Historie odvalu Heřmanice - III. díl

Odval Heřmanice

Odvalem Heřmanice lze nazvat celý komplex všech odvalů v ploše vymezené tratí Ostrava – Bohumín, Heřmanickým rybníkem a spojnicí mezi Doly Ida a Heřmanice od doby započetí strhávání hřbetového odvalu Karolína a výstavby odkalovacích nádrží severně od odvalu Svoboda a autoodvalu. V té době dochází k vzájemnému propojení všech částí vyjma provozního odvalu, který je dále provozován a kolem roku 1990 dorovnán mírným svahem až na úroveň Heřmanického rybníka do tvaru plošného odvalu mocného cca 30 m.

Asi kolem roku 1970 započala stavba odkalovací nádrže K–1. Materiál na stavbu hrází pocházel z otvírek a příprav Dolu Heřmanice. Hráze byly vlastně pokračováním tzv. autoodvalu. V roce 1973 bylo zároveň započato se strháváním kužele odvalu Karolína. Hlušina byla transportována vozidly západním a severním směrem a zaplnila Hrušovský rybník. Po zaplnění severní části rybníka pokračoval transport hlušiny auty paralelně s tratí Ostrava – Bohumín až po severní část náspu nádrže K – 1. Byla tak budována severní hráz nádrže K – 2. Transport při strhávání kužele probíhal i směrem na východ směrem k autoodvalu (byl prováděn do místa, kde byl v roce 1961 provozován plošný odval vějířovitého půdorysu). Po roce 1976 docházelo k dalšímu snižování výškové úrovně hřbetového odvalu Karolína. Hlušina byla transportována i nadále směry uvedenými pro období roku 1973. V letech 1978 – 1984 z ní byly vystavěny hráze nádrží K – 2 a K – 3.

V té době docházelo ke konečnému stržení hřbetového odvalu Karolína na úroveň autoodvalu a jejich vzájemnému spojení. Svahy tohoto útvaru byly strženy a dotvarovány terasovitě. V centrální části činnosti na rekultivacích končily okolo roku 1985. Po roce 1985 bylo odvalové hospodářství nadále provozováno pouze v severovýchodním prostoru provozního odvalu, a to do doby ukončení a likvidace Dolu Heřmanice.