Seděli zme v sobotu Na Upadnici a bylo nam smutno. Ni že bysme byli jaksik zvlašť nadšeni, až na modreho ptaka Jiřika, ze sučasne politicke a hlavně socialni situace v našim statě, ale aji tak zme se všeci museli přiznať, že na oslavy 17. listopada se tu na Ostravsku a Karviňsku všeci vysrali. Enem v Praze a Brně se cosik dělo, ale tu klid po pěšině. „Synci, spomenětě se, jak v roku 1990 v televiznim kabaretě Možna přidě i kuzelnik se robili Labus a Kaiser řiť z teho, že za deset patnasť rokuv něbudu naše děcka o tych revolučnich dňach, kere nam tak obratily životy naruby, nic věděť?

Jak to vidí stryk Lojzek

Otto Hejnic
a spoluautoři

NOVÉ  KNIHY

Vydavatelství: Knihovna Jana Drdy– Příbram

256 stran (240 stran textu, a 16 stran obrazových příloh), vydání první, doporučená cena 200 Kč

Po Příbramských hornických historkách (2004) vychází jejich volné pokračování. Knížka má barevnou obálku, 240 stran textu a 16 stran černobílých historických fotografií zachycujících příbramské podzemí a šachty rudných dolů ještě s kovovými těžními věžemi.

Význam Karviné (800 obyvatel) se příliš nelišil od dalších obcí v okolí. Karvinské panství tehdy patřilo těšínskému krajskému hejtmanovi Johannu Florianu Larischovi. Psal se rok 1776, když na vrchu Čechovice, ležícím kdesi v oblasti dnešních jam Dolu ČSA, objevili dvě na povrch vycházející sloje. O kamenné uhlí ale nebyl v převážně zemědělském kraji valný zájem.

Další pokus o otevření ložiska svěřil kníže Larisch prospektorovi Johannu Lutzovi. Ani slovutnému odborníkovi se nepodařil zázrak. Konkurence levnějšího ostravského a petřkovického uhlí a tradičního dřeva byla nad jeho síly. Za počátek pravidelného kopání uhlí na Karvinsku historici považují rok 1794. Je spojen s dalším z dynastie Larischů, Johannem Josefem. Kníže, od roku 1791 už s přídomkem Mönnich, patřil k průkopníkům moderního šlechtického podnikání v rakousko-uherském Slezsku.

Ve zrušené šachtě byl vybudován čerpací systém, který odvodňuje celou karvinskou část revíru.

V kutacím prostoru J. Zwierziny v Porubě, dnešní části Orlové, který byl využíván pro kutací práce již od roku 1842, byl v roce 1871 těžířstvem Kamenouhelné doly OrlováLazy založen Důl Žofie. Nazván byl podle manželky společníka těžířstva Davida rytíře von Guttmanna. Těžní jáma č. 1 se začala hloubit v roce 1871 a postupně dosáhla hloubky 719,4 metru. Ve stejném roce začalo hloubení další jámy (neutrální), jejíž konečná hloubka překročila 805 metrů. Výdušná jáma č. 2 se hloubila od roku 1931 a byla ukončena v hloubce mírně přesahující 492 metrů.

V těžní jámě byl instalován parní těžní stroj o výkonu 400 ks a rychlosti 12 m/sec. Druhý těžní stroj měl elektrický motor o výkonu 1700 kW. Pravidelná těžba začala v roce 1874. O pět let později bylo v dole instalováno parní čerpadlo na čerpání důlní vody. Bylo to první parní čerpadlo na dolech v ostravskokarvinském revíru.

POMNÍKY HORNICKÉ SLÁVY