Před druhou světovou válkou jednotlivé doly žádné závodní kluby neměly. Téměř všechny však měly dechové orchestry nebo menší kapely, které účinkovaly na různých slavnostech.
Na Dole Hlubina byla dechová hudba již od roku 1922, která hrávala na plesech, tanečních zábavách, pohřbech a průvodech. Tato dechová hudba si držela svou uměleckou úroveň a byla velmi žádaná. Během okupace převzal dechovou hudbu ing. Edvín Bartoš (pozdější závodní Dolu Hlubina a ředitel Trustu Ostrava jih) a navíc sestavil ze zaměstnanců a dalších zájemců pěvecký sbor. Zkoušelo se v nepříznivých podmínkách na hornické ubytovně v Hlubinské osadě. Když Němci veškerou kulturní činnost českých souborů zastavili, tehdejší německý závodní Dolu Hlubina dr. ing. Schmidt zařídil, že dechová hudba mohla vystupovat jako Bergkapela po celou dobu okupace.
Ihned po ukončení druhé světové války postavili dobrovolníci poblíž dolu závodní klub, který byl stále vylepšován a ke Dni horníků 9. září 1955 slavnostně otevřen Smetanovou operou Prodaná nevěsta v provedení opavského operního souboru. V té době to byl největší a nejmodernější sál v Ostravě a byl maximálně využíván pro politické a kulturní akce celého kraje. Byla zde také řada zájmových kroužků, které hodně využívala mládež. Závodní klub navštívila a účinkovala zde řada význačných osobností. Účinkovali zde známí herci, jako například Jaroslav Marvan, Miloš Kopecký, Jana Hlaváčová, Alena Vránová, Nataša Gollová, Miroslav Horníček, lva Janžurová a další umělci. Na své cestě republikou zde besedovali s horníky i umělci Národního divadla. Svou druhou zahraniční cestu zde zahajovali ing. Jiří Hanzelka a ing. Miroslav Zikmund. Několikrát zde účinkoval Josef Skupa s Hurvínkem a Spejblem. Dále zde byl známý sovětský balet Berjozka, PSMU, Alexandrovci a další soubory. Dlouhou dobu zde zkoušela a velmi dobře reprezentovala závodní klub cimbálová muzika Technik a taneční skupina pod vedením Zdeny Kyselé.
Po výstavbě Domu kultury Vítkovic důležitost závodního klubu Dolu Hlubina klesla a ten byl využíván převážně pracovníky mateřského závodu a okolní mládeží. Počátkem devadesátých let po ukončení těžby na Dole Hlubina budovu závodního klubu koupil karvinský podnikatel, který ji provozoval asi dva roky jako noční klub. Nyní je objekt, který je mimo centrum Ostravy, již delší dobu uzavřen a chátrá.
Také Důl Maršál Jeremenko, pod dřívějším názvem Jáma Louis, měl svou dechovou hudbu, která zkoušela v různých sálech a byla velmi populární. V roce 1949 získal důl pro činnost závodního klubu bývalou známou zájezdní hospodu „Na Fojtství, která byla v těsné blízkostí dolu. Po zmodernizování objektu za odborářské prostředky byl objekt jako Dům oddechu slavnostně otevřen ke Dni horníků 9. září 1955 představením Jiráskovy Lucerny v provedení ochotnického souboru závodního klubu. V závodním klubu pak zkoušela a hrála dechová hudba a svá představení zde měl populární ochotnický soubor, se kterým často účinkovali známí pražští herci jako Otomar Korbelář, Josef Bek, Eduard Kohout, Marie Glazrová, Vlasta Fabiánová a další. Velký sál využívala také ostravská televize k natáčení některých pořadů. Velmi dobře zde pracoval foto kroužek, estrádní soubor a malá dechová hudba. Vzácným hostem zde byl v roce 1970 hrdina SSSR maršál Jeremenko, který se zúčastnil přejmenování závodu z Generál Jeremenko na Maršál Jeremenko.
Po ukončení těžby na Dole Maršál Jeremenko byl objekt závodního klubu prodán a dnes slouží ke komerčním účelům.
Hornické závodní kluby se zapsaly do historie Ostravska a plnily svůj účel hlavně po druhé světové válce, když ještě nebyla televize a pracující i mládež se mohli scházet a využívat prostory klubů ke svým zájmům. Patří proto k historii dolů.
