na uhlí, který je už jediný na celém světě,“ pochlubil se ředitel muzea Zbyněk Jakš. Kromě pozoruhodných exponátů přináší muzeum také odpovědi na otázky, které by určitě napadly každého malého kluka: Kam vlastně chodí horníci na záchod?

Černé i hnědé uhlí jsou pro Evropu důležitými zdroji energie. V minulých letech stoupala spotřeba uhlí v EU15 ročně o cca 1 % na současných 314 mil. tmp (tun měrného paliva). V nových členských zemích (EU12) činí spotřeba uhlí cca 145 mil. tmp. V ostatních sousedních evropských zemích činí spotřeba uhlí cca 60 mil. tmp. Rusko a ostatní země bývalého Sovětského svazu potřebují cca 250 mil. tmp uhlí. Z hlediska spotřeby je Evropa s celkem cca 770 mil. tmp po Severní Americe a Číně třetím největším spotřebitelem uhlí na světě. Na světové spotřebě má Evropa cca 15% podíl. V EU27 pokrývá uhlí téměř jednu pětinu potřeby primárních zdrojů energie. Největším spotřebitelem uhlí v EU je Německo, následované Polskem.

Klub přátel Hornického muzea OKD slaví 20 let činnosti a jaké by to byly oslavy bez pořádné hornické dechovky! Tou největší v regionu je karvinský velký dechový orchestr Májovák – a právě on také zahraje jubilantovi k výročí. Má k tomu ostatně skvělou motivaci. Také on totiž letos slaví své výročí, a to ne ledasjaké. Byl založen právě před 100 lety!

A aby toho nebylo málo, dali si Klub a orchestr sraz u dalšího oslavence: Výroční koncert Májováku se bude konat v neděli 25. května od 15.00 hodin v kompresorovně Hornického muzea OKD v Ostravě-Petřkovicích, které bylo pro veřejnost otevřenu na Barborku roku 1993.

Ukázka z repertoáru (upoutávka a závdavek).

Komplexní řešení sanace kontaminovaného území lokality Trojice.

DIAMO, s. p., o. z. ODRA v rámci zahlazování následků bývalé hornické činnosti na horninovém prostředí a podzemních vodách řeší sanaci areálu Trojice. Vzhledem k neoddělitelnosti jednotlivých provozů bylo v rámci projednání zpráv analýzy rizika staré ekologické zátěže rozhodnuto o nutnosti komplexního řešení. Na základě výše uvedeného byl zpracován projekt, který je koncipován jako součást skupiny prioritních projektů na revitalizaci kraje týkajících se řešení důsledků ekologických zátěží vzniklých před účinností novely zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) v roce 1993. Z toho důvodu požádal o. z. ODRA o schválení projektu Komplexní řešení sanace kontaminovaného území lokality Trojice v mezirezortní komisi, která na svém zasedání dne 4. 10. 2007 projekt schválila k realizaci.

Zájmovou lokalitu Trojice tvoří areály bývalého dolu Trojice a bývalé koksovny Trojice, které v minulosti tvořily úzce vázaný výrobní komplex v Trojickém údolí, cca 500 m východně od řeky Ostravice a centra města Ostravy.

Makaria střídá Pěgřímek

Novým předsedou Českého báňského úřadu (ČBÚ) se od 1. dubna stal Ivo Pěgřímek (43). Do funkce ho minulý týden jmenovala vláda.

Dosavadní předseda ČBÚ profesor Roman Makarius (69) odchází na vlastní žádost kvůli věku. „Jsem připraven i po odchodu z funkce dát státním orgánům k dispozici své zkušenosti z více než padesátiletého působení v hornictví,“ napsal Makarius v abdikačním dopise premiérovi Mirku Topolánkovi. Ivo Pěgřímek vystudoval hlubinné dobývání ložisek na Hornicko-geologické fakultě Vysoké školy báňské-Technické univerzity v Ostravě (1983 až 1987), o deset let později si na VŠE v Praze doplnil manažerské vzdělání.