Ikona českého hornictví, profesor Roman Makarius, se po jedenácti letech v čele Českého báňského úřadu (ČBÚ) rozhodla abdikovat na funkci – informoval v pondělí týdeník Euro. Makarius (70) to oznámil premiérovi Mirkovi Topolánkovi začátkem března. Z funkce a současně do důchodu odchází ke konci března.„Jsem přesvědčen, že svému nástupci předám státní báňskou správu jako konsolidovaný resort, který svoji činnost vždy vykonával jako odborný orgán v plném respektování právního řádu naší republiky a politiky vlády,“ napsal Makarius v abdikačním dopise. „Jsem připraven i po odchodu z funkce dát státním orgánům k dispozici své zkušenosti z více než padesátiletého působení v hornictví,“ uvedl.

Roman Makarius působil od roku 1961 v provozních funkcích v hornických organizacích, v roce 1977 se stal pracovníkem Státní báňské správy ČR. Předsedou ČBÚ ho jmenoval v březnu 1997 tehdejší premiér Václav Klaus.

Svátek Josefa dobře znal a ctil směnmistr, po ostravsku šichtmajster Josef Paš. Jeho pracovním úkolem bylo řídit práci štajgrů. V zápisníčku měl u každého jména uvedeno datum narození a kdy má svátek. Paš den předem vždy oslavence lehce upozornil, „co je jeho povinností“. A den před svátkem a narozeninami se zmíněný Josefek objevoval ve štajgrovně a už ve dveřích šibalsky blýskal očima, aby připomenul, co se sluší a patří.

Jedním z těch, které musel Josefek upozorňovat dvakrát, někdy třikrát, byl protipožární technik Vláďa Fikáček. Kroutil se jako had, ale nakonec půllitrovku modré vodky za 28,50 ráno donesl. V kanceláři, kde seděl požární technik a zástupce vedoucího větrání, byl v otvoru po malém okénku vybudovaný nenápadný úkryt, za hřbety šanonů byl minibar. V něm skleničky – hořčičáky, pivo Ostravar a někdy i láhev čertovské vody. Vláďa Fikáček, který měl narozeniny, tam schoval svoji vodku pro šéfa.

Z knihy Příbramské a jiné hornické historky

příhody z Ostravy vypráví Ing. Josef Vrabec

Otto Hejnic

NOVÉ  KNIHY

Nakladatelství Bor

Formát 21,5x15cm, vázaná vazba 200 stran, vydání první, doporučená cena 195 Kč

Anotace:

Povídky zachycují dobu od 60. let do současnosti. Potkáváme mladé studenty, úspěšné a neúspěšné vysokoškoláky s jejich dívkami, muzikanty, dělníky, vědce, redaktory, herce, stávající podnikatele, krásné víly, potvory i zklamané manželky. Je to místy humorná, místy nostalgická knížka o setkávání a ztracených láskách. O času, který nás mění, a ohni v nás, který se někdy znovu rozhoří.

Před deseti léty se zrekonstruovaná bývalá farní budova kostela Sv. Jindřicha v Petřvaldu stala jednou z poboček Muzea Těšínska. V objektu je otevřena stálá expozice Tradice hornictví na Karvinsku a neméně zajímavá výstava tramvajové dopravy, spojující ostravskou a karvinskou část.

Řada fotografií a dokumentů podává svědectví o výstavbě a provozu převážně tratí o rozchodu 760 mm, ale i 1435 mm v ostravské části regionu. Z tramvajových exponátů si lze mj. prohlédnout řídicí kontrolér, dobové uniformy, jízdní řády z dob provozu doplněné dnes již velmi cennými mapami a další předměty.

V době, kdy jsem pracoval na Hlavní báňské záchranné stanici v Ostravě Radvanicích, vybuchla v Brně mlýnice teplárny, která zásobovala teplem půlku města. Zasahovali jsme tam asi týden, zpočátku v dýchacích přístrojích, což nebyl žádný med.

O záchranářích se říkalo, že by se z nich mohly dělat řetězy, že se taky nepřetrhnou. Jenže opak je pravdou, odkud havíři utíkali, tam šli záchranáři, vybraní z nejzkušenějších havířů. Zachraňovali lidské životy, a někdy při zásahu sami zahynuli.

Z knihy Příbramské a jiné hornické historky

příhody z Ostravy vypráví Ing. Josef Vrabec

V loňském roce jsme si připomněli smutné 15. výročí začátku kompletní likvidace černouhelných dolů na území města Ostravy. Před 15 lety Ostrava přestávala být hornickým městem. Poznamenává se, že právě hornictví spolu s železářstvím se zasloužilo o jeho rychlý vzrůst a nebývalý rozvoj do velikostí třetího největšího města v republice. Začátek postupné likvidace dolů s útlumem těžby uhlí je možné datovat od 1. 1. r. 1992. V následujících 90. letech minulého století byla likvidace dolů zcela ukončena. Vlastní těžba uhlí byla zcela ukončena 30.6.1994.

Černouhelné doly byly v době útlumu těžby organizační součástí akciové těžební společnosti OKD, a. s., Ostrava, jež byla v té době plně ve vlastnictví státu. Všechny doly byly soustředěny do čtyř organizačních celků, tzv. odštěpných závodů (o. z.):
Důl Jan Šverma, o. z., Ostrava-Mariánské Hory
Důl Ostrava, o. z., Ostrava-Slezská Ostrava
Důl Heřmanice, o. z., Ostrava-Heřmanice
Důl Odra, o. z., Ostrava-Přívoz