MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE
JEDINEČNÝ PROJEKT EVROPSKÉHO REGIONU

V Moravskoslezském kraji byla dokončena výstavba ojedinělého objektu. Objektu Integrovaného bezpečnostního centra (IBC), které bylo počátkem roku 2011 uvedeno do ostrého provozu. Cesta k jeho realizaci byla dlouhá, její počátky sahají až do devadesátých let minulého století, kdy se zrodila myšlenka na spolupráci záchranných složek při řešení mimořádných událostí na území města Ostravy. Již v roce 1990 se zde zrodil pojem Integrovaný záchranný systém jednoduše „IZS". Pojem, který nedefinoval žádnou „instituci", ale spolupráci jednotlivých záchranných složek hasičů, zdravotnické záchranné služby a policie ČR, včetně tehdy vznikající Městské policie Ostrava. V roce 1993 se IZS města Ostravy již stal nedílnou součástí jeho fungování a zároveň základem pro celostátní systém, jež byl legislativně zakotven v roce 2000.

Tehdy vybudované Centrum tísňového volání Ostrava (CTV) bylo do konce roku 2010 úspěšně fungující prostorově sdružené dispečerské pracoviště složek integrovaného záchranného systému. Společně zde vedle sebe pracovali příslušníci Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje, Policie České republiky, strážníci Městské policie Ostrava a dispečeři Územního střediska záchranné služby Moravskoslezského kraje. Centrum tísňového volání Ostrava bylo pracovištěm pro řešení mimořádných událostí na území města Ostravy. Sloužilo k rychlé a účinné koordinaci složek IZS. Základním principem činnosti CTV byl sdružený příjem tísňových volání, vyslání potřebných sil a prostředků, poskytování informační podpory veliteli zásahu a následná koordinace jednotlivých záchranných akcí.

Z pracoviště CTV bylo také možno zabezpečovat varování a vyrozumění obyvatel, vyrozumění potřebných funkcionářů orgánů samosprávy, institucí státní správy a organizací v případě řešení krizových situací.

Základním prvkem celého systému CTV byl dispečerský sál, tvořený jedenácti multifunkčními dispečerskými pracovišti, rozdělenými mezi čtyři základní složky IZS. Z každého pracoviště bylo možno vést případ od začátku až do konce. Dispečer k tomu měl k dispozici všechny potřebné komunikační prostředky linkové, rádiové, fonické i datové.

Před 35 léty.

V úterý 22. března 1977 jsem ve 4h 37minut v Havířově-Podlesí nastupoval do autobusu, jako každý den, na ranní směnu. V 5 hodin jsem byl v kanceláři, odraportoval jsem noční směnu, zacechoval ranní partu, a v 6. hodin jsem sfáral do 2. kry, kde jsme měli jeden porub ohrožený záparou. V závalové části byla značná teplota, což jsme se snažili zvýšeným postupem porubní fronty eliminovat. Na starém odtěžení jsme měli hodně poruch, málo obsluh, ale i tak natěžit, denní předpoklad, bylo zákonem. Tonáž s postupem byla jedna ruka a zrovna ten den se nedařilo. Proto jsem osádku pozdržel do vystřídání, tedy přesčas. Odpolední směna měla rovněž nedostatek obsluh a tak jsem zůstal revírníkovi Sítkovi na pomoc při odtěžení. V 18.hodin jsem vyfáral a po vykoupání jsem psal v kanceláři raport se sdělením pro noční směnu. Potom jsem zašel do směnmistrů, kde jsme probírali příkaz pro noční směnu našeho úseku. Čekal jsem, až se ozve revírník s hlášením. V 19:45 se ozval u směnmistrů telefon a revírník Sítek se nás ptal co se děje, že slyšel bouchání větrních dveří a že je všude zvířený prach a že se nemůže dovolat na hlavní dispečink ani na důlní. Řekl jsem mu, ať zkontroluje plentu za rubáním a větrní dveře a počká u telefonu. Letěl jsem na hlavní dispečink, kde již bylo hlášení, že na povrchu u hlavní vtažné šachty vyletěl prach na povrch a na chvilku bylo opačné větrání, tj. z vtažné jámy se stala výdušná. Letěl jsem k hlavní šachtě k narážečům, kde zrovna sloužil jeden bývalý záchranář. Ten vypadal jako by robil někde ve vrchní kapli porubu. Vracel jsem se přes dispečink, kde již byl odpálen merkaptan a povolán výjezd HBZS. Vrátil jsem se ke směnmistrům kde mě revírník Sítek hlásil, že má všechny lidi u sebe a já jsem mu sdělil, ať si nasadí ZP přístroje a jdou fárat na jámu Jan. Směnmistr volal závodnímu záv. 2 Ing. Frkalovi a ten se mě ptal, co o tom soudím, lépe co vím? Jelikož jsme měli podpatrovou ražbu kanálu pod hlavní jámou 1.2, byl první dojem, že došlo k výbuchu na pracovišti VOKD. Bohužel, jak se později ukázalo, skutečnost byla jiná. Výbuch se odehrál ve 36. sloji závodu 2, mezi 9. a 10. patrem, včetně místních výbuchů na 10. patře.

Mým kamarádům

Tuto knihu napsal P. Cajthaml – Liberté a vydal ji v Příbrami v roce 1931. Šestistránkovou ukázku z ní najdete na www.dobraadresa.cz v únorovém čísle. Zde je popsán vznik požáru a hlavní příčina důlního neštěstí takového rozsahu, kdy zahynulo 319 havířů. Do výdušného dolu Marie, u jámy hořel sklípek, se začala lít voda, která obrátila větry a zahnala kouře do podzemí. Dále jsou popsány záchranné práce a citovány dopisy havířů, kteří věděli, že se již nezachrání, a najdeme zde také fotografie sběhu lidí u Marie, ze které jdou kouře a památník katastrofy ze hřbitova na Březových Horách, vedle polikliniky Zdaboř.

Zástupce Sdružení hornických a hutnických spolků České republiky přijal 1. února v Praze 1. místopředseda Senátu PČR Přemysl Sobotka.

Setkání, které se pomalu stává tradicí, se uskutečnilo ve Valdštejnském paláci. Moravskoslezský region reprezentovali předseda a jednatel Klubu přátel hornického muzea v Ostravě Rodan Broskevič a Karel Budin, předseda a člen karvinského Kroužku krojovaných horníků Barbora Jan Kavka a Lukáš Kavka, zástupci KKH Stonava Jan Kališ a Zděněk Harviš, člen správní rady Nadace Landek Ostrava Josef Gavlas a další. Akce se zúčastnil rovněž předseda Českého báňského úřadu Ivo Pěgřímek.

Přijměte pozvání k četbě, nebo alespoň listování novou publikací Centra pro hospodářské a sociální dějiny Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě s názvem Ostravské dělnické kolonie I: závodní kolonie kamenouhelných dolů a koksoven v moravské části Ostravy.

Publikace na 544 stranách s 335 obrazovými přílohami a několika desítkami tabulek přináší informace o poloze, stavebním, populačním a společenském vývoji hornických kolonií na území Mariánských Hor, Moravské Ostravy, Přívozu a Vítkovic.

Pokud máte o knihu zájem, požádejte o její zakoupení Vaši knihovnu, nebo si ji můžete zakoupit v prodejně skript Ostravské univerzity. K četbě publikace Vás srdečně zve a za autorský kolektiv zdraví

Martin Jemelka

História, súčasnosť a perspektívy.

Baníctvo a geológia na Spiši – história, súčasnosť a perspektívy, pod týmto názvom sa konala odborná konferencia 8. – 9. 12. 2011 v Spišskej Novej Vsi na Slovensku. Konferenciu organizoval Banícky spolok Spiš so spoluorganizátormi MÚ Spišská Nová Ves, MŽP SR, Štátny geologický úrad Dionýza Štúra v Bratislave, Združenie baníckych spolkov a cechov, Slovenskej banskej komory, Slovenskej baníckej spoločnosti, Hlavného banského úradu SR a Slovenského technického múzea.

V pátek 9. prosince 2011 v poledne se v pietním sále expozice báňského záchranářství v Hornickém muzeu v Ostravě Petřkovicích uskutečnilo slavnostní předání Záchranářských záslužných křížů. V úvodu slavnostního aktu ředitel HBZS Ostrava Ing. Josef Kasper poděkoval všem záchranářům za vykonanou práci.