Historie odvalu Heřmanice

Odval Svoboda (včetně autoodvalu a provozního odvalu)

Po zahájení hloubení jam Heřmanice bylo započato s odvalováním severně od nich. Odvalový materiál byl transportován důlními vozíky. V průběhu let 1949 až 1954 vznikl tzv. provozní odval. Ten byl situován v prostoru zhruba severovýchodně od Dolu Heřmanice.

    Spojením tohoto odvalu s plochým odvalem Dolu Ida vznikla plocha pro manipulační kolejiště. Kolem roku 1952 byla zprovozněna lanová dráha z úpravny koksovny Svoboda, ze které byl hlušinový materiál dopravován podél Dolu Ida k Dolu Heřmanice a překládán na dráhové výložníky s dopravou hlušiny vozíky. Takto vznikal odval Svoboda ve tvaru dvojitého kužele, jelikož dráhy dopravníků byly situovány od překládací stanice směrem SSZ a SSV. V roce 1954 dosahovaly kužely odvalu Svoboda do výše cca 30 m. Východně od nich pokračovalo odvalování hlušiny, tzv. provozního odvalu na sever a východ k Heřmanickému rybníku. Výška tohoto plochého odvalu se pohybovala okolo 10 m, doprava byla provozována důlními vozíky z Dolu Heřmanice. Odvalový materiál tvořila pouze netříděná hlušina z otvírkových a přípravných důlních děl. V létech 1954 – 1961 byla dynamika odvalování v této oblasti největší. Z leteckých snímků z roku 1954 a 1961 byl patrný obrovský nárůst objemu kuželových odvalů Svoboda, rozšíření provozního odvalu a zahájení provozu tzv. autoodvalu. Po roce 1961 pokračovalo odvalování na všech částech tzv. odvalu Svoboda. Dále se zvýšily oba kuželové odvaly. Během let 1961 – 1964 bylo ukončeno odvalování na SSZ kužel. Na SSV kuželu byl dopravník upraven o otočnou vrcholovou část a dalším postupem odvalování tak vznikl komolý kužel. Posunováním otočné části dopravníku (v ploché části komolého kužele je transport realizován pásovými dopravníky) směrem k SSV začala tato část odvalu měnit svůj tvar na komolý hřbetový odval. Provozní odval se v letech 1961 –1964 dostal až k severnímu svahu kuželových odvalů Svoboda. Odvalování hlušiny z otvírek a příprav bylo nadále prováděno z důlních vozů po kolejích. K západní části kuželových odvalů přiléhá autoodval. Ten se rozšiřoval v té době především severním směrem. Postupnou povrchovou úpravou dostával podobu vějíře, na který byly postupně vrstveny další etáže. Materiál ukládaný na autoodvalu tvořily netříděné hlušiny z otvírek a příprav Dolu Heřmanice. Po roce 1964 pokračovalo odvalování na SSV větvi komolého kuželu odvalu Svoboda. Jeho výška se už nezvětšovala a postupně se protahovala SSV směrem. Tvarově již představoval komolý hřbetový odval. Provozní odval se v té době rozšiřoval především SV směrem k Heřmanickému rybníku. Zvláš5 rychlý byl mezi lety 1964 a 1966 rozvoj autoodvalu. Byla navrstvena další etáž přes vějířovitou část zasahující do Hrušovského rybníka. Okolo roku 1967 byla ukončena činnost dopravy hlušinového materiálu na SSV větvi výložníku odvalu Svoboda. V provozu až do roku 1976 zůstala pouze SSZ větev, která sloužila k dopravě hlušiny na autoodval. Během této doby byla dotvarována plošina SSV části odvalu Svoboda. Materiál byl přepravován auty od dopravníku na vrchol plošiny a klopen na její západní svah. Dále byla od výklopu auty dosypávána deprese mezi původními kuželovými odvaly směrem k jihu a severu tak, že vznikla plochá terasa. Spodní (nejzápadnější) část autoodvalu byla zvýšena o další etáž a zároveň se rozšířila dále k severu do Hrušovského rybníka. Provozní odval byl nadále obsluhován důlními vozy a postupně se přiblížil v nejvýchodnější části až k Heřmanickému rybníku. Od roku 1965 do roku 1971 měla být dle dokumentace provedena stavba odkalovacích nádrží severně od odvalu Svoboda a autoodvalu. Z leteckého snímku z roku 1966 je zřejmé, že stavba byla zahájena později. Vzhledem k tomu, že na leteckém snímku z roku 1976 je odkalovací nádrž K–1 zbudována teprve zčásti, předpokládá se, že zahájení probíhalo kolem roku 1970.