Josef Velfl
a kolektiv

NOVÉ  KNIHY

Vydavatelství: Středočeský kraj

136 stran, vydání první, cena 280 Kč

Kniha pojednává o historii těžby a zpracování rudních, nerudních i užitkových surovin na území středních Čech a zároveň je pozvánkou do muzeí představujících montánní činnost ve svých expozicích, jakož i do celého Středočeského kraje.

    První snaha o nalezení uhlí na doubravském panství se váže ke jménu majitele barona Richarda Mattencloita. Začal v roce 1822 hledat na svých pozemcích uhlí, ale neúspěšně. V jeho činnosti pokračoval dědic baron Anton Mattencloit průzkumem v blízkosti karvinského panství, kde tušil výskyt černého uhlí. Na kopci zvaného Vidrholec nechal v roce 1822 vyhloubit pokusnou šachtici. Již v hloubce 7 metrů pod povrchem narazil na kamenné uhlí. V témže roce vyhloubil na nedalekém kopci zvaném další šachtici, kterou pojmenoval Versuch. Rok 1822 se považuje za datum založení Dolu Doubrava.

    V roce 1836 baron Anton Mattencloit společně s hrabětem Jindřichem Larisch-Mönnichem založili Orlovsko-doubravské těžířstvo. Od roku 1845 měl těžní právo Salomon Mayer Rothschild.

Extenzivně se rozvíjející znárodněné hornictví potřebovalo masivní investice. Práce na generálním projektu desetiletého rozvoje revíru vyvrcholily v roce 1955. Kromě rozsáhlé modernizace důlních a povrchových provozů „generel“ počítal i s výstavbou nových jam tzv. „na zelené louce“. Jako první byl 1. dubna 1957 založen Důl Suchá-Stonava ve Stonavě. Původně byla jeho jižní část považována za přídatné pole Dolu Prezident Gottwald (jáma PG III) a severní Dolu 1. máj (jáma Barbora V). Poté, co se obě díla potýkala s průvaly vod a průtržemi plynů, experti rozhodli hloubit těžní jámu Su-Sto I. Na prvních 17 tisíc tun uhlí z porubu 28 301 se čekalo až do roku 1960.

V počáteční fázi byla existence stonavského závodu provozně závislá hlavně na Dole 1. máj. Vytěžené uhlí se upravovalo na Dole Doubrava. Vlastní úpravnu na Dole Suchá-Stonava zprovoznili až v roce 1964. To už se šachta jmenovala Důl 9. květen (od 1. 1. 1964). O rok později zdejší havíři poprvé nakopali přes milion tun uhlí. Podíl kombajnové těžby překročil devadesát procent.

Uran v českých dějinách se jmenuje nová stálá expozice, která byla slavnostně otevřena 3 října 2007, v areálu Památníku Vojna Hornického muzea Příbram. Výstava seznamuje zájemce s vývojem uranového hornictví v průběhu posledních dvou století a s jeho různými vlivy. „Vznikl expoziční projekt, který dosud nebyl v České republice ani v zahraničí v takovémto rozsahu komplexně zpracován. Autorem scénáře expozice je jeden z nejvýznamnějších českých báňských historiků Jiří Majer,“ uvedl ředitel příbramského muzea Josef Velfl.

Příbramské uranové ložisko bylo otevřeno po 2. světové válce právě šachtami, mezi kterými se nachází i současný Památník Vojna. Na Příbramsku se těžilo v letech 1948 až 2001 a region se zařadil mezi nejvýznamnější ložiska Evropy i světa. „Výsledkem náročné práce v podzemí, při které byli po únorovém převratu roku 1948 nasazeni proti své vůli také političtí vězni, bylo vyhloubení 23 kilometrů jam, 2188 kilometrů chodeb,“ popisoval Velfl.

Myslim, že na statni vyznamenani, kere prezident uděluje k vyroči vzniku Československa, navrhněme s kamošami ministra zdravotnictvi Tomaša Julínka. Uvažujeme tež, že navrhněme aji jeho tiskoveho mluvčiho Tomaša Cikrta. Ho za herecke vykony, bo co un s tym svojim pyščiskem umi při vysvětlovaňu nam hlupym luďam, čemu musime u dochtoruv a v lekarňach platiť, to by něsvedli ani blahe paměti narodni umělci …

Jak to vidí stryk Lojzek

V roce 1880 byl v Karviné v blízkosti pramene Karvinského potoka proveden zkušební vrt. Po jeho vyhodnocení se od 1.září 1884 začalo s hloubením těžní a výdušné jámy. Pravidelná těžba pak začala v roce 1889. Původním majitelem byl arcivévoda Albrecht a od roku 1885 arcivévoda Bedřich. Důl byl pojmenován po Ludvíku Hohenegrovi, vrchním řediteli Těšínské komory, známém geologovi a báňském a hutním odborníkovi, ale až 16 let po jeho smrtí.

V roce 1889 byla u Dolu Hoheneger založena koksovna, která pracovala do roku 1948 kdy byla zrušena.

Důl byl založen v roce 1852 na katastru Polské Ostravy v osadě Hranečník. Zakladatelem byl hrabě Johann Maria Wilczek. Své jméno dostal důl po svém zakladateli. Před založením dolu Jan Maria začala hornická činnost v jeho obvodě již v roce 1844 hloubením kutací jámy č.IV. Na základě kladných výsledků se přistoupilo k založení Dolu Jan Maria. Kutací jáma č.IV byla přestavěna na důlní jámu, rozšířen její profil a začala se prohlubovat.

V roce 1854 začala instalace těžního stroje a čerpacího zařízení, které byly poháněny párou. Těžba byla zahájena v roce 1855 a v polovině roku 1860 bylo v jámě zavedeno těžení klecemi.