„Když se kácí věž, běží film vzpomínek,“ svěřuje se hornický pamětník Zdeněk Dombrovský
V zástupu bývalých i současných horníků, báňských techniků, občanů Orlové, Doubravy a okolí, čekajících za bezpečnostními uzávěrami na odstřel těžní věže Doubrava II, stojí ve vytrvalém dešti mezi svými druhy předseda Klubu přátel Hornického muzea OKD Zdeněk Dombrovský. Když se konstrukce po ohlušující detonaci skládá na zem a zvířený prach se usazuje, domlouváme se na rozhovoru nejen na téma osudů vysloužilých těžních věží.
Jak je v takové chvíli horníkovi a zároveň ochránci cechovních tradic?
Veselé chvíle to pro mě ani pro řadu našich kamarádů určitě nejsou. Dnes je navíc v kalendáři Památka zesnulých. Pokaždé, když vyjíždí z jámy poslední vozík uhlí nebo se kácí těžní věž, nám běží hlavou film vzpomínek na dlouhá desetiletí, která jsme odpracovali v hornictví. Každý z nás to prožívá jinak a po svém.
Má váš klub zmapován počet zlikvidovaných dolů v revíru?
Tuto smutnou statistiku vám mohu poskytnout. K dnešnímu dni bylo v souvislosti s útlumem těžby uhlí v OKR zasypáno 66 jam v kategorii hlavních důlních děl. Z toho 32 jam nezpevněným zásypem, 10 kombinovaným a 24 zpevněným zásypem. Z těch posledně jmenovaných slouží deset jako plynové jámy. Mám na mysli třeba Rychvald, Koblov, Vrbici, Heřmanice, Paskov, Řepiště, František a další.
Se zásypy jam jdou často ruku v ruce i demolice těžních věží.
Od roku 1990 až do dneška bylo v OKR zbouráno pět desítek těžních věží. Doubrava II je zatím poslední v řadě, jedenapadesátou. V jejím případě je mi to obzvlášť líto. Zmizel symbol tradice těžby uhlí v Doubravě a Orlové i umu našich konstruktérů. Projekčně se jednalo o výjimečně náročnou a ojedinělou stavbu. Její první část vyrostla v roce 1958, definitivní vzhled věž získala v letech 1972-73.
Některé těžní věže zůstanou díky památkové péči pro poučení dalším generacím.
To těší nás hornické patrioty, ale i tu část veřejnosti, která si váží industriálních památek. Dobře si uvědomujeme z čeho vyrostl náš kraj. V Ostravě zůstalo stát osm těžních věží. Třeba Hlubina, Jindřich, Anselm, Alexander, Terezie, v Petřvaldě Pokrok, v Orlové Žofie, v Karviné obě Gabriely, Barbora. A to ještě nepočítám 25 těžních věží na činných dolech. Dohromady jich v revíru máme 47. Škoda, že se nepodařilo zachránit některé architektonické a konstrukční klenoty, jako byla například věž Dolu Zárubek ve Slezské Ostravě.
Vraťme se ještě k Dolu Doubrava. Věže padly, těžba uhlí zde ale nekončí.
V případě Doubravy nejde o definitivní likvidaci dolu, jak bylo běžné hlavně v ostravské a petřvaldské dílčí pánvi. Důvody pro organizační ukončení zdejšího dolu jsou ryze pragmatické a pochopitelné. Zbývající uhelné zásoby v ohradnících doubravských jam se dotěží podzemím z Dolu ČSA.
Klub přátel Hornického muzea OKD je vždy mezi prvními, kteří pečují o zachování hornických tradic. Už víte, jak to bude v případě Dolu Doubrava?
Kromě zákonného zabezpečení zasypaných důlních jam betonovými povaly, odvětrávacími komínky pro výstup metanu, oplocením a pamětními deskami se jménem a parametry díla, toho v lokalitě bývalé šachty Doubrava asi moc nezbude. Jako předseda Klubu přátel Hornického muzea OKD chci proto požádat vedení Dolu ČSA i obce Doubrava, aby zajistili uchování hodnotných exponátů připomínajících Důl Doubrava. Nevím, zda by nám pamětníci aktivní éry těžby uhlí ve zdejší lokalitě nebo potomci mnoha generací doubravských havířů opomenutí odpustili. Dobré zkušenosti máme v tomto směru s útlumem Dolu Dukla.
Můžete být konkrétnější?
Členové naší havířovské pobočky se snaží zachránit co nejvíce památek, které se váží k Dolu Dukla. Dali dohromady téměř dvě stovky dokumentů, plakátů, fotografií, publikací a předmětů. Máme předběžnou dohodu s primátorem Havířova Františkem Chobotem, že připravíme stálou hornickou expozici nebo výstavku. Kdo jiný by měl mít důstojnou památku na těžbu uhlí, když ne město, které nese název Havířov?
Je vidět, že aktivity Klubu přátel Hornického muzea OKD nekončí u brány areálu pod Landekem. Jak hodnotíte úroveň kontaktů se společností OKD?
Jednoznačně pozitivně. OKD významně přispívá finančně na naši činnost spolu s nadací Landek a dalšími sponzory. Viktora Koláčka jsem poznal osobně ještě za své aktivní hornické praxe. Z pozice předsedy klubu jsem často jednal i s bývalým předsedou představenstva OKD Josefem Gojem. Kontakty máme na jednoho z vlastníků OKD Zdeňka Bakalu i na nového generálního ředitele OKD Klause-Dietera Becka. Velmi dobré vztahy udržujeme s vedeními činných dolů a dalších firem v revíru. Složitější to bývá na magistrátech, městských a obecních úřadech. Ale i s jejich představiteli a úředníky nakonec vesměs nacházíme společnou řeč.
Klubu přátel bude napřesrok dvacet. Jaké budou oslavy jubilea?
Určitě důstojné. Máme v plánu vydat několik publikací, uspořádat seminář, slavnostní zasedání a další akce. Naše členy, příznivce i veřejnost o nich budeme včas informovat.