Problémy s vodou ve větších hloubkách
se řešily na dolech odjakživa. Na
antických dolech po celé římské říši se
přinejmenším od počátku našeho letopočtu
používaly kaskády dřevěných korečkových
kol poháněných lidskou silou.
Jednalo se o jednoduchá dřevěná
kola, přibližně 4–5 metrů v průměru,
která měla po obvodě umístěny korečky.
Ty na spodním obvodu dráhy kola
nabíraly vodu z jímky a na horním
obvodu dráhy kola vodu vylévaly do
dřevěného žlabu, jímž voda proudila do
další jímky k dalšímu kolu. Výkon těchto
čerpadel se odhaduje na 0,5 až 1,5 litru
za sekundu s efektivitou cca 60 %.
Podobné stroje vázaly značné množství
lidských sil a musel být k nim zajištěn
dostatečný přísun otroků či dělníků, kteří
koly otáčeli. Způsob používání kol je
vykládán různě, nejpravděpodobněji
stál pracovník bokem a rukama a volnou
nohou působil na paprsky kola. Některé
rekonstrukce uvažují, že dělník
nahoře po kole běžel.
Pozůstatky těchto strojů se našly po
celé římské říši od Hispánie (dnešní
Španělsko, Portugalsko) po Dacii (dnešní
Rumunsko). Nález takového kola poprvé
publikoval v roce 1868 ložiskový
geolog František Pošepný, který jej nalezl
při svém působení v RoZia Montaňa
v dole Katalin Monulesti, kde byly zároveň
objeveny dřevěné voskované destičky
s účetním materiálem antického
důlního podniku z 2. stol. n. l. V této
dnes rumunské lokalitě se později nalezly
zbytky dalšího podobného
stroje. Z hlediska historie
techniky je Pošepného
objev dodnes celosvětově
významný, třebaže se další
podobné stroje našly ve
Španělsku a Portugalsku
a staly se známějšími.
V 60. letech 19. stol. byla
objevena soustava vodních
kol z 1.–2. století ve španělském
dole v Tharsis v provincii
Huelva. Později v roce
1886 se v Huelvě našlo
podobné zařízení na měděném
dole u Rio Tinto, tamtéž
byla v letech 1910–1921
postupně odkrývána kaskáda
kol, která zřejmě měla až
22 úrovní s čerpanou výškou
81,4 metru. V Británii,
pokud se nejedná o chybnou
interpretaci, se uvažuje
nález fragmentu (korečka)
z menšího kola ve zlatodole
Dolaucothi ve Walesu.
Martin Přibil
Odd. hornictví
a hutnictví
Národní technické
muzeum Praha