Zdařilá exkurze na Velkolomu Bílina v Severočeské hnědouhelné pánvi.

Na pozvání abiturienta průmyslové školy hornické (1955-59) Miroslava Šedivého a za umožnění prohlídky lomu ředitelem pro výrobu dolů Bílina Ing. Jiřího Židlického jsem se mohl zúčastnit a na vlastní oči jsem mohl porovnat způsob otvírky a těžby uhlí (24. června 2010) s tím, jak jsem se učil poznávat způsoby povrchové těžby uhlí v letech 1955-59 na průmyslové škole hornické v Duchcově a později při studiu na VŠB v Ostravě v l. 1959-64.

V bílinsko – teplické oblasti SHP (Severočeské hnědouhelné pánve) byly douhleny malolomové provozy takto: r. 1973 n. p. Dukla, r. 1976 lom Maxim Gorkij, r. 1977 lom Julius Fučík, r. 1978 lom Pokrok, r. 1982 Alois Jirásek.

Lomy byly začleněny pod koncernový podnik Doly Julia Fučíka, přejmenovaný po r. 1989 na Doly Bílina, s. p., který byl k 1. 1. 1994 začleněn do akciové společnosti Severočeských dolů.

Proč název důl a ne lom? Je to jednoduchý a markantní rozdíl, když z 280 m. n. m se díváte do hloubky velkolomu, spíše dolu a při sjíždění po jednotlivých řezech na nejspodnější část dolu, se octneme 35 m. n. m. Podle postupu porubní fronty se lom (důl) ponoří až -5 m pod hladinu moře aby později zas vystoupal z mínusové hodnoty na kladnou. Takže je to vlastně odkrytý důl se vším všudy, včetně starých důlních děl, které se musí někdy složitě přecházet, sanovat proti požárům, odvodňovat a podobně.

„Ty, Lojzek, potkal mě jeden znamy a pravil, že ti mam zkopať řiť do špičata. Bo pry ho už s tym odkladanim storky, jak to bylo s tymi butami do truhly, sereš. Každy tydiň kvuliva temu shaňa Hornika, aby se dočital, o co šlo, a furt nic! Neměl bys to včil vysypať?“ pravil mi ve středu Na Upadnici Antek. „Zkusiť to možu,“ pravil sem upřimně, ale nejdřiv vam musim povykladať, bo zme se štrnasť dni něviděli, jak sem cestoval na svatek Cyri- la a Metoděja z Valmezu do Ostravy. Jak vitě muj kamoš z Valašskeho Meziřiča se menuje Cyril a každy rok na jeho svatek se tam zejděm, my mu z Mařu pogratulu- jem, Cyrilek nas pohosti dobru slivovičku, pokecame, posedime u gryla no a druhy den jedem dom. A bo bylo krasně, řekli zme se z Mařu, že letos pojedem vlakem, bo tyn nas, jako emeryty, vejdě levnějši niž auto. Do Mezřiča se jelo fajně, aji když dřive to zvladnula z Ostravy až do Koje- tina jedna vlakova suprava, včil se musi ve Frenštatě přestupiť na iny vlak, bo ten z Ostravy vypravuje ostravske depo a dal něsmi, a ten z Frenštata do Kojetina zase mezřičske.

Jak to vidí stryk Lojzek

Těžební společnost OKD bude i nadále podporovat činnost Hornického muzea v Ostravě-Petřkovicích a rozhledna, která by se měla stavět na ost- ravské haldě Ema, bude z bezpečnostních důvodů vztyčena nejspíš na sousední haldě Terezie. Tyto a další informace padly v průběhu 5. společného zasedání hornických neziskových organizací, které se konalo u příležitosti svátku svatého Prokopa v úterý 29. června v Kulturním domě v Ostravě-Petřkovicích.

V roce 1960 byla na Dole Hlubina v Ostravě dobývána sloj Osmana na úrovni 10. patra. V provoze byly dva poruby: č. 1617 uhelným kombajnem Loebe a č. 1619 uhelným pluhem PL-2. Já jsem fáral jako revírník v porubu č. 1619 na noční přípravné směně, na těžních směnách mě střídali Václav Veselý a Otakar Podhajský, pozdější ředitel Dolu ČSA v Karviné.

Dne 20. května 1960 jsem před noční směnou musel odvézt svou těhotnou manželku do nemocnice s příznaky brzkého porodu. Na noční směně mě čekal v koupelně Vašek Veselý a rozčílen mi sdělil, že musím ještě na ranní směnu, protože on povede na noční směně ve sloji Flora. Jeho rozčílení jsem chápal, protože nenáviděl noční směny a byl rád, že na noční chodím já. Vysvětlil mi, že osádka Pohludky ze Sloje Flora odmítá fárat, proto ředitel Tofel provedl tuto změnu.

| Autor: administrator | Vydáno dne 04. 08. 2010 | 2046 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |