Nevyhazujte a nepalte staré havířské oblečení, pro památkový Důl Michal jsou všechny tyto věci cennými exponáty.

Adoptujte si svůj hák! S touto výzvou se obrátilo na občany ostravsko-karvinského hornického regionu vedení Národní kulturní památky Důl Michal v Ostravě-Michálkovicích. Cílem akce je shromáždit oblečení a doplňky, jaké nosili horníci cestou do práce v letech 1920–1993. Získané exponáty budou použity v „čisté“ řetízkové šatně, která byla vybudována v dobách elektrifikace dolu v letech 1912–1915.

Hornické muzeum OKD v Ostravě-Petřkovicích otevřelo novou víceúčelovou tělocvičnu

Areál Hornického muzea je oblíbeným místem nejen pro milovníky industriálních památek, především těch hornických, ale také čím dále více i pro sportovně založené jedince. Vedle tenisových kurtů, hřiště na plážový volejbal a míčové hry či bowlingové herny je tady také nově otevřená víceúčelová tělocvična.

V neděli 15. února si ji zdarma vyzkoušeli hráči badmintonu. Hráli zde až do 21. hodiny. Hornické muzeum za podpory společnosti OKD multifunkční tělocvičnu zřídilo v objektu bývalé elektrorozvodny. Prostory včetně sociálního a technického zázemí, zrekonstruované za čtyři a půl milionu korun, však mohou sloužit také zájemcům o futsal, volejbal, nohejbal nebo aerobik.

Seděli zme v ponděli Na Upadnici a nadavali na počasi. „Už by mohlo přestať sněžiť a mrznuť. Už mam z teho depku divať se furt na tyn bily něsmysel! Snih patři do hor, ni do města,“ brblal Antek a dival se vyzyvavě na Poldka, kery eště před třemi tyďňami prorokoval, že už je po zimě a co něvidět už budě jaro. Enemže Poldek robil tajak by nic a klidně se popijal to svoji pivko. „Co mamřeš? Přej zemědělcam! Či se něpravi už jakesit to stoleti, že unor bily pole sili?“ smjal sem se. „Enemže ti dnešni kovozemědělci su nasrani aji když unor neni bily. Bo raz maju vlahy malo, podruhe zas moc, raz sviti slunko hodně, druhi raz malo a tak je to furt. Ešče, že se maju na co vymluvať. Zato ja sem spokojeny. Jak kdybysem to čul, strčil sem svojiho bobasa do garaže na špalki a včil se enem směju tym, co po cestach kluzaju,“ zhodnotil situacu Mirek. „Praviš na špalkach? Tuš abys nědopad jak v devadesatym sedmym, kdy tě vyplavilo a z auta ti zustal enem kopeček blata na tych špalkach. A ty odmontovane kola ti ukradli,“ připomněl sem mu, ale to už sem slyšel potutelny smich a chlopy, jak se ukazuju na stareho Koldera.

Jak to vidí stryk Lojzek

Nebyl to můj nápad psát na toto choulostivé téma, ale ať budu tvrdit cokoliv, budu považován za alibistu. Z toho zdánlivě bezvýchodného postavení hodlám vyklouznout dvojím způsobem. Především položím otázku čtenářům, z nichž drtivá většina je původu hornického. A ti mi rádi potvrdí, že způsob myšlení, mluva, jednání či žertováni tohoto stavu je na hony vzdálen způsobům vládnoucím v ústavu pro výchovu křesťanských dívek. Také se říká: jaká práce, taková řeč. A abych z toho vyšel úplně nevinný, zaštítím se antickou moudrostí, která praví „omnia munda mundis" čistému vše čisté. Tak do toho!

Metabolismus čili látková výměna je proces neodvolatelně a nedobrovolně spjatý s existencí každého živočicha, tedy i homo sapiens. Zákon přírody rozhodl tak, že ne všechno, co s chutí pozřeme, naše tělo spotřebuje. Závěrečná část tohoto procesu se v civilizovaném prostředí odehrává na místech označených WC (je to zkratka anglického water doset a vždycky mi vadilo, že stejnou má výjimečný a důstojný Winston Churchill), v přírodě pak někde v křoví. Ale co v dole? A harmonogram metabolismu bývá často neúprosný.