Kromě hornických tradic je
zapotřebí také udržovat těžbu
koksovatelného uhlí, zdůraznil
jubilující ředitel Nadace Landek
Ostrava Josef Gavlas.
Významného jubilea se
právě v den vydání osmého letošního
Horníka dožívá člověk, jenž spojil
s havířinou jak aktivní třicetiletou
kariéru v ostravsko-karvinském revíru,
tak i současnost hornického důchodce.
Řediteli Nadace Landek Ostrava
a 2. místopředsedovi Sdružení hornických
a hutnických spolků ČR Josefu
Gavlasovi jsme k jeho 70. narozeninám
srdečně popřáli. A pak mu dali slovo.
Jak se cítí čerstvý sedmdesátník?
Sedmdesátka? Neznamená to pro mne
žádný velký předěl! Cítím se relativně
zdráv navzdory zaprášeným plícím.
Nekouřím, sportuji, snažím se udržovat
v dobrém fyzickém i psychickém stavu,
takže si svůj věk vlastně moc nepřipouštím.
Mimochodem, k těm plícím
zaprášeným ze šachty – když jsem dělal
v nultém ročníku VŠB pomocníka kombajnéra
na Zárubku, pamatuji na hlavního
předáka Michalce, který, ač pak
předseda Klubu přátel Lysé hory, zvládl
ujít do kopce na prvním výšlapu sotva
dva kilometry. Poté dokázal po horách
chodit normálně, což svědčí o tom, že
je třeba nevzdávat se a zdraví i kondici
utužovat.
Máte dost času na své aktivity?
Ne tolik, kolik by se mohlo zdát.
Manželka, zbytek rodiny a starší horničtí
kamarádi mě dokonce brzdí, abych
s prací v Nadaci Landek Ostrava a dalších
aktivitách trochu ubral. Ta je totiž
v současné době mou hlavní aktivitou.
Nikdy jsem si nemyslel, že práce v nadaci
zabere tolik času a energie. Kromě
toho mám vlastní firmu i koníčky, které
rovněž nezanedbávám, plavu, hraji stolní
tenis, jezdím na kole, lyžuji. Všechny
tyto záliby mi zůstaly z mládí. A protože
jsem rodák z Beskyd, rád sbírám hřiby
a chodím po horách i v Ostravě často
stoupám na haldu Emu.
Jak je to s hornickými tradicemi?
Uchvátily mne v roce 1967, kdy jsem se
jako student VŠB s dalšími devatenácti
posluchači ze všech tehdejších
fakult – mezi kterými byl můj dlouholetý
kamarád a nynější předseda Klubu
přátel hornického muzea Ostrava Petr
Rojíček – mohl podílet na organizaci
prvního oficiálně povoleného skoku přes
kůži. Konal se na plese báňské v KD
Vítkovic a já tam tehdy vstoupil do cechu
hornického. Zájem o hornické tradice se
poté znásobil až s odchodem do penze,
kdy má člověk více času.
Jak jste se zapojil do fungování
Nadace Landek?
Už v době krátce po vzniku Nadace
Landek Ostrava, která loni oslavila
dvacet let činnosti, mě lanařil do jejích
řad první ředitel Stanislav Vopasek.
Věnoval jsem se však v té době jiným
aktivitám. Členem správní rady nadace
jsem se stal v roce 2007, když mě
konečně přemluvil můj předchůdce
ve funkci Josef Kimer, a v roce 2013
mě na podzim zvolili ředitelem. V čele
Nadace Landek Ostrava se starám
zejména o přísun prostředků, z nichž
dotujeme projekty pro zachovávání hornických
památek, lokalit i dokumentů,
seznamování veřejnosti s havířinou,
udržování starých obyčejů a tradic
i projekty sportovního, kulturního
a uměleckého rázu, zejména v našem
regionu.
Prozradíte největší profesní
úspěch?
To se musím vrátit nejprve na šachtu!
Cením si toho, že jsem jako báňský
inspektor v dolech v revíru, které
dlouhodobě neplnily plány, pomohl
zaváděním nových technologií tuto
situaci změnit. Na tehdejším Dole
Gottwald, později František, jsme poprvé
v karvinské části revíru s úspěchem
nasadili pluhový komplex. Anebo v Dole
Lazy francouzský dobývací komplex
do šestimetrových mocností CDF, jenž
ihned po rozjezdu začal plnit požadované
parametry. Pak si samozřejmě
považuji ocenění, které jsem získal
za působení v nadaci a hornických
spolcích – Medaili ministra hospodářství
a Ministerstva kultury Slovenské
republiky Za zachovávání tradic,
Českého Permona za Nadaci Landek
Ostrava, obojí z roku 2011, a Medaili
G. Agricoly z roku 2013. Asi nejvíce
mě v současné době těší, že se mohu
podílet na pořádání skvělých setkání
hornických měst a obcí na republikové
i evropské úrovni.
Jak pohlížíte na současné
hornictví?
Zásadní chybu v podobě rychlé
privatizace šachet s utlumováním těžby
slojí koksovatelného uhlí na Ostravsku
i Karvinsku asi už napravit nepůjde.
Energetického uhlí máme nadbytek, ale
koksovatelného bude ubývat, přičemž
poptávka bude přetrvávat. Jakkoli je
velkou módou štěpení břidlic na plyn,
neplatí to pro tuzemské podmínky.
Proces redukce železa ze železné rudy
vyžaduje koks z koksovatelného uhlí,
nemluvě o potřebách chemického či
dalšího průmyslu. Špatné je, že se
rozhodnutím na úrovni unie pozastavily
v Evropě všechny průzkumné práce.
Už nyní dává EU podnět k tomu, aby se
opět začalo těžit na našem kontinentu
dvanáct druhů strategických kovů.
V této republice dostatek zásob uranových
i polymetalických rud je. V rámci
hornických spolků zemí Visegrádské
čtyřky se hodláme zaměřit na antikampaň
proti militantním ekologům. Ti
využívají neznalosti a přesvědčují často
doslova děti, aby stávkovaly a protestovaly,
a získávají tak prostor v médiích,
která o nich pak nadneseně informují.
Radek Lukša
