Pracovníci odboru bezpečnosti hornické krajiny z odštěpného závodu ODRA v Ostravě úspěšně ukončili průzkum důlních děl v jednotlivých lokalitách štěpánovského rudního revíru. Průzkum středověkého důlního komplexu (lokality Borovec, Švařec, Štěpánov nad Svratkou, Havírna a Čtyři Dvory) byl realizován na základě smluvního vztahu s Ministerstvem životního prostředí České republiky. Tato lokalita zaujímá významné místo v dějinách hornictví na území Českého státu, první zmínka o dolování stříbra v této oblasti je datována rokem 1253, jednalo se o těžbu připovrchových či nehluboko uložených ložisek.

Těžba polymetalických rud, otvírkové a průzkumné práce probíhaly v tomto revíru od 13. století až do konce 20. století. V tom se jednalo o tři etapy průzkumu – v letech 1915 až 1919, 1959 až 1963 a 1986 až 1990, zjišťoval se obsah olova (Pb), zinku (Zn) a mědi (Cu) v rudnině.

Firma specializující se na renovaci technických památek uvedla do funkcního stavu originál z roku 1893 i díky pomoci Nadace OKD.

My máme parní stroj, úžasné síly zdroj... Popěvek ze staré české veselohry se nesl poslední únorové pondělí k večeru bývalou kotelnou historického Dolu Michal. Montéři brněnské firmy specializované na renovaci technických památek právě utáhli poslední šroub na uvedeném zařízení pocházejícím z roku 1893.

„O dřívějších osudech ležatého jednoválcového, pravděpodobně protitlakého parního stroje s šoupátkovým rozvodem páry nic bližšího nevíme. Byl v Ostravském muzeu, rozhodli jsme se ho zachránit, opravit a ukázat, jak funguje,“ sdělil Alexandr Zaspal z Národního památkového ústavu Ostrava, který šachtu v Michálkovicích spravuje.

„Tak to viditě, mysleli zme, že už je tu jaro a že se každu chvilu vrhněme na ty naše zahradki, a tu maš čerte kropač. Zima se nam vratila. Už v sobotu sněžilo a v nedělu rano byla taka chumelenica, že sem myslel, že je leden, a ni už březen. Navic dneska rano v radiu pravěli, že v Mošnově naměřili rekordni mraz – v noci na dnešek bylo minus 13,4 stupňa Celsia. Přitym dosuď bylo nejvic naměřene v roku 1996 – minus 13,2 stupňa,“ pravil v ponděli v podvečer v naši hospudce Na Upadnici Poldek. „Take počasi je nejhorši. Chvilu těplo, chvilu zima.

Jak to vidí stryk Lojzek

Jaroslav Pawlas na roky na šachtě nežehrá, ale snaží se je zachytit na svých obrazech a řezbách.

Když dělal hlavního předáka, překonal 26 rekordů v plenění TH výztuží. Čtyři z toho byly celorevírní. Nejlepšího výkonu dosáhl někdy okolo roku 1983, kdy se svojí partou vyplenil za 31 pracovních dnů 1131 hajcmanů. „To byl fakt nevídaný výkon, rád bych věděl, jestli ho od té doby vůbec někdo překonal,“ vypráví s úsměvem bývalý horník z Dolu Prezident Gottwald (dnes František) Jaroslav Pawlas.

Vyučený zedník u VOKD nastoupil na hornosušskou šachtu hned po škole a odpracoval v ní dlouhých 25 let. Dnes mu táhne na čtyřiašedesát, ale činorodost a pracovitost ho neopouští. Pravda, uhlí už nekope, zato má moře koníčků. Začíná to odléváním cínových vojáčků, lepením a kreslením modelů letadel, pokračuje chovem papoušků, vzácných druhů strak a andulek, pěstováním bonsají a čarověníků, akvaristikou a sběratelstvím a končí u malování a řezbářství.

Besedu členů a příznivců havířovské pobočky KPHMO začal předseda informacemi o novinkách z činnosti Klubu, mimo jiné přechodem Hornického muzea Landek od OKD pod Vítkovice holding k datu 1. dubna a není to apríl, jak by se mohlo někomu zdát. Následovala společenská rubrika blahopřáním jubilantům a ženám, neboť byl zrovna MDŽ, navíc i přednášejícímu Ing.Schreiberovi, který se také narodil v březnu. Potom už celý sál patřil přednášejícímu, který mezi účastníky poznal mnoho svých bývalých spolupracovníků a tak se zde mohl cítit jako doma. Ve své přednášce nazvané Vesele i vážně o hornictví připomněl svoji nedávno vydanou publikaci Ze života inženýra na šachtách OKD, aneb To my na Armádě. Tuto publikaci obsahující 55 povídek mnozí posluchači dobře znají, protože vyšla v rámci edice KPHMO. Jak autor uvedl je v přípravě její další pokračování.

Jaroslav Jiskra vydal pro Sokolovskou uhelnou, a. s. publikaci Těžba stříbrných rud v Jáchymově v 16. století, s jáchymovskými osobnostmi a první báňskou školou.

Je to čtivá, graficky velmi pěkně udělaná knížka, určená širší veřejnosti. Obecně srozumitelnou formou popisuje těžbu stříbrných rud, jejich úpravu a až po ražbu mince v jáchymovské mincovně, známé jsou například šlikovské tolary. Navazuje na Jiřího Majera tím, že zasazuje zdejší těžbu do celoevropského kontextu a středověkých dějin, zmíněna je například bitva s Turky u Moháče v roce 1526, kde padl Ludvík I. Jagelonský, ale také jeden ze Šliků, ukazuje propojení jáchymovských a saských těžařů, kteří se dohromady snažili udržet mzdy havířů na jednotné nízké úrovni, zmiňuje se o hornických bouřích. Autorovi se podařilo vytáhnout řadu zajímavostí z kronik. Vedle počtu dolů a počtu horníků v nich zaměstnaných, vzpomíná na jednoho loupežníka, popisuje tresty za krádeže a za cizoložství, i opětované pokusy královské komory zjednat pořádek. V dobách největšího rozkvětu Jáchymova ve městě žilo cca 18 000 lidí, v roce 1533 pracovalo na 914 dolech 4113 havířů, ale pak následoval pozvolný úpadek, žíly byly nejbohatší nahoře, v cementační zóně, s postupující hloubkou kovnatost ubývala. Většina důlních děl byla mělkých a pracovalo na nich pár lidí, ale bohatší žíly těžilo několik desítek havířů. Jiskra popisuje první dmychadla a čerpadla, některé obrázky přebírá z Agricoly, ty se doplňují s barevnými fotografiemi modelů, jako je model žentouru s koňským pohonem, nebo model velkovrátku, poháněného vodním kolem. V knize zobrazeným mihadlem šla přenést pohybová energie na několik set metrů, například od vodního kola k čerpadlu.

Areál bývalého Dolu Doubrava ztratil svoji poslední hornickou dominantu. Těžba uhlí z ohradníku může pokračovat.

Asi padesátitunová, osmnáct a půl metru vysoká těžní věž jámy Eleonora v areálu bývalého Dolu Doubrava se v pátek 26. února zbortila k zemi. Likvidaci kozlíkové ocelové věžní konstrukce s jednou vzpěrou provedla fi rma Zdeněk Pastva ve spolupráci se společností VOKD.

Vzhledem k tomu, že jáma nebyla zasypána až po ohlubeň a že trvalo odvětrávání zásypu, věž nebyla odstřelena, nýbrž snesena pomocí těžké techniky. Hydraulický bagr CAT 345 s hydraulickými nůžkami nejdřív odstřihnul její horní část zavěšenou na 120tunovém jeřábu Demax, který ji následně položil na místo konečné likvidace. V další etapě byly rozstříhány a naloženy na přistavené kontejnery zbylé části konstrukce.