Jak jsme již informovali čtenáře v článku Těžba stříbronosných rud ve Vítkovské vrchovině, provádějí pracovníci odboru bezpečnosti hornické krajiny z odštěpného závodu ODRA na Ostravsku činnosti zajišťující bezpečnost území ovlivněného negativními účinky starých důlních děl. V rámci montánní turistiky prozkoumali naši technici také oblast ranně středověkého důlního okrsku Slepetné nedaleko Hradce nad Moravicí. V tomto prastarém důlním poli bylo podle historických faktů vyhloubeno údělnými knížaty z rodu Přemyslovců několik šachtic. Při průzkumu na jaře v roce 2007 byl na Slepetné, ve svahu pod starými těžebními jámami, objeven malý otvor, umožňující volný vstup do podzemí. Také přímá svahová úžlabina, vedoucí od objevené díry k nedalekému odvalu, něco naznačovala. V historické zprávě z roku 1772 českého báňského odborníka, důlního rady Antonína Lembergera, byly výskyty starých jam a štol v blízkosti vrchu Slepetné zmiňovány. „Díra do země“ slibovala objevení starého důlního díla!
Pro bývalé karbonské horníky nebyl vstup do podzemí žádným problémem. Byla zde následně objevena mimořádná báňská technická památka – horizontálně ručně ražená štola délky 30 m.
Štola byla při nálezu částečně zatopená a měla pravděpodobně z podsednutí odvodnit staré stříbrné dobývky vyhloubené v 10. a 11. století. Podle historických pramenů získaných z Matice slezské v Hradci nad Moravicí ji nechal razit v roce 1529 nejvyšší horní hejtman Českého království Kryštof z Gendorfu. Štola však nebyla, z důvodů nám neznámých, dokončena. Zjištěná štola Kajlovec, jak zní její současný název, a 5 starých jam na vrchu Slepetné jsou opuštěná důlní díla.

Po výbuchu 14. června 1894 zahynulo 235 horníků, dozorců a záchranářů, 23 obětí zůstalo v dole pochováno.

Hrabě Heinrich Larisch Mönnich založil v roce 1856 v Karviné důl s původním názvem Jáma č. XVII., později Strojní jáma, která pak byla v roce 1884 přejmenována na Důl Františka. Už před založením dolu byly v tomto důlním poli vyhloubeny menší jámy – Pomocná a Karolina. Hloubení vtažné jámy začalo v roce 1856. Její výstroj byla provedena ve dřevě. O dva roky později byla postavena těžní věž a instalován první jednoválcový parní těžní stroj. Od roku 1884 začalo hloubení výdušné jámy a byl instalován parní ventilátor systému Guibal s kolem o průměru 3 tisíce mm.

POMNÍKY HORNICKÉ SLÁVY

Vizualizace Národní kulturní památky – Dolu Hlubina

O postupující obnově areálu Národní kulturní památky Důl Hlubina v Ostravě, který je ve správě DIAMO, s. p., odštěpného závodu ODRA v Ostravě, naše čtenáře pravidelně informujeme již od roku 2002, proto jsme rádi, že kromě postupu stavebních prací je můžeme seznámit i s další činností související se záchranou této světově jedinečné kulturní technické památky.

V měsíci prosinci 2007 a lednu 2008 byla v Praze v Národním technickém muzeu a v Ostravě na o. z. ODRA prezentována projektovaná podoba areálu Národní kulturní památky Důl Hlubina v Ostravě (dále NKP Hlubina) po plánované obnově pod názvem „Vizualizace Národní kulturní památky – Dolu Hlubina“. Odborné veřejnosti a dotčeným orgánům a organizacím a taky zástupcům tisku tak byla poprvé představena budoucí trojrozměrná podoba areálu NKP Hlubina zpracovaná na základě schválené projektové dokumentace.

Samotná myšlenka zpracovat vizualizaci areálu Dolu Hlubina po obnově iniciovaná vedením o. z. ODRA již v roce 2006 našla na počátku roku 2007 odezvu u partnerů NADACE LANDEK OSTRAVA a Statutárního města Ostrava a především na základě jejich finančního příspěvku mohl celý projekt vizualizace vzniknout. Pro zpracování vizualizace byla ve výběrovém řízení vybrána firma Ing. Leo Chřibek.

Doly ostravsko-karvinského revíru: Od nálezu uhlí po útlum těžby

Zatímco se karvinské doly uhlobaronů Larisch-Mönnichů a Gutmannů, o kterých jsme hovořili v minulých dílech, měly čile k světu, báňské podnikání Knížecí Těšínské komory už tak rozsáhlé nebylo. Soustředilo se na jámu Gabriela (1852) a petřvaldský Albrecht (1872). S dalším pokusem těžaři přišli v roce 1880, kdy v blízkosti Karvinského potoka dali hloubit zkušební vrt.

Spolek krojovaných horníků byl hornickou, zájmovou, apolitickou organizací s posláním propagace svého mateřského závodu na zachování slavných hornických tradic a zvyků v hornickém regionu.

Spolek se zásadně nezapojoval do sociálních střetů, už i z toho důvodu, že v řadách spolku stáli vysoce postavení úředníci, dozorci a hospodářští činitelé existenčně i kariérně vázáni na příslušnost k mateřskému závodu a uhelné těžební společnosti. V našem případě k Dolu František, ředitelství kamenouhelných dolů hraběte Larische Mönnicha v Karviné!

Jedna z priorit spolku byla charakteristická hornická solidarita s bratrskými spolky ze sousedních dolů, dále s místními hasiči a vojenskými veterány.

Původně byl spolek pouze pánskou hornickou organizací. Ozdobou a chloubou každé šachty a spolku byla nepochybně hornická dechová kapela, která se těšila ve své době velké oblibě a její členové nevšedními úlevami a výhodami v zaměstnání.