PETR SCHREIBER ZE ŽIVOTA INŽENÝRA V ŠACHTÁCH OKR
"To my na Armádě...?"
Vzpomínka na nedávného zesnulého kamaráda, kterou sam napsal.
Žili, byli dva bratři dvojčata. K nerozeznání, dvě vejce, ale jen do okamžiku otevření mluvidel. Jeden, výtečný střelmistr, rozvážný, klidný. Druhý divoch, hlasitý, vznětlivý, hotový vichr v náraží, narážeč s vysokým pocitem odpovědnosti za bezpečnost na svěřeném pracovišti. Uměl si zjednat pořádek u klece jako nikdo jiný. Neukáznění u klece, ať se jednalo o „cugoře", kteří spěchali s výjezdem aby stihli zrychlený vlak směrem do Jablunkova a Čadce, ale hlavně o „brigádníky", čerstvě přijatě na šachtu, kterým pod kůži ještě nevstoupila důstojnost starých „hajerů", ti všichni jakoby ve směně zmíněného „anšlegra" neexistovali.