Lipové špalíky, nůž po tátovi a hlavně kumšt, píle, trpělivost. Bez toho by se nikdy do staré desetilitrové flašky nedostalo povrchové i podzemní důlní pracoviště. Autorem unikátního „havířského betlému“ je Oldřich Herzig (62) z ostravského Kamence.„Moje jediná zkušenost s hornictvím je sbírání uhlí na haldě jámy Oskar v Heřmanicích. Chodíval jsem tam jako malý kluk s babičkou,“ upřesnil umělecký řezbář, amatér. Ač vystřídal v životě řadu profesí – mimo jiné spojaře, učitele či strážní službu u městské policie – s havířinou, jak poznamenal, neměl nikdy tu čest. „Kromě fárání do Hornického muzea OKD na Landeku,“ řekl.
Coby pamětník „černé“ Ostravy a také hrdý rodák před několika lety neodolal nápadu vměstnat důlní pracoviště do láhve. „Přiznám, že inspirací mi byly nástěnné kalendáře z Banské Štiavnice právě s hornickými betlémy. Proč to nazývají betlémy, když tam není Ježíšek ani podobná biblická tematika, to mi ovšem nikdo dodnes nevysvětlil,“ nechal se slyšet.
Betlém nebetlém, sehnal si velikou sklenici a dal se do díla. Přes tři měsíce trvalo, než uvnitř vybudoval konstrukci, nechal úzkým hrdlem „sfárat“ figurky a vše zkompletoval. Začínal ode dna. Od rubání a pokračoval přes jedno patro na povrch. „Průměr hrdla měl do pětadvaceti milimetrů. Bez speciálních pinzet, forichtunků, bych se neobešel,“ popisoval Herzig.
Havíře ve flašce dostala k 50. narozeninám paní jistého advokáta, jeho kamaráda. „Mělo to úspěch. Pak jsem udělal ještě jeden a daroval ho ostravské radnici,“ dodal tvůrce. Na vlastní oči lze jeho první „betlém“ vidět až do 6. ledna na Slezskoostravském hradě.
Ostravský rodák, jenž v životě k havířině nepřičichl, jí vzdal neobvyklý hold.
