Stálou výstavní expozici hornictví v havířovském Společenském domě doplnila výstavka havířských kůži, známých v ostravsko-karvinském revíru jako skury. Bezmála třicet, jich tam mají! Ale jen dočasně. Od druhé poloviny dubna je vrátí zpět do sbírky profesora VŠB-TUO Pavla Prokopa.

„Nápad ukázat lidem i tyto hornické artefakty se zrodil s otevřením naší stálé expozice. Přišel na ni i tehdejší děkan Hornicko-geologické fakulty VŠB-TUO Vojtech Dirner, se kterým jsme domluvili vzájemnou spolupráci v podobě besed, výstav. Příležitost pro hornické kůže se nám naskytla v únoru,“ informovala Michaela Kroupová, pracovnice havířovské městské knihovny odpovídající za expozici.

V roce 1962 v areálu stavby elektrárny Tušimice nedaleko Kadaně byly v blízkosti kantýny při výkopech inženýrských sítí nalezeny jámy a podzemní dobývky po pravěké těžbě. Dobývaly se zde křemence, které byly používány na výrobu pravěkých nástrojů, jako jsou čepele, sekery, hroty.

Křemenec se používal a zpracovával štípáním podobně jako pazourek. Doba těžby byla radiokarbonovou metodou určena do pozdní doby kamenné – eneolitu, cca 2700 let př. n. l.

Některé z odhalených chodeb byly v době výzkumu ještě volné. Na dně jam byly nalezeny stopy ohniš/ a v jedné z chodeb kouřem zčernalý strop. Těžba zde probíhala podobně jako na srovnatelných lokalitách jinde ve světě. Za použití kamenných palic se rozrušovala hornina a křemencové konkrece se dolovaly pomocí kostěných kopáčů.

Seděli zme v utery Na Upadnici a enem tak klabosili. Venku sice mrazy skoňčily, ale v krbu praskal oheň a v hospodě bylo přijemne těplo. „No neni to balada? Atmosferka jak na chatě! Pivko přesně vychlazene, ceny lidove, široko daleko žadna baba na dohled, no nebertě to!“ usmival se Poldek. „Ale, synci, dneska je MDŽ! Co s tym zrobime?“ ptal se Jaryn. „Ja bysem moc na temat MDŽ nědiskutoval. Bo baby už davno na nas seru! Počitaju s tym, že zme su je, my chlopi, na guvno a určeni k vyhubeňu! Dyť se enem zebertě: v televizi idu spoty aby se baby něbaly vyšetřeňa cyckuv, aby se včas poznalo, esli v nich nahodu němaju rakovinu. Bo pry u nas každych pět minut na to umira jedna ženska. Ja to sice kapuju, je to potřebne a kdyby se na to robila sbirka, asi bysem sam přispěl, ale čemu zme my, chlopi, diskriminovani?!

Velikonoce jsou svým původem svátky jara. Před cca 3500 lety dali kananejskému svátku jara zcela nový význam Židé svým svátkem Paschy: oslavou vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví. Před dvěma tisíci lety pak Velikonoce dostaly současný význam Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním. Smyslu (křesťanských) Velikonoc porozumíme na pozadí Velikonoc židovských.

Židovské Velikonoce (pesach)
Obsahem židovského svátku je oslava Boha – Zachránce (Spasitele); připomínají záchranu z egyptského zotročení a slavné vyjití (exodus) z Egypta. Hospodin vysvobodil Izraelity celou řadou zázraků. Na znamení Boží ochrany každá izraelská rodina obětovala Bohu beránka, který byl bez vady, jeho krví potřeli rám dveří svého domu. Izraelité tak byli uchráněni před zkázou, která postihla všechny ostatní. Odtud židovský název velikonoc: „pesach“ – „uchránění, ušetření, přejití“.

Soubor lidových písní a tanců Hlubina se symbolicky vrátil na šachtu, na které před 69 lety vznikl a dlouhou dobu působil.

Staré koupelny na Dole Hlubina se staly poslední sobotu v únoru dějištěm IV. ročníku Havířského bálu pořádaného Souborem lidových písní a tanců (SLPT) Hlubina. Do jejich prostor se tedy vstupovalo ve společenských oblecích, večerních šatech, slavnostních hornických uniformách i folklorních krojích… byť došlo také na fáračky a později trenýrky.

„Symbolicky jsme se tak vrátili na Hlubinu. Pod patronací této šachty totiž původně taneční dívčí soubor před neuvěřitelnými devětašedesáti lety vznikl a dlouhou dobu pak působil i v jeho kulturním domě,“ oznámila Kateřina Macečková s tím, že dřívější ročníky Havířského bálu se konaly v restauraci ostravské Nové radnice či prostorách historického Dolu Michal.