V sobotu 11. 7. 2015 opět po roce, ale letos ve znamení velkého výročí, připravovali členové hornického spolku v Plané své oslavy. Pod vedením svého předsedy Jana Teplíka pozvali své hornické kamarády k hornické parádě a k připomenutí si prošlých 20 let od založení spolku. Spolek sdružuje hlavně členy, kteří v minulosti pracovali na západočeských uranových dolech. Vybudovali provozní budovu a zrekonstruovali Šlikovu štolu. Mimo jiné vydali CD hornických písniček, několik publikací, v letošním roce dokončili hornickou stezku kolem města a mnoho dalšího. Samozřejmostí je každoroční účast na setkání hornických měst a obcí ČR. Spolek je zakládajícím členem sdružení SHHS ČR. Od kamarádů z různých spolků z ČR a i z Německa obdrželi pamětní dary.

Úložné místo těžebního odpadu odvalu Heřmanice je jedno z nejstarších a zároveň nejrozsáhlejších míst, kde je deponována důlní hlušina z hlubinné těžby černého uhlí na Ostravsku. Jedná se o komplex důlních odvalů, který vznikal již v polovině 19. století při hloubení Dolu Ida. Největší množství materiálu se zde ukládalo ve 40. – 60. letech minulého století, kdy se důl s tehdejším názvem Stalin a později Rudý Říjen rozšiřoval. Celkově předmětné místo těžebního odpadu zabírá plochu cca 65 ha. Dominuje zde tzv. centrální hřeben, na němž je vegetace zdevastována termickými procesy.

Výrazně negativním dopadem na okolní životní prostředí je existence rozsáhlých termických procesů na značné ploše odvalu, a to zejména v jeho východní a střední části. První rozsáhlé příznaky podzemního požáru se projevily v roce 1998. Následně byly uskutečněny pokusy o jeho likvidaci, a to položením izolační vrstvy elektrárenského popílku. Tyto prvotní pokusy však nezastavily šíření termických procesů a naopak celý proces získal ještě větší dynamiku. Postupně byla zachvácena prakticky celá centrální část včetně samotného hřebene.

O prvním srpnovém víkendu se na Měděnec v Krušných horách vrátil středověk. Zdejší hornický spolek v čele s Ivanem Cáderem připravil zajímavé okamžiky asi pro 150 účastníků z Karlovarska a Chomutovska. Nechyběli však ani zástupci z jiných míst, např. ze Stráže pod Ralskem, Mostu, Freibergu aj.

Po slavnostním zahájení, které proběhlo na úpatí vršku, jenž dal i jméno bývalému městu, tj. Kupferberg – Měděnec, se účastníci seřadili do průvodu a pod vedením mostecké hornické dechovky prošli obcí až k místu, kde již probíhala tavba železné rudy a pražení pyritu. První úkol se zdařil na výtečnou. Z taveného krevelu byla získána železná houba, což je směs strusky a kapiček železa. Druhý pokus, výroba síry a její „rozpuštění“ ve vodní substanci, již tak úspěšný nebyl. Technologické zařízení, tj. tavicí retorta v podobě kameninového „zeláku“, nebyla dostatečně vysoká, aby v její vrchní části došlo k ochlazení sirných plynů s následující krystalizací síry. Nepomohl ani pražič v dobovém hábitu. Kdo si dodal odvahy a zhluboka se nadýchl dýmů vycházejících ze „zeláku“, správně retorty, měl dýchací potíže, zalykal se a nemohl popadnout dech. Síra v dýmech skutečně byla. Po zvládnutí technologie a vylepšení technologické aparatury určitě bude dosaženo kýženého výsledku. Vždyť šlo o první pokus.

Současný areál Hrušov se nachází na území bývalého dolu Stachanov, v minulosti dolu Hubert.

Pokud se ohlédneme trochu do historie, pak zjistíme, že důl Hubert byl založen koncem roku 1854 Těžířstvem bratří Kleinů a těžbu zahájil v následujícím roce. V červenci roku 1855 jej odkoupila společnost Severní dráhy Ferdinandovy. Po druhé světové válce byl důl Hubert přejmenován na důl Stachanov, který se v roce 1964 stal součástí dolu Vítězný únor a v roce 1974 byl závod 3 Stachanov organizačně zrušen. Areál samotného dolu Stachanov pak sloužil dále jako pomocný pro mateřský důl Vítězný únor v Přívoze až do roku 1992, kdy byly všechny 3 jámy likvidovány a definitivně zasypány.

Areál Hrušov patří do strategických lokalit odštěpného závodu ODRA, a to zejména z hlediska jeho umístění, nebo@ se nachází v blízkosti sjezdu z důležitého dopravního spojení – dálnice D1, která vede k hraničnímu přejezdu do Polska. Tudíž o využití této lokality je eminentní zájem.

V pátek 6. 3. 2015 se v rámci své pracovní cesty do Moravskoslezského kraje setkal ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek s představiteli města Ostravy i Moravskoslezského kraje v primátorském salónku na radnici v Ostravě, kde jednal o situaci na lagunách Ostramo.

Setkání byli přítomni za MPO: pan ministr Jan Mládek, poradce ministra Vladimír Vlk, vládní zmocněnec Jiří Cienciala, za město Ostrava primátor Tomáš Macura, náměstkyně primátora Kateřina Šebestová, náměstek primátora Ivo Hařovský, za Moravskoslezský kraj hejtman Miroslav Novák a za s. p. DIAMO ředitel státního podniku Tomáš Rychtařík a ředitel o. z. ODRA Josef Havelka.

Předmětem jednání byl další postup státního podniku DIAMO a MPO při odstraňování staré ekologické zátěže, kterou na území Ostravy zanechal podnik OSTRAMO.

V průběhu jednání byl podrobněji vysvětlen současný stav sanačních prací, byla prezentována mapová dokumentace, síť monitorovacích vrtů, a dokonce i lahev se skutečnými solankami.

Koroze je strašák, který nám nedá spát. Vyjmenovávat místa a věci, kde nám ztrpčuje život, je zbytečné. Kde je možná účinná protikorozní úprava, děje se tak. Kde je možná náhrada a je ekonomicky únosná, provádí se taktéž. Mnohým výrobcům se podařilo svými produkty dosáhnout překotných změn a korozi ze svého slovníku vymýtili. V mnohých odvětvích lidské činnosti jsou však prvky, které se zatím nahradit nedají, a i když je využita dostupná protikorozní úprava, vysoce agresivní prostředí má navrch.

Míst, kde se při naší činnosti na středisku Důl, o. z. ODRA potýkáme s korozí, je mnoho. Před časem se nám podařil vyřešit problém s výtlačným potrubím na lokalitě Jeremenko, kdy bylo ocelové potrubí v jámě (často a složitě opravováno díky korozi) nahrazeno sklolaminátovým. Avšak výstroj jámy je tvořena tzv. rozponami a příčkami, což jsou ocelové prvky, jejichž profily a tloušťky jsou součástí projektové dokumentace.

Recenze: Otisky času, báňská činnost v Středočeském kraji.

Knihu Otisky času aneb Time tracking, pojednávající o báňské činnosti ve Středočeském kraji, napsal Josef Velfl a kolektiv. Do angličtiny ji přeložila Gabriela Baladová. Reprezentační publikace vznikla začátkem tohoto tisíciletí. Je v ní zaznamenána těžba v rudných, uhelných a železnorudných revírech a krátce je zachycena i těžba uranové rudy. Knížka má rozměry 308 x 216 mm, početné barevné a černobílé fotografie, řadu náčrtků a 136 stránek českého a anglického textu.

Kapitola Na úsvitu dějin nás seznamuje s neolitickými předměty.

Kapitola Rozvoj užití kovů začíná v 12. a 13. století těžbou stříbra a zlata, která probíhala na výchozech žil a pak šla do podzemí, vznikaly chodbice a šachtice. Roku 1300 Václav II. vydává Královský horní zákon a Kutná Hora se stává druhým městem v Čechách, razí se pražský groš. Dobývá se ručně, buší se mlátkem do želízka, to se pak vyklíní. Když byla skála měkčí, kopala se špičákem a trojhrannou motykou, krací, ruda se dávala do neciček, troků nebo do beden, kašten, roztloukala se obouruční palicí, puckou, dosmýkala se k šachtici a pomocí koše se dostávala na povrch. K dopravě do větších hloubek se používaly žentoury, do menších hašply, primitivní vrátky. Voda se čerpala v kožených měších, stejně jako rubanina. Postupem času se začínají používat první čerpadla a důlní vozíky. Dosažená hloubka byla až 500 m, s nastupující hloubkou ale obsah kovu v ložisku mizel a dobývání kladla nepřekonatelné překážky podzemní voda.

Opravy památkově chráněných objektů v areálu bývalého Dolu Petr Bezruč v Ostravě byly ukončeny

DIAMO, státní podnik, odštěpný závod ODRA má v ostravsko – karvinském revíru ve své správě v současné době 11 nemovitých a 2 movité kulturní památky nacházející se v pěti areálech bývalých dolů, které převzal 1. 1. 2002 do své správy od OKD, a. s., na základě smlouvy o prodeji části podniku. Mezi svěřenými památkovými objekty zaujímá unikátní postavení komplex památek nacházejících se v areálu bývalého dolu Petr Bezruč. Tento důl tvoří těsně pod vrcholem hladnovského kopce typickou dominantu severovýchodního horizontu Ostravy. Byl založen přímo u silnice z Moravské Ostravy do Michálkovic jako mělký v roce 1842 a navazoval na systém důlních děl Jaklovecké dědičné štoly. Jeho zakladatel Josef Gross, tehdejší centrální ředitel Vítkovických železáren (Vítkovické horní a hutní těžířstvo), důl založil ve vlastní režii a pojmenoval ho po své manželce Terezii. Nedlouho po založení, v roce 1843, prodal důl Salamonu Mayeru Rothschildovi, vlastníku Vítkovických železáren. V roce 1862 byl dosavadní mělký důl přebudován na hlubinný a připojen na Báňskou (též Montánní) dráhu. V roce 1942 byl důl podle své výrazné polohy na kopci nad městem přejmenován na Bergschacht (Náhorní důl) a v roce 1946 podle významného slezského básníka Petra Bezruče. Znárodněný důl se v roce 1946 stal součástí podniku Ostravsko–karvinské kamenouhelné doly Ostrava (pozdější OKD). Těžba zde byla ukončena po vyhlášení útlumu v roce 1992. Likvidace hlavních důlních děl byla ukončena v roce 1994.

Úložné místo těžebních odpadů z bývalé hornické činnosti, odval v Ostravě – Heřmanicích, je častým tématem článků občasníku DIAMO. Tento termicky aktivní odval přitahuje pozornost z mnoha hledisek. Jeho materiál je tvořen z části kvalitním kamenivem, vhodným k použití ve stavebnictví, z části uhelnou hmotou s energetickým potenciálem. Na centrální terase haldy je situována skládka nebezpečného chemického odpadu z ostravských koksoven, která je potenciálně ohrožena migrujícími termickými procesy. Projevy těchto procesů způsobují škody na životním prostředí i majetku a znepříjemňují též život obyvatel v okolí.

V bezprostřední blízkosti odvalu se navíc nachází evropsky významná lokalita Heřmanický stav, součást evropské soustavy Natura 2000.

Památkově chráněné objekty Dolu Petr Bezruč jsou opraveny.

Státní podnik DIAMO ukončil v těchto dnech opravy památkově chráněných budov v areálu Dolu Petr Bezruč ve Slezské Ostravě.

„Opravy jsme zahájili již v roce 2004. Začalo se s nátěrem těžní dvojvěže v areálu, postupně se opravovaly budovy strojoven,“ líčí postup stavebních prací Ing. Libor Jalůvka ze státního podniku DIAMO.

Jako poslední ze tří památkově chráněných budov byla nyní opravena budova těžní dvojvěže, postavená v letech 1901–1916.

Odval Heřmanice

Odvalem Heřmanice lze nazvat celý komplex všech odvalů v ploše vymezené tratí Ostrava – Bohumín, Heřmanickým rybníkem a spojnicí mezi Doly Ida a Heřmanice od doby započetí strhávání hřbetového odvalu Karolína a výstavby odkalovacích nádrží severně od odvalu Svoboda a autoodvalu. V té době dochází k vzájemnému propojení všech částí vyjma provozního odvalu, který je dále provozován a kolem roku 1990 dorovnán mírným svahem až na úroveň Heřmanického rybníka do tvaru plošného odvalu mocného cca 30 m.

Odval Svoboda (včetně autoodvalu a provozního odvalu)

Po zahájení hloubení jam Heřmanice bylo započato s odvalováním severně od nich. Odvalový materiál byl transportován důlními vozíky. V průběhu let 1949 až 1954 vznikl tzv. provozní odval. Ten byl situován v prostoru zhruba severovýchodně od Dolu Heřmanice.

Spojením tohoto odvalu s plochým odvalem Dolu Ida vznikla plocha pro manipulační kolejiště. Kolem roku 1952 byla zprovozněna lanová dráha z úpravny koksovny Svoboda, ze které byl hlušinový materiál dopravován podél Dolu Ida k Dolu Heřmanice a překládán na dráhové výložníky s dopravou hlušiny vozíky. Takto vznikal odval Svoboda ve tvaru dvojitého kužele, jelikož dráhy dopravníků byly situovány od překládací stanice směrem SSZ a SSV. V roce 1954 dosahovaly kužely odvalu Svoboda do výše cca 30 m. Východně od nich pokračovalo odvalování hlušiny, tzv. provozního odvalu na sever a východ k Heřmanickému rybníku. Výška tohoto plochého odvalu se pohybovala okolo 10 m, doprava byla provozována důlními vozíky z Dolu Heřmanice. Odvalový materiál tvořila pouze netříděná hlušina z otvírkových a přípravných důlních děl. V létech 1954 – 1961 byla dynamika odvalování v této oblasti největší. Z leteckých snímků z roku 1954 a 1961 byl patrný obrovský nárůst objemu kuželových odvalů Svoboda, rozšíření provozního odvalu a zahájení provozu tzv. autoodvalu.

Odval Svoboda (včetně autoodvalu a provozního odvalu)

Po zahájení hloubení jam Heřmanice bylo započato s odvalováním severně od nich. Odvalový materiál byl transportován důlními vozíky. V průběhu let 1949 až 1954 vznikl tzv. provozní odval. Ten byl situován v prostoru zhruba severovýchodně od Dolu Heřmanice.

V neděli 6. 7. 2014 se členové hornického spolku ze Stříbra spolu s kolegy z Hornického spolku z Plané zúčastnili již v pořadí 24. Prokopské pouti v Příbrami. Ranní hornická paráda začala již o půl deváté ráno. Za velmi krásného slunečného počasí jsme ve svých černých kytlích pomalým krokem stoupali k městu Březové Hory pod taktovkou místních hornických kapel. První zastávka průvodu se konala před hornickým muzeem, kde byl do muzejních expozic umístěn kus ryzího stříbra z Příbrami z roku 1980 (tento mimořádný přírůstek – vzorek ryzího stříbra o značné hmotnosti přes 10 kg, který původně pochází z Příbrami, bývalé uranové šachty č. 21, kde byl nalezen v bohatém výskytu na 7. patře 350 m pod povrchem v roce 1980 – byl poté vyvezen do zahraničí, kde putoval přes Rakousko do Německa. V říjnu 2013 byl tento jedinečný nerost náhodně objeven mineralogem Hornického muzea Příbram Pavlem Škáchou na největší evropské burze minerálů v Mnichově, kde byl nabízen k prodeji. Díky uvolněným finančním prostředkům Středočeského kraje se mohl realizovat nákup tohoto vzorku, a tak se mohl tento exkluzivní minerál po 34 letech vrátit do Příbrami, pozn. red., zdroj http:// www.muzeum-pribram.cz).

Dne 7. března 2014 v rámci návštěvy Moravskoslezského kraje zavítal pan ministr životního prostředí Mgr. Richard Brabec na „Laguny Ostramo“ státního podniku DIAMO, odštěpného závodu ODRA v Ostravě. Pana ministra doprovázela Ing. Berenika Peštová, Ph.D., náměstkyně ministra pro sekci technické ochrany životního prostředí, pověřena dočasným zastupováním při výkonu činností vrchního ředitele sekce technické ochrany životního prostředí, a zmocněnec vlády pro Moravskoslezský a Ústecký kraj doc. Ing. Jiří Cienciala, CSc. Na místě je za s. p. DIAMO přivítal ředitel s. p. Ing. Bc. Jiří Jež, Ing. Josef Havelka, ředitel o. z. ODRA, s. p. DIAMO a Ing. Josef Jašek, vedoucí střediska Povrch o. z. ODRA.

První kroky pana ministra směřovaly podél haly předúpravy materiálu pro termickou desorpci přímo k lagunám. Pan ministr si v rámci své návštěvy prohlédl jak nadbilanční kaly v lagunách R1, R2 a R3, tak i vlastní technologickou linku nepřímé termické desorpce sloužící k dekontaminaci zemin a v neposlední řadě rovněž technologii dekontaminační stanice podzemních vod. Pan ministr byl v rámci své návštěvy seznámen s aktuálním stavem prací při řešení zakázky „Nápravná opatření – laguny Ostramo“ a podrobně se zajímal o příčiny „objevení tzv. nadbilančních kalů“ a vzniku dalších nových skutečností.