HISTORIE SUCHÉ A JEJICH KOLONIÍ

Napsali: Jaroslav Čihař a Dominik Káňa 

Edice: Hornictví včera,dnes a zítra č.23

Předmluva. 

V dnešní době likvidace dolů na Karvinsku si jen matně vzpomínáme na hornické kolonie, které byly součástí této aglomerace. Většina hornických kolonií byla poddolována a následně zbourána. Tyto kolonie však měly neopakovatelnou atmosféru. Jejich obyvatelstvo neoplývalo penězi, mnoho z nich byli tak zvaní kovozemědělci, což značí, že kromě práce na šachtě měli doma ještě malé hospodářství včetně hospodářského zvířectva. Z těchto skromných poměrů vyrostli známí sportovci, učitelé, vědci, lékaři i technici.

Polovinu prostředků na obnovu hornické expozice Historie psaná uhlím věnovala Nadace Landek

Panely stálé havířovské hornické expozice Historie psaná uhlím, instalované v prostorách havířovského Společenského domu, září novotou. Nákladem 80 tisíc korun byly všechny textové a obrazové exponáty digitalizovány a převedeny na samolepicí fólie, které jsou kvalitnější a odolnější. Polovinu peněz na obnovu havířovské chlouby věnovala Nadace Landek Ostrava. O tom, jak se dílo podařilo, se v pondělí 13. ledna přesvědčili zástupci města, členové hornických spolků, žáci havířovských škol a další hosté slavnostního otevření obnovené výstavy. A byli spokojeni. Stejně jako s tím, že tato expozice vůbec vznikla a připomíná zásadní kus dějin města, které je spojeno s hornictvím už jen svým názvem.

Slezská Ostrava (pokračování)
Vilémova kolonie -Vilémka (po r.1850)

Vilémova kolonie ležela v těsné blízkosti jámy Vilém ve Slezské Ostravě. Byla založena společností Severní dráha Ferdinandova pro zaměstnance dolu Vilém. Tato kolonie byla nejstarší kolonií v dobývacím prostoru dolu Zárubek. Obytná osada se nacházela nedaleko dolu Vilém při staré Frýdecké ulici. V Monografii OKR z r. 1929 se uvádí název Osada U Jámy Viléma. Kolonie vznikla po roce 1850. V obytné osadě bylo celkem 57 domů, z toho šestnáct domů pro úředníky s 54 byty a 41 domů pro dělníky se 189 byty (počty domů podle jiných autorů se rozcházejí). Obytné domy v osadě byly přízemní a jednopatrové. Domy byly stavěny z pálených cihel se střechami z lepenky či umělé břidlice. Většina domů byla zčásti podsklepena.

oslavilo 20 let od svého založení.

Dne 4. prosince 2013 uplynulo již 20 let od založení Hornického muzea v Ostravě-Petřkovicích. V této souvislosti nelze nevzpomenout na jeho zakladatele a prvního ředitele Hornického muzea Ing. Stanislava Vopaska a jeho blízkého spolupracovníka, bývalého ředitele Nadace Landek Ostrava, PhDr. Ing. Pravomila Vokřínka. Dnes můžeme konstatovat, že jejich myšlenka zachovat lokalitu původního nejstaršího černouhelného dolu v ostravské části revíru byla nadčasová a v té době určitě originální. Tím byla zahájena etapa uchování historického dědictví v oblasti černouhelných dolů v našem regionu, na které se podílela řada nadšenců pro hornickou historii z Dolu Odra i z ostatního revíru.

Dne 4. 12. 1993 (den svátku sv. Barbory, patronky horníků) společnost OKD slavnostně otevřela na lokalitě jámy Anselm (Eduard Urx), tehdejšího Dolu Odra, Hornické muzeum pro návštěvníky a zpřístupnila první povrchové expozice, které se dále rozvíjely. Prvními předváděnými exponáty bylo v bývalé strojovně kompresorů několik důlních strojů, kombajnů, důlních lokomotiv, které představovaly jen malou část strojního depozita muzea. Kombajn KSV 6A byl dokonce předváděn v pohybu. Byl také zajištěn vstup a prohlídka štol ve slojích Albert a František z roku 1830. Tyto štoly byly odkryty ve sklepních prostorách bývalé strojovny v listopadu 1991.

Členové Hornického spolku ve Stříbře se mohou pochlubit dalším dokončeným dílem. Po několika letech se jim podařilo dokončit trasu Hornické stezky kolem města Stříbra v délce 55 km s 37 turistickými zastaveními. Hornická stezka vede kolem města, vnitřním městem, přes Vranov, Svinnou, Sytno, Milíkov, Svojšín, Kšice a Úlehle zpět do Stříbra. Tabule vás informují o největších, o nejzajímavějších dílech revíru, o geologii a mineralogii, o technickém pokroku. Máte možnost nahlédnout do dějinných listin a dokumentů, které jsou poprvé na veřejnosti, na staré fotografie a obrazy. Hornická stezka je koncipována pro pěší turistiku i cykloturistiku, rovněž nedělní procházkou lze zhlédnout určitou část stezky. K trase Hornické stezky vydal Hornický spolek informační tabuli a po dohodě s městem Stříbrem i poutavou knížečku, která vás čtivým vyprávěním seznámí s celou trasou. Hornický spolek tímto děkuje Plzeňskému kraji za velkou podporu při svém konání.

V úvodu musím konstatovat, že tento rok byl trochu ve stínu roku 2012, kdy jsme po dlouholeté snaze ve spolupráci s ostatními partnery otevřeli stálou expozici Historie psaná uhlím v našem městě. Toto konstatování ale neznamená, že to byl rok nečinnosti.

V lednu jsme se zúčastnili druhé poloviny otevření stálé expozice Historie psaná uhlím v partnerském městě Jastrzebie Zdroj. Je instalovaná v zajímavém prostředí stávajícího muzea na jehož expozici plynule navazuje. Je zde zajímavá prezentace uměleckých děl z uhlí a sbírka slavnostních znaků ze setkání gwarků při zdejších oslavách Barborky.

Klasická přednášková činnost měla pestrý námět od lázeňství přes cestování a loutkářství k hornictví. Tradiční byla účast na plenárce, kde došlo k závažné změně- aktualizací Stanov KPHMO. Rovněž jsme se zúčastnili podle možností i Evropského setkání horníků a hutníků v Košicích a setkání Hornických měst, obcí a spolků v Kladně. Tady jsme byli odměněni za loňské úspěchy. Naše město dostalo Českého Permona za vytvoření stálé expozice a emeritní předseda Klubu obdržel čestné uznání za zásluhy o rozvoj hornických tradic v našem regionu. Landecká Barborka byla rovněž s naší účastí.

Slezská Ostrava (pokračování)

Jakubská kolonie-Jakubka (1870 -1912 ?) Jakubská kolonie jámy Jakub a posléze Zárubek (Hermenegilda) ležela asi 550 metrů na jihovýchod od těžní jámy dolu Zárubek mezi báňskou dráhou a Šenovskou ulicí. Kolonií procházela Jakubská ulice, rovnoběžná s ulicí Šenovskou. Kolonie sloužila k ubytování horníků a úředníků dolu Jakub a dolu Zárubek. Investorem výstavby slezskoostravské hornické kolonie byla společnost Severní dráha Ferdinandova.

Počátky Jakubské kolonie sahají do 70. let 19. století. Roku 1900 v kolonii stálo 52 dělnických domů s 208 byty a dva domy soukromé. Roku 1912 se stavěly patrové domy pro úředníky. Roku 1928 bylo v kolonii 73 domů, z nichž 6 bylo úřednických s patnácti byty a 67 dělnických s 313 byty. Podle práce M. Bašeho a O. Havlové žili v roce 1972 v kolonii převážně důchodci (starousedlíci), Rómové a Maďaři. Podle M. Bilové stálo v roce 1977 v kolonii ještě 45 domů, J. Kynclová v roce 2003 uvedla, že v kolonii stálo už jen třináct domů.