Lojzek Na Upadnici chyběl.

Musim se přiznať, že němam tyn gryf a ani sloch tajak kamoš Lojzek. Ale když včil skoro měsíc Na Upadnici chyběl a na Silvestra dopoledňa nam zavolal, až kerysik z nas za něho napiše pravidelny fejetonek do Hornika, zlekli zme se, a všeci se rači ode mě, bo na muj mobil Lojzek volal, otočili řiťu. Slibil sem mu, že to zařidim a zmačknul červene sluchatko na telefoně. Obratil sem se na kamoše a chtěl cosik řecť. Enemže mě předběhnul Poldek: „Volal tobě, pisať buděš ty! A poslední přani každeho se ma splniť, ni?! My ti akurat tak možeme trošku poradiť, co s tym, a o čim pisať.“ Řeknul to tak rezolutně a ostatni tak rychle přykivli, že sem ztratil odvahu aji řeč im to rozhodnuti vyvracať. Zmoch sem se enem na hlesnuti: „Tuš o čim to budě?!?“ „Dame se po zelene a snad nas cosik napadně, ni?!,“ navrhnul Jiřik a už maval na vrchniho Zbyňďu.

Pouhých šest let nesl Důl Habsburk v Petřvaldě svůj původní název podle panovnického rodu. Důl byl založen v roce 1912, kdy se začaly hloubit vtažná jáma i výdušná jáma.

V roce 1918 byl přejmenován na Důl Pokrok. Tento název dostal díky uplatňování moderních, pokrokových metod při hloubení obou jam. Vlastníkem dolu byla Báňská a hutní společnost. Vtažná jáma postupně dosáhla konečné hloubky 980 metrů a výdušná jáma 779 metrů. Klece měly dvě etáže, každá byla pro dva vozíky. Na výdušné jámě byl instalován těžní vrátek, který se používal k jízdě mužstva a těžbě materiálu.

POMNÍKY HORNICKÉ SLÁVY

Stalo se to po zastavení těžby, nikdo nebyl zraněn, věž i jámová budova zůstaly v zemi.

Zajištění uhlí pro arcibiskupské železárny v Ustromi a v Třinci bylo důvodem, proč arcivévoda Albrecht, majitel statků a podniků Těšínské komory, založil v roce 1878 v Petřvaldě nový důl.
Původní název důl dostal podle zakladatele – Jáma Albrechtova – a téměř po padesáti letech byl přejmenován podle patronky Slezska sv. Hedviky na Důl Hedvika. Časem důl přešel z majetku arcivévody Albrechta, pak arcivévody Bedřicha do vlastnictví Báňské a hutní společnosti.

POMNÍKY HORNICKÉ SLÁVY

Larisch-Mönnichovu těžířstvu, o jehož karvinských šachtách Jindřich, Františka, Hlubina, Jan a Karel jsme v seriálu hovořili, připadl v této části revíru zajímavý primát: vybudovalo poslední šachtu před první světovou válkou. Majitele nadchly odhady uhelných zásob ve spodní části karvinského souvrství, které jim poodkryl průzkumný vrt (1905-06) na území obce Horní Suchá. V roce 1911 začali hloubit těžní a výdušnou jámu, z nichž brzy otevřeli dvě patra. Jámu pojmenovali na počest arcivévody Františka Ferdinanda d’Este „Erzherzog Franzschacht“.Zatímco následníka habsburského trůnu skolily výstřely atentátníka Principa v Sarajevu, hornosusšská šachta čtyři válečné roky přežila.

Historie staré části města Orlová začíná krásnou legendou. Podle této legendy se ve 12. století za panování těšínského knížete Měška vypravila lovecká družina v čele se samotným knížetem za zvěří do hlubokých hvozdů v místech nynější Orlové. Spolu s lovci se na projížďku po okolí vydala i kněžna Ludmila, která byla těhotná a halas a ruch honu ji velice zmáhal. Proto kníže rozhodl, že v místě skalnatého návrší si všichni odpočinou a budou v lovu pokračovat až po vydatném spánku. Unavená těla lovců a dívčího doprovodu skutečně usínala a pouze šelest křídel orlů nad ostrohem rušil klid odpočívajících. Usnula i kněžna Ludmila. Tu se na korunu urostlého dubu pod nímž kněžna odpočívala snesl statný orel a upustil ji přímo k nohám svůj úlovek. Kněžna prudce vyrušena se lekla tak silně, že na témže místě porodila zdravého synáčka. A protože pohoda a mír odpočinku byly porušeny dostal syn jméno Kazimír. Na paměť této události dal kníže Měšek na skalnatém návrší postavit kapli. Místo kolem nechal vykácet a založil zde ves pojmenovanou Orlová. Potud legenda. Ve skutečnosti je jméno obce odvozeno od vlastního jména Orel a tedy původně Orlova ves.

Šachtu vlastnil stát, dráhy i zbrojovka, uhlí dávala sedmašedesát let * Koksovna skončila po 37 letech.

Jedním z nejvznosnějších názvů, a to po patronu české státnosti, se mohl pyšnit Důl Václav v Porubě. Jeho historie však byla na významné výsledky mnohem bohatší.

V roce 1871 přešlo bývalé kutné pole hraběte Harracha v Porubě, Orlové a Heřmanicích do majetku akciové společnosti Innerberger Hauptgewekschacht, ze které se o deset let později vyvinula Rakouská alpinská montanní společnost.

POMNÍKY HORNICKÉ SLÁVY