Aktualizace
Aktualizované sekce od 03.12.2025 do 10.12.2025
|

Vlez sem v utery Na Upadnicu ověšany
tajak vanočni stromek, a už od dveři sem
řval, že něchcu pivo, ale grog! „A jeje,
Mikulaš se nam vratil!“ křiknul na mě
posměšně Antek. „Guvno Mikulaš, tyn
byl v patek! A drž pysk, bo beztak ešče
nikdo něvi, jak to s tebu, andělu, vlastně
dopadlo!“ seknul sem po nim a vtisnul
se mezi chlopy, co se ohřivali řitě kolem
hospodskeho krba. Antek enem tak
zašvidral a vykoktal ze sebe: „Jak by to
mělo dopadnuť?! Přišel sem spořadaně
dom, zeblek sem se a šupnul do lužka.
Stara byla na stypach, a tak byl doma
klid.“ „O tym se ešče povykladame, bo si
zase zřigal pul cesty kolem baraka! A navic
v tym andělskim munduře! To byla
ostuda! Baby se ešče včil o tym vykladaju,“
smjal se mu Poldek. „Ser na cypa!“
okřiknul ho Juzek a otočil se ku mně: „Co
to maš v tych balikach?“ „Ale kupil sem
rodině darki pod stromek. Nejvěči radosť
mam tu oto z tych klasickich saněk. Ty
sem kupil pro mojeho nejmladšiho vnuka
Peťulku!
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 16. 12. 2014 | 3103 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |

PŘED 20 LETY SKONČILA TĚŽBA UHLÍ II část
Pozůstatky po těžbě
Ukončení těžby uhlí na území Ostravy však nezůstalo bez následků a zanechalo pozůstatky po hornické činnosti, z nichž některé nebyly předpokládané.
Začaly se projevovat výstupy důlních plynů na povrch s některými velmi nebezpečnými následky vč. ohrožení života lidí. V souvislosti s tím vyvstala problematika zabezpečování starých důlních děl (jam a štol) jako komunikací pro výstup důlních plynů z dolů na povrch a také s možným rizikem jejich propadnutí. Ústí starých důlních jam muselo být proti propadnutí a zhroucení zabezpečeno železobetonovými uzávěrami a pro odvod důlních plynů, instalovanými plynovými komínky. Ústí jam bylo ohrazeno, jako např. u těžní jámy Karolina v centru Ostravy u nákupního centra Nová Karolina, viz obr. 4 a stanoveno kolem něho bezpečnostní pásmo (stavební uzávěra).
| Autor: Ing. Jaroslav Klát |
Vydáno dne 13. 12. 2014 | 2335 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |

Týden BARBOREK
V kostele bylo špatné osvětlení, horší snímky, bohužel, ale stojí to za to. Díky havířských penzistů byl kostel plný a akcelerující byli dojati!
Vše bude ve foto, i když jsou tam některé horší, ale jde o tu masovost. Ve Stonavě v kostele to byla síla a v Horní Suché ještě větší, co se týče počtu. Zdař Bůh!
Foto album
Ing. Jaroslav Minka
| Autor: Ing. Jaroslav Minka |
Vydáno dne 08. 12. 2014 | 1140 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |

V ponděli zme se Na Upadnici starali, co
zrobime letos pro děcka na Mikulaša.
„Lojzek ma dva vnučata, Břetik a Jaryn
tež, no tuš je třa cosik zrobiť,“ pravil
bezdětny stary mladenec Jiřik. „A jak by
ses to představoval?“ zeptal sem se ho.
„No pojčame se z divadla kostymy čerta,
Mikulaša a anděla, šak tam ešče maš
furt tu znamu, ni?! Vy dědci nam datě
na darki, nebo se ich sami kupitě, a pujdem
děcka strašiť! Němluv mi, že něviš,
jak se to robi?“ hanlivo mi pravil. „Jak
se co robi, to vim, ale kdo se do tych kostymuv
převleče? My za svojimi děckami
němožeme, bo nas poznaju po čuchu,
a převlikať se před každymi dveřami
je tež uvalene! To musiš uznať aji ty!“
namitnul sem a z Jiřika se skorem začalo
kuřiť, jak urputně přemyšlal. „Mam to!
Zrobime to tajak loni: za Mikulaša pujdě
Poldek, bo ma skorem dva metry, za čerta
idu ja, bo umim nejlepši z vas strašiť,
a za anděla pujdě zas Antek,“ vysypal ze
sebe a poručil se velku zelenu. Kopnul
ju do sebe ze slovami, že když se sam
něpochvali, nikdo to za ňho nězrobi.
„Něvim, něvim!? Viš jak Antkuv anděl
dopadnul!? Viš, co dycki dokaže zrobiť,
jak se enem trochu připije!?! Když už to
musí byť, měl by isť spíše za čerta...,“ namitnul
sem. „Šak se enem spomnitě, jak
to dopadlo loni. Vtedy zme měli z mojim
synkem a jeho dvumi děckami obrovske
ščesti, že stě šli ku nam prvni.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 07. 12. 2014 | 3087 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |

 Život křesťanské světice Barbory
klade legenda do druhé poloviny
3. století našeho letopočtu nebo
na začátek 4. století. Šlo o období,
kdy se mezi sebou svářely původní
antické helénistické představy o světě
a životní styl s křesťanským pojetím.
Barbora se narodila v Nikomédii
(Malá Asie, dnešní Izmir v Turecku)
v rodině bohatého kupce Dioskura,
který vyznával helénistické zásady.
Měl strach, že se jeho jediná dcera
nakazí křesťanskými myšlenkami,
proto ji držel v kamenné věži, kde jí
dopřál veškerý dostupný komfort.
Podle předpokladů (které asi potvrdí
všichni rodiče dospívajících dětí) to
mělo přesně opačný účinek: Barbora
se stala přesvědčenou křesťankou
– údajně díky jednomu ze sloužících,
kteří jí přinášeli potravu.
O její smrti kolují různé představy.
Podle jedné z nich ji sťal vlastní
otec, když se dověděl o její konverzi
ke křesťanství. Prý ho v té chvíli
zabil blesk z čistého nebe. Podle
jiné ji otec vydal římským soudům.
Po dlouhém mučení a marném přesvědčování,
aby se zřekla Ježíše, byla
popravena během některé z vln pronásledování
křesťanů, které v římské
říši občas probíhaly, pravděpodobně
za vlády císaře Maximiana Galeria
(vládl v letech 305–311).
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 05. 12. 2014 | 1529 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |

Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci
|