Kněz posvětil palmy i kytičky.

Věřící zahájili pašijový týden svěcením palem vyrobených z lískových nebo vrbových proutků a ozdobených květy s barevnými stuhami.

K obnoveným velikonočním tradicím ve Stonavě, které zde před několika lety opět zavedli polští faráři, patří žehnání jídlu o Bílé sobotě. Nově to bylo na Květnou neděli svěcení palem. Přišlo více než sto lidí. Iniciátorem je polský farář Roland Manowski.

Věřící se sešli venku před kapličkou svatého Huberta, kde drželi čestnou stráž myslivci a krojovaní horníci spolu s hasiči.

Dva razy v životě sem se v Ostravě potkal ze zajimavymi cizyncami! Prvně to bylo ešče za hlubokeho totača. Z Mařu sme vtedy byli ve „zlině“, tuž sem se v nedělu po obidě zebral a šel na špacir po Ostravě. Když sem šel kolem Domu potravin, dostal sem chuť na gruziňaček. Tak sem vlez do Sněhurki. To byl bar v hotelu Imperial. Robil tam jeden muj kamoš. Když mě Zdenek uviděl, hned na mě maval: „Ty umiš anglicky, že, Lojzek? Je tu jeden host z Londyna a něma se s kym podřistať. Tak ti ho přihraju...“ Než sem stačil co řecť, už vedle mě seděl taki chvistek a furt esli se s nim dam viskej? Připadal mi kapku přitěpleny, tuž sem se chtěl stahnuť. Enemže chlop byl něustupny a furt mi chvalil moju angličtinu a že je rad, že se može s kymsik podřistať. Když mi furt vnucoval tu visku, pravil sem mu, že něchcu, že sem „full“. A to sem neměl řikať, bo v angličtině „full“ znamena ni enem „plny“, ale tež „blazen“. Chlop se smjal tak upřimně, že sem přestal měť strach, že mi natrhně konečnik a docela zme se potym fajn pokecali! A něbudu tajiť, že na jeho učet aji popili. A jak inač, řeč se při štamprlach stočila aji na sport. A synek se mě zeptal, esli je v Ostravě tež fotbalovy klub. A kemu fandim.

Šéfové celostátních odborů fárali v severní lokalitě Důlního závodu 2 do porubu 401 200. Ocenili náročnou práci horníků.

Vedení Českomoravské konfederace odborových svazů se přijelo ve středu 18. března do severní lokality Důlního závodu 2 přesvědčit, co vše obnáší práce horníků stovky metrů pod zemí, a že snaha hornických odborů i společnosti OKD, aby zaměstnanci důlních provozů mohli odcházet do důchodu dříve než zbytek populace, je vzhledem k náročným podmínkám a specifičnosti práce v podzemí oprávněná.

Z hutí do čela odborů
Předseda ČMKOS Josef Středula a jeho zástupci Radka Sokolová a Vít Samek sfárali spolu s šéfem SHO Jaromírem Pytlíkem a OS PHGN Janem Sábelem do porubu 401 200 hlavního předáka Tomáše Kovala z úseku vedeného Davidem Miarkou. Doprovázeli je výkonný ředitel OKD Dale Ekmark, ředitel Důlního závodu 2 Bronislav Batorek a vedoucí odboru řízení výroby OKD Jiří Hanusek.

„Jsem původní profesí huťař, extrémní pracovní prostředí mi tedy není neznámé. Samozřejmě v dole, kde jsem byl vůbec poprvé, je to jiné. Hornictví a těžba nerostných surovin byla, je a bude pro náš stát klíčová. Každý, kdo nechce uznat hornickou práci je, mírně řečeno, hlupák,“ uvedl Středula, který pochází z Opavy a po studiu na střední strojnické škole ve stejném městě pracoval ve Vítkovických železárnách na údržbě válcovací trati. Následně odstartoval přes OS KOVO svou odborářskou kariéru.

Již na počátku návštěvy deklaroval Středula svůj zájem navštívit reálné pracoviště a na vlastní oči se přesvědčit, v jakých podmínkách horníci pracují. „Nechci vidět žádnou hornickou dálnici nebo skanzen, kde bude vše vyleštěné a uklizené, protože má přijet návštěva. Chci vidět, s čím se horníci každý den v práci setkávají. Zajímá mě realita,“ řekl Středula.

Koordinační výbor důchodců OKD informoval o činnosti hornických seniorů v roce 2014 na tradiční valné hromadě.

Havířskými symboly vyzdobený Klub hornických důchodců Dolu František (známý jako Domeček) v Horní Suché se ve středu 18. února stal místem valné hromady důchodců OKD. Delegáti z 38 seniorských organizací tam zastupovali na 10 tisíc členů, bývalých zaměstnanců OKD.

Význam valné hromady, jakož i samotných hornických seniorů podtrhla účast Karolíny Drozdové, pověřené řízením Nadace OKD, Marka Síbrta, mluvčího OKD, předsedy Odborového svazu PHGN Jana Sábela, Oldřicha Pospíšila, předsedy Svazu důchodců České republiky, Jiřího Valoška za Sdružení hornických odborů OKD a dalších hostů.

Kromě hornických tradic je zapotřebí také udržovat těžbu koksovatelného uhlí, zdůraznil jubilující ředitel Nadace Landek Ostrava Josef Gavlas.

Významného jubilea se právě v den vydání osmého letošního Horníka dožívá člověk, jenž spojil s havířinou jak aktivní třicetiletou kariéru v ostravsko-karvinském revíru, tak i současnost hornického důchodce. Řediteli Nadace Landek Ostrava a 2. místopředsedovi Sdružení hornických a hutnických spolků ČR Josefu Gavlasovi jsme k jeho 70. narozeninám srdečně popřáli. A pak mu dali slovo.

Jak se cítí čerstvý sedmdesátník?
Sedmdesátka? Neznamená to pro mne žádný velký předěl! Cítím se relativně zdráv navzdory zaprášeným plícím. Nekouřím, sportuji, snažím se udržovat v dobrém fyzickém i psychickém stavu, takže si svůj věk vlastně moc nepřipouštím. Mimochodem, k těm plícím zaprášeným ze šachty – když jsem dělal v nultém ročníku VŠB pomocníka kombajnéra na Zárubku, pamatuji na hlavního předáka Michalce, který, ač pak předseda Klubu přátel Lysé hory, zvládl ujít do kopce na prvním výšlapu sotva dva kilometry. Poté dokázal po horách chodit normálně, což svědčí o tom, že je třeba nevzdávat se a zdraví i kondici utužovat.

Seděli zme Na Upadnici a nudili se. „S tym počasim je to tajak z moju staru: chvilu prši, chvilu fuka věter, potym zas vyleze slunko a v těplym kabatě se potime jak dveři od chliva! Už mi z teho jebe!“ pyskoval na celu hospodu Poldek. „Ale už se ma včil vyrazně oteplit. Pry až tak, že vytahněme kraťasy… Ale musiš se tež uvědomiť, že se pravi: březen za kamna vlezem, duben ešče tam budem, až ale přidě maj, vyženem kozy v haj!“ připomnil sem mu lidovu pranostiku. Enem se ušklibnul a procedil mezi zubami, že by rači kozy v rukach niž v haju! Abysem mu aji kamošum spravil naladu z teho vrtkavého počasi, povykladal sem im přihodu staru jak Metuzalem, ale pro nich něznamu, bo u teho něbyli.

Koroze je strašák, který nám nedá spát. Vyjmenovávat místa a věci, kde nám ztrpčuje život, je zbytečné. Kde je možná účinná protikorozní úprava, děje se tak. Kde je možná náhrada a je ekonomicky únosná, provádí se taktéž. Mnohým výrobcům se podařilo svými produkty dosáhnout překotných změn a korozi ze svého slovníku vymýtili. V mnohých odvětvích lidské činnosti jsou však prvky, které se zatím nahradit nedají, a i když je využita dostupná protikorozní úprava, vysoce agresivní prostředí má navrch.

Míst, kde se při naší činnosti na středisku Důl, o. z. ODRA potýkáme s korozí, je mnoho. Před časem se nám podařil vyřešit problém s výtlačným potrubím na lokalitě Jeremenko, kdy bylo ocelové potrubí v jámě (často a složitě opravováno díky korozi) nahrazeno sklolaminátovým. Avšak výstroj jámy je tvořena tzv. rozponami a příčkami, což jsou ocelové prvky, jejichž profily a tloušťky jsou součástí projektové dokumentace.