Nová publikace Klubu přátel Hornického muzea v Ostravě.

EDICE - HORNICTVÍ VČERA, DNES A ZÍTRA (8)

Kolektiv autorů: Ing. Zdeněk Dombrovský,CSc.. Karel Budín, Dr. Ing. Milan Bystroň, Stanislav Durčák, Ing. Stanislav Kuba

NOVÉ  KNIHY

Vydavatelství: KPHMO

161 stran, vydání první.

Úvodní slovo:

Žodyn synek z kolonie
t'ynško robit' něbydě.
Sědi a zgaňo, co kaj do žraňo,
za švarnymi děvuchami
ve dne v noci obgaňo.

Vážení kolegové a kolegyně, milí čtenáři,

Klub přátel Hornického muzea v Ostravě (KPHMO) touto publikací pokračuje s hornickými koloniemi karvinského okresu ležícími na teritoriích obcí a měst Albrechtice, Karviná, Rychvald a Stonava, čímž jsou pokryta všechna místa okresu Karviná (v návaznosti na I. díl Hornické kolonie karvinského okresu). Vzhledem k tomu, že z hlediska architektury byly stavby domů tvořících kolonie i jejich situování velmi podobné a jsou podrobně popsány v I. díle, odkazujeme tímto na tento díl. Tím uzavíráme vše, co se autorům podařilo shromáždit o hornických koloniích karvinského okresu. V dnešní době likvidace dolů si mnohdy jen matně vzpomínáme na hornické kolonie, které byly součástí ostravsko-karvinské aglomerace. Hornickou činností velmi silně byly zasaženy. zejména kolonie v Orlové a Karviné. Mnohé z nich byly v důsledku důlních vlivů zbourány. Tyto kolonie měly však neopakovatelnou atmosféru. Podrobněji se o tom zmiňujeme v I. díle citované publikace. Jejich obyvatelstvo neoplývalo penězi, většina z nich měla doma ještě malé hospodářství.

Z těchto skromných poměrů vyrostli vědci, vysokoškolští profesoři, lékaři, inženýři a technici, učitelé, umělci, spisovatelé, sportovci i vynikající zástupci dalších profesí, kteří ovlivňovali život v širokém okolí i ve světě.

V průběhu staletí její obyvatelé prožívali ve složitých podmínkách mnohonárodnostního Slezska úděl nevolníků, hrůzy válek, kdy bez vlastního přičinění či přestěhování se stávali v krátkém časovém sledu příslušníky různých států. To vše je naštěstí za námi. Stále však zde žijí vedle sebe občané různých národností, vyznávají různá náboženství a mají různá politická přesvědčení. Navzájem se však všichni respektují.

V této hektické době vás chceme i touto publikací vybídnout k malému zastavení a návratu na několik okamžiků zpět, do zaniklých míst a časů našich předků. Tento návrat nám umožní staré pohlednice a dobové fotografie (mnohdy dosud nepublikované), jež jsou často jediným svědectvím minulých dob.

Právě fotografie (i současného stavu) a pohlednice tvoří základ této publikace a se stručným komentářem ( i bez něho) představují pomyslnou procházku místy, kde kolonie stály případně ještě stojí.

I když převážná část publikace je věnována původním hornickým, koloniím autoři jsou toho názoru, že pohled na bydlení a život v našem regionu nemůže být pouze pohledem zpět, a proto se zmiňujeme i o „novodobých koloniích" a sídlištích, které začaly vznikat po roce 1948 a po výstavbě nových dolů v 60. letech minulého století.

Přejeme pěkný čtenářský zážitek.
                                                                      Zdař Bůh
                                                                                                                Zdeněk Dombrovský

Ukázka:

Seděl v utery Na Upadnici Vašik zakaboněny tak, že sem se bal ku němu přisednuť. „Co je s nim?“ ptal sem se Antka, kery se na Vašika tež dival z povzdali. Naraz se zjevil Poldek, sednul se ku Vaškovi a cosik živě diskutovali. Rozkladali rukami a byli hodně rozčileni. Enemže se bavili potichučki, tak zme my, co zme seděli kusek dali, nic něslyšeli. Enem sem zaregistroval, že Vašik furt v ruce třima tyn svuj narozeninovy mobil, občas cosik vymačka, potym ho předa Poldkovi, ten to tež pomačka a cosik Vašikovi šepce. Potym přišel Jiřik a na celu hospodu zahalekal: „Co seditě každy indi? Čemu něstě, jak je u nas normalnich štamgastu tutejši hospody – krom komunistuv, podotykam – zvykem?!“ „Abysem řeknul pravdu, tak ja se Vašika s Poldkem bojim.

Jak to vidí stryk Lojzek

Jeden z objektů bude v souladu se záměry realitní skupiny RPG Real Estate, která má ve spolupráci s městem Haviřov připraveny projekt oživeni cele lokality, již brzy sloužit veřejnosti. Po zkušebním otevřeni pokračuji práce na zpřístupněni bývalého krytu civilní obrany, který bude prezentován jako technická památka.

Ve spolupráci s městem Havířov a občanským sdružením CO kryt Archa byl kryt opraven a počátkem září se do něj mohli podívat první návštěvníci.

Hornicko-selské muzeum na Dole Řimbaba ve Vysoké Peci u Příbrami

Obohutínské pouti, 26. července 2009, proběhlo v režii občanského sdružení Spolku Řimbaba, při příležitosti oslav 630 let vzniku obce Bohutín, slavnostní otevření úvodní expozice hornicko selského skanzenu na bývalém učňovském a školním Dole Řimbaba ve Vysoké Peci.

Vyvrcholila tak téměř tříletá iniciativa členů spolku při udržování hornických tradic, záchraně hornických památek, sběru a údržbě hornické techniky a realizaci hornicko selského skanzenu.

Odpolední akce, slavnostního průvodu, vysvěcení kapličky, otevření expozice hornického bytu, prohlídky areálu dolu a ohlubně jámy Řimbaba se zúčastnilo na 300 návštěvníků. Třešničkou na dortu bylo nabagrování prvního vozu opraveným důlním nakladačem NL 12 V. Důlních nakladačů je v hornických muzeích hodně, ale bagruje jen ten na Řimbabě.

Nová publikace Klubu přátel Hornického muzea v Ostravě.

EDICE - HORNICTVÍ VČERA, DNES A ZÍTRA (9)

Jiří Grygárek

NOVÉ  KNIHY

KPHMO

ISBN 978-80-254-4424-5, 59 stran, vydání první,

Anotace:

S podporou Nadace Landek vydal počátkem října 2009 Klub přátel Hornického muzea v Ostravě v Edici Hornictví včera-dnes a zítra novou publikaci (9), zabývající se rudným hornictvím Moravskoslezského kraje. Jde o knížku Jiřího Grygárka, nazvanou „Za hornictvím hornoměstského rudného revíru.“Má 96 stran textu s řadou barevných obrázků a bylo jí přiděleno ISBN 978-80-254-4424-5. Tím byla zařazena do celosvětové knižní informační sítě a u nás je k dispozici i v zákonem určených knihovnách.

Je rozdělena do dvou částí. V prvé z nich je uvedena geologická charakteristika hornoměstského revíru a popsána historická etapa těžby rud. Druhá část je věnována novodobému geologickému průzkumu, přípravě a těžbě Pb-Zn-Ag rud na ložisku v Horním Městě u Rýmařova a popisuje likvidační a legislativní práce, které bylo třeba vykonat po předčasném ukončení těžby v roce 1970. Přínosem je bohatý seznam použité podkladové literatury.

Publikace navazuje na práci autora „Za hornictví zlatohorského rudného revíru“, která vyšla v téže edici v roce 2006.

Úvod:

Horničtí nadšenci ocenili expozici soudobé důlní techniky v památkovém dole v Zabrze

Součástí ročního plánu práce Klubu přátel hornického muzea OKD v Ostravě je rovněž zájezd s hornickou tematikou. Pro tento rok jsme vybrali dvoudenní putování Horním Slezskem.

Přes hraniční přechod v Chotěbuzi jsme k našim severním sousedům vyrazili ve čtvrtek 24. září ráno. První zastávkou byl pivovar „Książęcy Browar Tychy“. Prohlídka začala audiovizuální prezentací, během níž k nám ze živého obrazu promluvil sám zakladatel moderních dějin pivovaru, kníže Jan Jindřich XI. Tyský pivovar je nejstarší v Polsku (založen 1629) a dnes také největší polský producent piva. Používá se v něm rovněž moderní česká pivovarnická technologie a pracují tu i čeští sládci. Prohlídku ukončilo krátké příjemné posezení v pivovarských sklepech u půllitru „Tyskiego“.

Termicky aktivní odvaly v ostravské a petřvaldské části OKR.

Posthornická Ostrava

Nejnápadnějším projevem pozůstatků rozvinutého hornictví v původně rovinaté krajině Ostravské pánve, jsou vedle poklesů právě odvaly. Obecně jsou odvaly vnímány dvouznačně, jednak jako výrazný estetický prvek vyčleňující se z okolního reliéfu a jistým způsobem ozvláštňující krajinu, jednak jako fenomén s negativním enviromentálním impaktem. Pro Ostravu tak typické kuželovité haldy souvisejí tehdejším způsobem odvalování nevyužitelné hlušiny z hlubinné těžby, kdy byl materiál ukládán na povrch se snahou o zábor co nejmenší plochy pozemků. Od druhé poloviny minulého století se pak začaly přednostně vytvářeny ploché, tabulovité nebo stupňovité odvaly, které lépe vyhovovaly použité technologii i záměrům jejich budoucího využití. S útlumem těžby se objem odvalované hlušiny postupně snižoval. Neprovozované haldy byly zpočátku jednoduše ponechávány k „ozelenění přirozenou cestou“, tzv. sukcesí. Později byly na odvalech prováděny více či méně úspěšné lesnické, zemědělské nebo vodohospodářské rekultivace. Paradoxem zůstává, že právě odvaly, kde byla rekultivace ponechána z větší části působení přírodních podmínek se nyní, po několika desetiletích spontánní tvorby nových místních ekosystémů bez rušivých vlivů nevhodné lidské snahy a zasahování, stávají ekologicky nejhodnotnějšími místy antropogenně přeměněné krajiny.