Když se v roce 2003 začalo mluvit o rozšířeni systému řízení tehdejšího o. z. Sanační práce o environmentálni management (tj. řízeni činnosti s ohledem na životní prostředi), mnozi se ptali: Je to potřeba: K čemu to bude dobré? Vrátí se vůbec někdy vložené náklady? Nyní, po čtyřech letech, se můžeme ohlídnout a pokusit se na tyto otázky odpovědět.

Období pečlivých připrav, trvající více než půldruhého roku, bylo završeno úspěšným absolvováním certifikačniho auditu a následně v lednu 2005 předáním certifikátu. Tento dokument, vystavený certifikačním orgánem CSQ-CERT při České společnosti pro jakost, osvědčuje, že řízeni činnosti spojených se sanaci lagun Ostramo je ve shodě s požadavky mezinárodni sosny EN ISO 9001.

Rozsáhlé kutací práce předcházely hloubení Dolu Evžen (původně Jakub) v Petřvaldě. Od 30. let 19. století bylo vyhloubeno 22 kutacích jam, z nichž nejvýznamnější byla jáma Bedřich z roku 1835

Mělké dobývání ale mělo malý efekt, navíc velké potíže byly s čerpáním důlní vody. V roce 1868 se pak začala hloubit těžní jáma Evžen pro hlubinnou těžbu. Název Důl Evžen (Eugen) šachta dostala v roce 1880 podle zakladatele hraběte Eugena LarischeMönnicha.

POMNÍKY HORNICKÉ SLÁVY
Na těžní jámě byl instalován parní těžní stroj, který vyrobily Vítkovické železárny, s klecemi pro čtyři důlní vozíky. Uhlí se převážně těžilo ze slojí o mocnostech 55 až 180 cm.

„Když se kácí věž, běží film vzpomínek,“ svěřuje se hornický pamětník Zdeněk Dombrovský

V zástupu bývalých i současných horníků, báňských techniků, občanů Orlové, Doubravy a okolí, čekajících za bezpečnostními uzávěrami na odstřel těžní věže Doubrava II, stojí ve vytrvalém dešti mezi svými druhy předseda Klubu přátel Hornického muzea OKD Zdeněk Dombrovský. Když se konstrukce po ohlušující detonaci skládá na zem a zvířený prach se usazuje, domlouváme se na rozhovoru nejen na téma osudů vysloužilých těžních věží.

„Strašně miluju intelektualni kecy o tym, že penize něsu všecko. Hlavni pry su duchovni bohatstvi, pravda, mravni čistota a čestnosť! Až s tym idu všeci ti mravokarci do řiti,“ filozofoval Na Upadnici lidovec Poldek. „A vitě, kdo ma takich kecu plny pysk? Předevšim ti, keři su, jak se pravi, za vodu. V bankach maju miliony, lemtaju v luxusnich kavarnach archivni vino či tři razy přepalenu irsku vhiskej nebo dvanastiletu skotsku a při tym raďa obyčejnym luďam, jak maju čestně a skromně žiť! To se im to s plnym břuchem a přepychově zařizenu vilu dřista o mravni čistotě a všeckich tych křesťanskich zasadach. Ešče sem něslyšel, že by tak mluvil houmlesak či bezrobotny člověk,“ přidal se na jeho stranu Antek. „A hounmlesak je kdo?,“ zeptal se naivně stary Kolder.

Když Stanislav Vopasek v roce 1999 vydal poprvé nástěnný kalendář vlastních perokreseb těžních věží, zřejmě netušil, s jakým zájmem se jeho počin setká mezi hornickou veřejností. Ani předčasné úmrtí této významné osobnosti (2006) nepřerušilo hezkou tradici vydávání oblíbených stavovských kalendářů. Pokračuje v ní Klub přátel Hornického muzea OKD, který s podporou Nadace Landek a Moravskoslezského kraje v těchto dnech vydal již desátou edici.

„Kalendář jsme začali se zástupci připravovat v květnu. Vybírali jsme z osmi desítek Vopaskových perokreseb,“ konstatuje tajemník Nadace Landek Jaroslav Přepiora. „Na rozdíl od minulých let, kdy dostaly prostor také doly z jiných českých revírů, jsme tentokrát zůstali v hranicích OKR. Na kresbách jsou hlavně činné doly. Nezapomněli jsme na ty, které se uzavírají i na muzejní areály s čákou na zápis do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.“