Přátelé mu říkají Víťo. Proto i já si Tě, Víťo, dovolím tak oslovit, abych Ti popřál především tolik potřební zdraví a stále stejný neutuchající životní elán, který jsi dosud rozdával a věřím, že i dále rozdávat budeš. Mnoho mladších Ti může závidět. Rád bych Ti poděkoval za práci, kterou jsi zejména v posledních letech vykonal pro náš Klub a jeho reprezentaci, ale i hornictví vůbec, především prostřednictvím přednášek pro veřejnost. Tvou angažovaností v tisku, rozhlase i v televizi. Rád bych Ti tímto poděkoval i za Tvou pomoc mně osobně při zajišťování činnosti Klubu, zejména v redakční radě při vydávání našeho Hornického zpravodaje, jehož jsi byl i nejčastějším dopisovatelem a seznamoval jsi naši členskou základnu poutavými informacemi, zejména z hornické historie. Ocenit chci i Tvou činnost při organizování pravidelných prosincových seminářů HM OKD, při záchraně starých důlních map a jejich prezentaci na seminářích a konferencích, při organizování setkání bývalých pracovníků dolů Hlubina a Jeremenko.

       Přijmi toto blahopřání i jménem všech členů našeho Klubu, kde máš hodně přátel. Ať Tě zdraví neopouští, ať nadále rozdáváš svůj životní optimismus, ať ještě dlouho obohacuješ činnost našeho Klubu. To vše za celý Klub i jménem svým Ti do další životní etapy přeje s pozdravem

Zdař Bůh                          
Zdeněk Dombrovský                 
 

Poohlédnutí za loňskou konferenci.

Hodiny ukazovaly pár minut před čtvrtečním polednem, když Vítězslav Hettenberger uzavřel v sále správy společnosti OKD svými Pohledy do historie dolů OKR program dvanácté Hornické Ostravy 2007. Mezinárodní konference dospěla po třech dnech naplněných přednáškami a diskusemi v pěti odborných sekcích do finále.

Závěrečné slovo patřilo člověku z nejpovolanějších, předsedovi Moravskoslezské hornické společnosti profesoru Ivu Černému. Při svém hodnocení vyjádřil s průběhem a výsledky konference spokojenost. Hlubinné hornictví, které se nejvýrazněji zasloužilo o rozvoj a dnešní význam regionu, si v něm udržuje pevnou pozici. Navzdory často negativním náladám ve společnosti, zejména mimoostravské. Účast sedmi desítek odborníků ze tří zemí naplnila představy pořadatelů. Také počet pětadvaceti přednášek ve čtyřech ryze technických sekcích a jedné historicko-muzejní, byl vzhledem k časovému harmonogramu optimální. Více než v minulých ročnících se tím vytvořil prostor pro pestřejší diskusi delegátů nad projednávanými tématy.

Třiasedmdesátiletý Jaroslav Čihař z Havířova dokončil kroniku dolu Dukla, ve kterém pracoval celé čtyři desítky let. Zachytil tak více než stoletou historii nyní již nefunkčního dolu, kterému přezdívá černá milenka.

Člen Klubu přátel Hornického muzea v Ostravě zaplňoval 250 stran kroniky devět měsíců, nad poslední stránkou si prý notně oddechl. „Vybíral jsem z 2500 fotografií, které se mi podařilo nashromáždit během dvaceti let,“ řekl. Dukla si podle něho kroniku zasluhovala – chybí jí od roku 1975, kdy se původní kniha záhadně ztratila.

Pokud se naše poslední dvě zastávky, doly Zwierzina a Jan-Maria, jevily jako příběhy pro pamětníky, dnešní díl o šachtách knížat Salmů-Reifferschiedtů sahá do časů, na které dávno usedl prach zapomnění. Vždyť jejich poslední činná jáma byla uzavřena v roce 1926.

Kořeny dolování v dnešní oblasti osady Salma, na rozhraní Slezské Ostravy a Michálkovic, sahají do padesátých let 19. století. Kníže Hugo Karl Salm-Reifferschiedt zde založil v roce 1851 jámu Salm I–Ignát. Na místě už nějakou dobu horníci kutali pod dohledem hormistra Ignáce Vondráčka. Slovutný báňský odborník se v dalších letech Salmům staral nejen o chod jejich dolů v Polské Ostravě, železáren v Blansku, ale také o další průmyslové aktivity v hranicích monarchie.

Studenti architektury představili možnosti využití bývalé huti Koněv.

V areálu bývalé huti Koněv v Kladně se původně vyráběla ocel. Po krachu Poldi v 90. letech se ale přestala používat a historické industriální objekty chátrají. Podle odborníků by přitom rozsáhlý areál mohl mít lepší využití. Studenti architektury proto vytvořili návrhy, jak by se mohly objekty v budoucnu využít. Místo rozpadlých budov by zde mohl vyrůst například park, hudební klub nebo adrenalinové centrum. Kladenský magistrát ale s takovou realizací příliš nepočítá.

Radnice zatím opravuje silnice v areálu. Chce také odkoupit vápenné pece, které se letos staly kulturní památkou. O širší koncepci ale zatím vedení města neuvažuje. O areál se totiž dělí asi 160 soukromých vlastníků. Podle magistrátu proto nelze s bývalou hutí jako celkem nic udělat.

Středověké dolování Kladensko minulo, nemá bohužel ani zlatonosné řeky, ani krystalikum s žílami zlatých, stříbrných nebo jiných rud. Chybí mu i významnější ložiska železných rud sousedního Baranndienu. Přesto éra kladenského dolování vyplnila poslední čtvrtinu druhého milénia velmi výrazně. Kladensko vydalo ze svých hlubin nemalé množství konzervované, koncentrované sluneční energie z dávných dob ve formě energetického uhlí.

Kladenské uhli přispělo významně k rozvoji průmyslové revoluce v českých zemích od jejího počátku, v první polovině 19. století. Vynález parního stroje, používaného od třicátých let pro těžbu a čerpání vody, pomohl k rozvoji hornictví, ale zároveň uhlí mu bylo nejvhodnější energetickou surovinou.

Vedení OKD se soustřeďuje na modernizace důlní technologie i ochranných pracovních prostředků.

Nejen osm miliard korun investovaných v průběhu dvou let v rámci programu POP 2010 do nejmodernějších dobývacích a razicích technologií, ale další půlmiliarda na nákup nových ochranných pracovních prostředků pro horníky. To je rozhodnutí důlní společnosti OKD, které potvrzuje její postavení mezi předními, dobře vedenými, prosperujícími a perspektivními firmami ve střední Evropě.