Legendární doly krále Šalamouna možná opravdu existovaly, ale netěžilo se v nich zlato a diamanty, nýbrž měď. Oznámili to vědci z univerzity v San Diegu v Kalifornii, kteří ve spolupráci s jordánskými kolegy objevili v jižním Jordánsku pozůstatky po těžbě mědi z 10. století před naším letopočtem, tedy zhruba v době Šalamounova kralování.

O tom, že termicky aktivní odvaly jsou velkým problémem pro ekologickou situaci širšího okolí, není jistě pochyb. O kvantifikaci a přesné pojmenování veškerých rizik z tohoto jevu pramenících se však zatím nikdo nepokusil. Zatímní hodnocení bylo vždy pouze na empirických podkladech.

Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto o zpracování komplexního materiálu s názvem „Analýza rizik odvalů zasažených endogenním hořením“. Pro zajištění financování tohoto elaborátu bude připravena žádost o podporu z Operačního programu Životní prostředí, prioritní osy 4 – Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží, oblasti podpory 4.2 – Odstraňování starých ekologických zátěží.

Projektovou dokumentaci „Analýza rizik odvalů zasažených endogenním hořením ve správě DIAMO s. p., o. z. Odra“ zpracoval Ing. Josef Tomášek, CSc. ze společnosti Středisko odpadů Mníšek s. r. o. v srpnu 2008.

Neproškolený a nevyzkoušený havíř však bude muset stejně šlapat pěšky

Havířům z Dolu Paskov mohou ostatní jen závidět. To, co je od nepaměti tvrdě hlídáno a ještě tvrději postihováno, mají povoleno. Totiž svézt se z pracoviště po pásovém dopravníku s těživem! Pochopitelně to neplatí pro celou šachtu, ale zatím pro vybraný 605 metrů dlouhý úsek na překopu 2252 na V. patře.

„Pro bezpečný provoz na tomto zařízení je vypracována osnova. Bez proškolení a zkoušky to nejde,“ řekl Jaroslav Bílský zodpovědný za zavedení „novinky“. Jízdu lidí na dopravníku PDO – F02 schválil Český báňský úřad Rozhodnutím ČBÚ č. j. 536/2008/2.

Ústav geoniky AV ČR, v.v.i. pořádá ve svých prostorách
Datum a čas: čtvrtek 6. listopadu 2008 v 09:00 - 18:00

V rámci akce se uskuteční prohlídka laboratoří a dalších pracovišť ústavu a představení aktuálních témat výzkumu:

* technologie vysokorychlostního vodního paprsku
* mikroskopický výzkum geomateriálů a stavebních hmot, analýza obrazu
* laboratorní zkoušky mechanických vlastností hornin a geomateriálů
* metody matematického modelování v geotechnice
* monitorování a vyhodnocování přirozené a technické seizmicity na severní Moravě
* geodetická měření na poddolovaném území
* geomechanická měření in-situ
* zlepšování vlastností horninového masivu chemickými injektážemi
* infračervená spektroskopie, elektroanalytické metody
* termická analýza a termomechanická analýza

Ivan Bulíček pracoval na o. z. TÚU, v Hamru na závodě odvodnění, kvůli brýlím se do šachty nedostal. Během pěti let vybudoval v Luhově, kousek za nádražím Brniště, cca 7 km od Stráže pod Ralskem, Hornické mini muzeum UD Hamr – Luhov.

Hejnic: Jak ses k tomu dostal?

V době, kdy účty za paliva rostou velice rychle, vypadá objev rozsáhlých zásob horké vody zcela zdarma příliš dobře na to, aby to byla pravda. Ale přesto je právě horká voda tím, co ohřívá domy, kanceláře a obchody v nizozemském Heerlenu, píše deník The Times.

Heerlen, město v provincii Limburg, spustilo první geotermální elektrárnu na světě, která využívá vodu ohřívanou v hlubokých šachtách starého uhelného dolu. Ten je od sedmdesátých let uzavřený.

Holandské čerpání "bezplatné energie" je průlomem v moderních ekologických technologiích. Především tím, že využívá dědictví dolů, které množstvím vypuštěných emisí výrazně přispěly ke klimatickým změnám, píše deník The Times. "S hrozbou změn klimatu a stoupajícími cenami energií, si nikdo nemůže dovolit zůstat stranou," říká heerlenská radní Riet de Wit. "Dokázali jsme, že místní iniciativa může přinést místní řešení pro trvale udržitelný zdroj energie. A co víc, náš koncept může být uplatněn všude, kde jsou nevyužívané doly," dodala.

Před druhou světovou válkou jednotlivé doly žádné závodní kluby neměly. Téměř všechny však měly dechové orchestry nebo menší kapely, které účinkovaly na různých slavnostech.

Na Dole Hlubina byla dechová hudba již od roku 1922, která hrávala na plesech, tanečních zábavách, pohřbech a průvodech. Tato dechová hudba si držela svou uměleckou úroveň a byla velmi žádaná. Během okupace převzal dechovou hudbu ing. Edvín Bartoš (pozdější závodní Dolu Hlubina a ředitel Trustu Ostrava jih) a navíc sestavil ze zaměstnanců a dalších zájemců pěvecký sbor. Zkoušelo se v nepříznivých podmínkách na hornické ubytovně v Hlubinské osadě. Když Němci veškerou kulturní činnost českých souborů zastavili, tehdejší německý závodní Dolu Hlubina dr. ing. Schmidt zařídil, že dechová hudba mohla vystupovat jako Bergkapela po celou dobu okupace.