Hodlají zachovat trend své podpory hornické historie.

Jak už jsme vás informovali, v závěru roku se v Hornickém muzeu OKD sešla správní a dozorčí rada Nadace Landek na svém 113. zasedání (Horník č. 51 „Podporují hornické tradice“).V průběhu jednání bylo konstatováno, že se v uplynulém roce podařilo splnit nadační program 2007. Nadace, která podporuje především hornické tradice, přispěla na realizaci 28 projektů částkou přesahující 1,8 mil. korun. Mezi ty významnější patří vizualizace národní kulturní památky dolu Hlubina. Vizualizace by měla přispět k zápisu této lokality do seznamu UNESCO. Podpořeno bylo vydání loňského stavovského kalendáře perokreseb těžních věží od Stanislava Vopaska, nebo také další vydání nejstarší komplexní učebnice báňských věd sepsané v 16. století Jiřím Agricolou pod názvem „Dvanáct knih o hornictví a hutnictví“. Nadace Landek byla rovněž oporou Hornického muzea OKD a Klubu přátel Hornického muzea, které letos oslaví 20. výročí svého vzniku. Podpořila rovněž několik kulturních akcí a zasloužila se o instalaci pamětní desky zakladateli Hornického muzea a dlouholetému předsedovi Nadace Landek Stanislavu Vopaskovi.

Lipové špalíky, nůž po tátovi a hlavně kumšt, píle, trpělivost. Bez toho by se nikdy do staré desetilitrové flašky nedostalo povrchové i podzemní důlní pracoviště. Autorem unikátního „havířského betlému“ je Oldřich Herzig (62) z ostravského Kamence.„Moje jediná zkušenost s hornictvím je sbírání uhlí na haldě jámy Oskar v Heřmanicích. Chodíval jsem tam jako malý kluk s babičkou,“ upřesnil umělecký řezbář, amatér. Ač vystřídal v životě řadu profesí – mimo jiné spojaře, učitele či strážní službu u městské policie – s havířinou, jak poznamenal, neměl nikdy tu čest. „Kromě fárání do Hornického muzea OKD na Landeku,“ řekl.

Jak řika jeden kamoš: „Svatki su v řiti, zbyva Silvester a po nim už enem zdražovani! Ešče chvilu se možeme těšiť z darkuv a potym ich věčina z nas, emerytuv, pujdě prodať do bazara, abyzme měli na předražene žradlo či na poplatki u dochtora a v lekarni!“ Myslim se, že daleko od pravdy něbudě. Aspoň co se teho konstatovani o svatkach tyka…Spominam se, že jako děcko sem měl Vanoce moc rad. Ešče rači ale tyn tydiň před nimi. To když maminka doma pekli cukrovi, vmezi tym šili nove potahy na lužka, gauč a křesla, napinali nove zaclony a tatinek ji pomahali gruntovat kvartyr. Na Štědry den zme se my děcka zbudili a smětali do obyvaka kuknuť, či už su darki pod stromkem a kolik ich je. Nikdy tam tak brzo něbyly, objevily se až před večeřu a ja sem nikdy nezistil, kdy ich tam naši dali, i když sem je bedlivo hlidal cely den. Ale naše zklamani dycki přebila vuňa bile kavy, vanočki a vlastně celeho byta, kery maminka ešče přes noc vypulirovali, aby byl jak novy.

Jak to vidí stryk Lojzek

Včil už pry se zas začina vyplacať jezdiť se pro darki do Polska. Korunka je silna, dobře se vexluje ze zlotym a naš severni sused přeci enem něma ty ceny tak vyšponovane tajak naši obchodnici. Už za rakuskauherska a potym aji v prvni republice se pašovalo z Polska vesele a čile. Za realneho socialismu však musel měť tyn, kdo chtěl do Polska zajeť, pozvani. Od rodiny či od organizace. A bo naša šachta měla družbu s polsku kopalňu Wujek, jezdili zme do ojčyzny dva razy za rok. Bo je Wujek tu za hranicami, jezdili zme v ramci zajezdu našich pracovnikuv a ich rodinnych přislušnikuv na soudružsku navštěvu polskich koleguv tež na zajezdy.

Jak to vidí stryk Lojzek

Šachta je však na Ostravsku známa pod názvem Michálka, který převzaly i úřady a odborná veřejnost.

Hlubinný důl Michaeli založil v roce 1871 na katastru tehdejší Polské Ostravy (později Slezská Ostrava) hrabě Johann Nepomuk Maria Wilczek.

Předtím tam byl mělký důl Johann, který v roce 1841 založil hrabě Stanislaus Wilczek. V roce 1871 začala přestavba mělkého Dolu Johann na hlubinný Důl Michaeli. Asi ve vzdálenosti 25 metrů od víceúčelové jámy Johann byla založena nová těžní jáma Michaeli. Z tohoto názvu později vznikl lidový název Důl Michálka, který pak převzala úřední i odborná veřejnost. Původní mělký Důl Johann byl přestavěn na větrní jámu.

POMNÍKY HORNICKÉ SLÁVY