Pokud se naše poslední dvě zastávky, doly Zwierzina a Jan-Maria, jevily jako příběhy pro pamětníky, dnešní díl o šachtách knížat Salmů-Reifferschiedtů sahá do časů, na které dávno usedl prach zapomnění. Vždyť jejich poslední činná jáma byla uzavřena v roce 1926.
Kořeny dolování v dnešní oblasti osady Salma, na rozhraní Slezské Ostravy a Michálkovic, sahají do padesátých let 19. století. Kníže Hugo Karl Salm-Reifferschiedt zde založil v roce 1851 jámu Salm I–Ignát. Na místě už nějakou dobu horníci kutali pod dohledem hormistra Ignáce Vondráčka. Slovutný báňský odborník se v dalších letech Salmům staral nejen o chod jejich dolů v Polské Ostravě, železáren v Blansku, ale také o další průmyslové aktivity v hranicích monarchie.
Když dal po čase svému chlebodárci vale a se stal společníkem jiných prospektorů bratří Gutmannů, zanechal knížecí rodině zavedené a prosperující doly. Ignát se postupně rozrostl na pět pater, do rozlohy 36 hektarů. Jáma hluboká 230 metrů zpřístupňovala sloje v jakloveckých vrstvách. Těžba díky geologickým a provozním limitům skončila na Ignátu v roce 1885. Soustředila se do nedaleké jámy Salm II–Leopoldina. Pokřtili ji podle tehdejšího zvyku jménem manželky knížete Salma. Od roku 1862 se odbyt paliva urychlil napojením Salmy na báňskou železnici. Kromě uhlí také koksu, který se vyráběl v deseti pecích soustavy Dulait. V roce 1882 měla těžní jáma II hloubku 329 metrů (definitivně 597 m). Leopoldina přežila mnohé dějinné zvraty, včetně první světové války a zániku Rakouska-Uherska. Její osud se naplnil v roce 1923.
Třetí jáma označená číslem VII–Hugo byla založena v roce 1857. Pro potřeby těžby a větrání vyhloubili ještě jámy Eliška (1871), Michálkovická a Ludvík (1898). Posledně jmenovaná se později stala samostatnou šachtou. Špičková roční těžba z celého Salmova ložiska se pohybovala kolem 200 tisíc tun uhlí. Přesto se historie dolů uzavřela v letech 1925-26. Důvodem pro zastavení těžby byl klesající odbyt uhlí, koksu a malá efektivita dobývání. To už Salma patřila Báňské a hutní společnosti (BHS), tehdy největšímu těžířstvu v revíru. V závěru 19. století (1896) se totiž dědic zakladatele Salmových dolů kníže Hugo Leopold rozhodl firmu prodat Ostravské báňské a. s., která se po vzniku ČSR přeměnila na BHS.
Po jámách knížat Salmů dnes zbyly oplocené komínky odvětrávající metan. Třeba vám poslouží jako tip pro jarní vycházku. Najdete je poblíž ulic Slívovy a Na Jánské, které vedou kolem dřeviště OKD. Osady Salma a Salmovec, kdysi velké hornické kolonie, stále žijí svým životem.
