První zprávu z OKR o vybudování ubytovacího zařízení pro hornické učně máme z r. 1942, kdy na kopci Landek nad nádvořím dolu Anselm (tehdy nesoucí jméno Petershoffen l) v Petřkovicích byla dokončena výstavba učňovského domova. Jeho budova se nacházela u areálu výletní restaurace Myslivna, která byla před válkou vyhledávaným výletním místem Ostravanů s vyhlídkou na Ostravu a řeky Odru a Ostravici.

Potřeba vzniku hornických učebních oborů s hlubší kvalifikací stabilních dělnických důlních profesí byla vyvolána zhoršujícími se důlně geologickými podmínkami psi hornické činnosti vlivem zvýšeného postupu dolů do stále větších hloubek. A také náročnějšími pracovními postupy s četnými bezpečnostními opatřeními, pro které už nevyhovovala dosavadní praxe zaškolování nových pracovníků ve vlastních školicích zařízeních u jednotlivých těžebních společností. Dalším důvodem byl z titulu nenasycenosti uhelného trhu očekávaný rozmach výstavby dolů a přestavba a spojování stávajících dolů na velkokapacitní doly.

Něco pro zasmání

 

Spolek krojovaných horníků byl hornickou, zájmovou, apolitickou organizací s posláním propagace svého mateřského závodu na zachování slavných hornických tradic a zvyků v hornickém regionu.

Spolek se zásadně nezapojoval do sociálních střetů, už i z toho důvodu, že v řadách spolku stáli vysoce postavení úředníci, dozorci a hospodářští činitelé existenčně i kariémě vázáni na příslušnost k mateřskému závodu a uhelné těžební společnosti. V našem případě k Dolu František, ředitelství kamenouhelných dolů hraběte Larische Mónnicha v Karviné!

Jedna z priorit spolku byla charakteristická hornická solidarita s bratrskými spolky ze sousedních dolů, dále s místními hasiči a vojenskými veterány.

Původně byl spolek pouze pánskou hornickou organizací. Ozdobou a chloubou každé šachty a spolku byla nepochybně hornická dechová kapela, která se těšila ve své době velké oblibě a její členové nevšedními úlevami a výhodami v zaměstnání.

Básníka slezského lidu Petra Bezruče nemusíme snad nikomu představovat. Narodil se 15. září 1867 a v letošním roce uplynulo 141 let od jeho narození. Původní jméno měl Vladimír Vašek. V roce 1903 mu vyšla ve zvláštním čísle časopisu Čas sbírka pod názvem Slezské písně. Tato sbírka vznikla na přelomu století a těžila z lidové tvorby básníkova rodného kraje. Básně jsou inspirovány zejména odporem lidu proti sociálnímu a národnostnímu útlaku.

Slezské písně učinily Petra Bezruče po jeho vystoupení z anonymity velmi populárním básníkem. Ve svém stálí bydlel v Kostelci na Hané a občas dojížděl na svou chatu na Ostravici. Pokud ještě mohl. chodil často na Gruň, kde v hotelu Charbulák jsou dosud jeho verše opěvující tato krásná místa Beskyd.

Revírník větrání fáral výdušnou chodbou, kde měl partu starších havířů na zmáhání. Už z dálky slyšel zoufalé volání: „Tys mě zabil, tys mě zabil." Spěchal proto na místo a tam zjistil obvyklou situaci. Jeden z havířů zaháněl stojku, kladivo vypadlo z násady a udeřilo druhého havíře do hlavy. Ten teď seděl pod štusem, hlavu v dlaních a naříkal:
Tys mě zabil." Revírník mu stlačil bouli na čele sekerou na plocho a začal psát lístek, aby ho narážeči předčasně vydali na povrch k dalšímu ošetření. Postižený ale zaškemral: "Paně stajger, dišo ni, ale jutro bych tak ten lístek moc potřeboval."

To bylo tenkrát, kdy se díky jedné knížce spisovatele Ludvíka Součka rozšířila fáma o zvláštních vlastnostech tvaru pyramidy. I v takové maketě, zhotovené z lepenky přesně podle daných rozměrů, se dlouhou dobu dají uchovávat organické látky bez poškození, anebo obyčejná žiletka domácí výroby prý po týdenním pobytu v takové pyramidě získává vlastnosti nejlepších zahraničních žiletek, se kterými když se člověk holí, tak ani nic necítí.

Na oddělení technického rozvoje kdosi dostal nápad, že by se těchto vlastností pyramidy mohlo využít ke zkvalitnění ostří hornických sekerek a pilek, nebo též vrtacích korunek či nožů ke kombajnu. Rozhodli se, že provedou pokus nejprve s tou žiletkou. Zhotovili pyramidu, do jedné třetiny výšky uložili na krabičku od sirek žiletku s osou přesně orientovanou sever jih.

Těžba skončila už v roce 1914, poté jámy sloužily pro větrání sousedního Dolu Zárubek

Důl Jakub založila v tehdejší Polské Ostravě-Zárubku v roce 1868 Severní dráha Ferdinandova a název dostal podle drážního generálního sekretáře Jakoba Jakobiho. Ve stejném roce se začaly současně hloubit obě jámy – těžní a výdušná. Hloubicí práce ale ztěžovaly velké přítoky důlních vod, které byly odváděny na vodní jámu blízkého Dolu Hermenegild, která byla společnou vodní jámou ve středu zárubecké kotliny.

V roce 1884 měla těžní jáma Dolu Jakub hloubku 168,9 metru a výdušná 102,4 metru.

POMNÍKY HORNICKÉ SLÁVY

Amatérský hornický historik zahájil již před léty přednáškové turné Nejznámější hornický historik v Ostravě chodí o berlích a je mu 80 let. Přesto tráví desítky hodin v archivech, kde hledá další informace o severomoravských šachtách. "Mám strašnou radost, že se o historii hornictví začalo zajímat tolik lidí. Vždyť jednu dobu se mnozí tvářili, jako by snad v Ostravě ani žádné šachty nebyly," začíná obvykle své přednášky o historii hornictví Vítězslav Hettenberger, původní profesí důlní technik, který do důchodu odcházel deset let před uzavřením ostravských dolů.

Jeho diář je stále plnější. Amatérský historik se stává na Ostravsku populární a známou osobou. Pořádá přednášky, začal publikovat. "Někdy po mně chtějí, abych to psaní ještě obohatil. Ale to já moc neumím. Jsem zvyklý, že tohle měří přesně tolik metrů a to zase tolik," říká o svém přeneseně technickém psaní Hettenberrger, který čtyřicet let pracoval ve vítkovickém dole Hlubina.