Nadace Landek vloni podpořila 26 projektů bezmála 1,5 milionu korun

Za patnáct let své činnosti Nadace Landek podpořila 286 projektů zaměřených především na propagaci a rozvoj hornických tradic. Ona podpora představuje zhruba 26 milionů korun. Téměř polovinu této částky získalo Hornické muzeum OKD, čtvrtinu Klub přátel Hornického muzea, zbytek pak projekty dalších uchazečů o granty.

Uvedená statistika zazněla 17. prosince v průběhu závěrečného ročního zasedání správní a dozorčí rady Nadace Landek. Kromě členů správních orgánů si tyto a další zajímavé informace vyslechli také ti, kteří s nadací úzce spolupracují. Byli to mj. představitelé Hornického muzea OKD, klubu přátel Hornického muzea OKD, Nadace OKD, hornicko-geologické fakulty VŠB-TU, obce Petřkovice a další.

Je polovina směny. Razíme chodbu ve sloji Laura v profilu TH-2. Mocnost sloje je asi 42 cm. Dnes je naším úkolem odvrtat a střelit profil na 2 m a alespoň třetinu odtěžit. V tehdejší době v roce 1956 se v kameni vrtalo starými vítkovickými vrtačkami a bez výplachu. Proti prachu jsme používali respirátory nebo mokré houby.

Při trhací práci se nestřílelo mikrem. Odpaly v uhlí a kamení se prováděly postupně. Prvně jsme vystřelili předstih ve sloji. Uhlí se vytěžilo a pak šly za sebou na dvakrát až třikrát srazy a zdvihy v kameni. Pomáhali jsme si způsobem, který nebyl v souladu s bezpečností práce. Profil v kameni jsme naládovali najednou a postupně jsme odpalovali jednotlivé zábirky pomocným odpalovacím vedením. které se zakopávalo na bocích chodby.

nová funkce ve starých průmyslových stavbách

Přibližně od roku 1970 se průmyslové památky v Německu považují za rovnocenné s památkami uměleckými - oživují podobně jako zámky, kostely nebo vily historické panorama. Za více než dvě stě let industrializace Německa vzniklo nesmírné množství vynikajících staveb - továrny, nádraží, přístavní skladiště, důlní objekty, vodárenské věže nebo přehrady. Progresivní konstrukce a materiály, vyvinuté pro průmyslové stavby, posunuly také vývoj architektury počátku 20. století. Přes jasně vymezenou funkci technických a průmyslových objektů skrývají tyto robustní a odolné užitkové stavby rozmanité možnosti nového využití. Průmyslových památek, jimž noví vlastníci určili nové využití, jsou v Německu dnes už tisíce. Zpočátku šel příkladem veřejný sektor, dnes však stále více soukromých investorů oceňuje kulturní i ekonomický potenciál opuštěných průmyslových lokalit. Přestavba starých průmyslových staveb často znamená úsporu proti novostavbám, ke spokojenosti investorů, uživatelů i památkářů.

Výstava představuje spektrum povzbudivých příkladů konverzí, které vybraly zemské úřady památkové péče v Německu. Informativní přehlídka ilustruje celou šíři možností, stává se inspirací a návodem k pokračování další životní etapy cenných svědků průmyslové minulosti.

Bylo to zřejmě pod otřesným dojmem březohorské a karvinské katastrofy, když ostravský horní ředitel Watcher-Uysdal přiměl vídeňského profesora patologie (pardubického rodáka) G. Gärtnera k vytvoření dostupného a v záchranářství skutečně použitelného kyslíkového přístroje s uzavřeným okruhem a tedy s regenerací vzdušin. V roce 1895 tak vznikl Pneumatophor Watcher-Gártner, první pro důlní provoz konstruovaný a masově vyráběný regenerační přístroj. Byl vybaven tlakovou kyslíkovou láhví se zásobou 60 I kyslíku a oxid uhličitý z výdechu byl pohlcován na vložce z vláken tivuku nasyceného roztokem sodného louhu.

Základní myšlenkou však bylo konstruovat ne přístroj pracovní, ale sebezáchranný, kterým mělo být na pracovištích v dole vybaveno co nejvíce horníků. Tento záměr se nepodařilo uskutečnit. Majitelé dolů nebyli ochotni vynakládat tak velké částky na záchranu lidí.

Máme-li popsat krátký časový úsek moderního pojetí báňské záchranné služby v našem uhelném hornictví, nemůžeme opomenout její historické kořeny. Důlního záchranáře můžeme definovat jako horníka, který se od zachránce poskytujícího životně důležitou pomoc liší tím, že je schopen pracovat v dole i v prostředí, v němž by jinak byla jakákoli činnost s ohledem na fyziologické podmínky nemožná. Proto můžeme počátky důlního záchranářství vázat na začátek používání přístrojů na ochranu dýchacích orgánů člověka, a to v nedýchatelném ovzduší.

První dýchací přístroje