Pracovní semináře

Vyhledat text

Kdo má svátek
Aktualizace
Aktualizované sekce od 26.11.2022 do 03.12.2022

Informace
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě
pro přátele horního cechu

Copyright Klub přátel Hornického muzea v Ostravě, 2006-2020
email:kphmo(zavinac)seznam.cz
Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.

Seo servis
Slovo předsedy
Knihy hornická tematika

Hornické

Ostravské dělnické kolonie I:

Kolonie

Přijměte pozvání k četbě, nebo alespoň listování novou publikací Centra pro hospodářské a sociální dějiny Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě s názvem Ostravské dělnické kolonie I: závodní kolonie kamenouhelných dolů a koksoven v moravské části Ostravy.

Publikace na 544 stranách s 335 obrazovými přílohami a několika desítkami tabulek přináší informace o poloze, stavebním, populačním a společenském vývoji hornických kolonií na území Mariánských Hor, Moravské Ostravy, Přívozu a Vítkovic.

Pokud máte o knihu zájem, požádejte o její zakoupení Vaši knihovnu, nebo si ji můžete zakoupit v prodejně skript Ostravské univerzity. K četbě publikace Vás srdečně zve a za autorský kolektiv zdraví

Martin Jemelka

Publikace Ostravské dělnické kolonie I: závodní kolonie kamenouhelných dolů a koksoven v moravské části Ostravy, jejímž pokračováním by měly být knihy věnované hornickým koloniím ve slezské části Ostravy (2012) a koloniím Vítkovických železáren a dalších průmyslových závodů (2013), přináší informace o významných dělnických sídlištích v Ostravě-Mariánských Horách, Ostravě-Moravské Ostravě, Ostravě-Přívozu a Ostravě-Vítkovicích, ale i dosud přehlížených dělnických lokalitách na levém břehu Ostravice (kolonie U Dubu, U Jámy Ignát, U Kostela, Stará kolonie dolu František a Louis), a vedle řady prvně publikovaných informací z oblasti historické topografie a regionálních dějin je předpokladem potřebného výzkumu firemní sociální politiky ostravských průmyslových závodů, a to v klíčové oblasti bytové politiky, v poslední třetině 19. století – v době vrcholící industrializace ostravské průmyslové aglomerace – rozhodujícím segmentu podnikatelské strategie místních průmyslových gigantů z řad kamenouhelných a hutních společností.

Resumé

Snad s výjimkou Baťova Zlínska, resp. trojměstí Zlín – Otrokovice – Napajedla, bychom v českých zemích marně hledali region, do jehož urbánních, architektonických, populačních, ale i mentálních dějin by se dělnické kolonie zapsaly hlouběji, než tomu bylo v případě ostravské průmyslové aglomerace, a zvláště její západní části, tzv. užšího Ostravska. Přibližně sto let od poloviny 19. do poloviny 20. století tvořily dělnické kolonie, počínaje experimentální fází kolem roku 1850 a konče výstavbou osad tvořených tzv. finskými domky nejpozději v polovině padesátých let minulého století, nepřehlédnutelný a s postupující urbanizací stále cizorodější prvek v průmyslové krajině a městských areálech, do nichž dělnické (závodní) kolonie, budované na Ostravsku takřka výhradně průmyslovými závody kamenouhelnými a hutními, vnesly nejeden technologicky inovující prvek (průmyslová produkce stavebních materiálů, architektonická typizace, řadová výstavba ad.). Z perspektivy sociální pak dělnické kolonie (podobně jako v jiných západoevropských průmyslových regionech) představovaly specifické útvary se socioprofesně homogenním obyvatelstvem různorodého teritoriálního původu, za jehož pestrostí je třeba vidět příčinu populační a kulturní disparátnosti dělnických sídel, žijících však nejpozději mezi světovými válkami aktivním společenským životem.

Kolonie

V moravské části současné Ostravy, jíž je věnována tato publikace, první z trojice plánovaných topografických monografií o ostravských dělnických koloniích, se s výstavbou obydlí pro zaměstnance místních kamenouhelných dolů započalo v katastru obce Přívoz, v němž byl již v letech 1849–1850 v přístavbě šachetní budovy jámy František (hloubena od roku 1849) zprovozněn činžovní dům, první objekt tohoto typu v celém revíru. S výstavbou vlastní kolonie dolu František bylo započato v roce 1856 a do roku 1909 v ní bylo postaveno třiapadesát domů, zcela demolovaných před rokem 1961. Kolonie, v níž v roce 1921 bydlelo 1184 obyvatel, žila mezi světovými válkami čilým společenským životem (Dělnická tělovýchovná jednota Moravská Ostrava-Přívoz, Dramatický odbor Československé sociálně demokratické mládeže Moravská Ostrava-Přívoz II) a rodákem Jiřím Stanem (* 1926) se zapsala i do dějin regionální literatury. Druhou přívozskou hornickou kolonií byla Stará kolonie dolu František, jejíchž deset dnes zcela demolovaných domů bylo postaveno v letech 1871 a 1905 (v roce 1921 ji obývalo 227 osob). Pro zaměstnance koksovny František bylo v letech 1910–1925 vybudováno dvacet šest domů (šest dosud stojí), v nichž v roce 1921 žilo 875 obyvatel. Nejzalidněnější hornickou kolonií Přívozu byla Osada Odra, postavená v letech 1908–1945 pro zaměstnance stejnojmenného dolu, hloubeného od roku 1907. Kolonii s třiačtyřiceti domy obývalo v roce 1921 1425 obyvatel, kteří měli k dispozici solidní občanskou vybavenost (mateřská a obecná škola, po roce 1950 kulturní dům) a žili aktivním společenským životem (Sportovní klub Odra, Sbor dobrovolných hasičů Přívoz II-Odra ad.). Význam hornických kolonií v dějinách Přívozu dokládá i skutečnost, že ještě v roce 1921, kdy měl Přívoz 17 351 obyvatel, jich pětina (21,4 %) žila ve čtyřech jmenovaných osadách.

Nejstarší dělnickou, resp. hornickou kolonií na území Moravské Ostravy byla kolonie dolu Jindřich (původně jámy X), postavená v letech 1853–1871, jejíž přízemní dvou- nebo čtyřbytové domy byly postupně od roku 1908 nahrazovány dosud stojící vícepodlažní zástavbou. S výstavbou zbývajících čtyř dělnických kolonií v katastru Moravské Ostravy bylo započato v konjunkturálních letech 1868 (kolonie dolů Hlubina, Šalomoun a kolonie U Dubu dolu Jindřich) a 1872 (Jiřská kolonie), přičemž poslední jmenovaná kolonie prošla ojedinělým dvojím založením v letech 1872 a 1889, když musela na sklonku osmdesátých let 19. století s výjimkou dvou budov ustoupit rozšiřujícímu se kolejišti nákladního a báňského nádraží v Moravské Ostravě. Dvě největší moravskoostravské hornické kolonie Šalomouna a Hlubina, postavené v letech 1868–1928 a (1859)1868–1929, obývalo ještě mezi světovými válkami více než dva tisíce obyvatel a žily bohatým společenským, spolkovým a politickým životem, jehož nejagilnějšími subjekty byly organizace bezvěrecké, ochotnické (Dramatický kroužek Probuzení) nebo tělovýchovné (DTJ Moravská Ostrava II-Hlubina). Zatímco z Hlubinské kolonie se v dnešní Hlubinské ulici dochovala desítka domů, kolonie Šalomounská, Jiřská a až na jediný dům i kolonie U Dubu byly zcela demolovány a většinou nahrazeny sídlištní panelovou výstavbou (sídliště Šalamouna a Jindřiška). Význam hornických kolonií (pocházeli z nich historik Rudolf Zuber, spisovatel Karel Handzel, sochaři Augustin Handzel a Vladislav Gajda) v urbánním organismu a populačním substrátu Moravské Ostravy pak už jen dokládá skutečnost, že ještě v roce 1921 žilo v pěti jmenovaných hornických koloniích 5887 obyvatel, tedy 13,4 % z 41 765 přítomných obyvatel.

Hned čtyři hornické kolonie byly vybudovány na území Mariánských Hor (Lhotky), v jejichž katastru byl od roku 1890 hlouben jediný uhelný důl Ignát (Jan Šverma), jehož nejstarší dělnické sídliště U Jámy Ignát se čtrnácti obytnými domy demolovanými před rokem 1966 bylo vybudováno v letech 1890/1892–1906. V letech 1897–1908 a 1907–1910 byla pro zaměstnance dolu Ignát postavena dvě rozlehlá dělnická sídliště, Dolní kolonie s čtyřiatřiceti domy, z nichž se dochoval jediný, a Horní kolonie U Koule, z jejíchž původně jednapadesáti domů dosud většina stojí a je využívána ke komerčním nebo obytným účelům. Obě kolonie disponovaly solidní občanskou vybaveností v nejbližším okolí, podobně jako nejmladší mariánskohorská kolonie U Kostela, budovaná v letech 1920–1956 (z osmadvaceti domů dosud stojí patnáct budov). Zatímco společenský, spolkový a politický život obyvatel jmenovaných hornických kolonií se až na výjimky odehrával nikoliv na úrovni dělnických osad, ale obce, přinejmenším Dolní kolonie vstoupila do regionálních dějin několika významnými rodáky či obyvateli, z nichž byli v publikaci zmíněni alespoň Břetislav Kunc, hlavní dramaturg Filmových studií Barrandov, Šárka Babrajová, dlouholetá ředitelka Krajského divadla loutek, nebo Lubomír Kolomazník, autor zajímavých vzpomínek na Dolní kolonii. Význam mariánskohorských kolonií dokládá i skutečnost, že ještě v roce 1921 jejich 4066 obyvatel tvořilo třetinu (32,5 %) z 12 513 obyvatel Mariánských Hor.

V katastru firemního města Vítkovice byl od roku 1891 hlouben jediný kamenouhelný důl Louis (Generál Jeremenko), pro jehož zaměstnance byly v letech 1897–1898 a od roku 1908 až do padesátých let minulého století budovány dvě hornické kolonie, Stará a Nová kolonie jámy Louis. Zatímco ze třinácti obytných budov Staré kolonie se dodnes dochovaly jen tři k demolici odsouzené domy, Nová kolonie byla demolována jen částečně, a to v souvislosti s modernizací Místecké ulice. Ve dvou vítkovických hornických koloniích jámy Louis žilo sice krátce po první světové válce (1921) jen 947 obyvatel, tedy pouhá 3,5 % z 27 359 přítomných obyvatel bydlících převážně v dělnických koloniích Vítkovických železáren, alespoň Nová kolonie se však intenzivním společenským životem, jemuž udávala tep DTJ Vítkovice-Louisova s agilním dramatickým odborem (založeny v roce 1920), blížila okolním rozlehlým koloniím hutních závodů. Stala se ostatně i dějištěm románu Hledači štěstí regionálního spisovatele Rudolfa Františka Šimka (1906–1972). Publikace Ostravské dělnické kolonie I: závodní kolonie kamenouhelných dolů a koksoven v moravské části Ostravy, jejímž pokračováním by měly být knihy věnované hornickým koloniím ve slezské části Ostravy (2012) a koloniím Vítkovických železáren a dalších průmyslových závodů (2013), nepřinesla jen informace o dosud přehlížených dělnických lokalitách na levém břehu Ostravice (kolonie U Dubu, U Jámy Ignát, U Kostela, Stará kolonie dolu František a Louis), ale vedle řady prvně publikovaných informací z oblasti historické topografie a regionálních dějin se stala předpokladem dnes tolik potřebného výzkumu firemní sociální politiky ostravských průmyslových závodů, a to v klíčové oblasti bytové politiky, v poslední třetině 19. století – v době vrcholící industrializace ostravské průmyslové aglomerace – rozhodujícím segmentu podnikatelské strategie místních průmyslových gigantů z řad kamenouhelných a hutních společností.

[Akt. známka: 1,42 / Počet hlasů: 26] 1 2 3 4 5
| Autor: administrator | Vydáno dne 12. 02. 2012 | 9932 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Martin Jemelka
Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci
MOBIL

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server