Autoři projektu přečerpávací vodní elektrárny v hlubinném dole chtějí ovlivnit rozhodování o budoucnosti vytěžených šachet.

Roztočením soustrojí s Peletovou turbínou v náraží na pátém patře Vodní jámy Jeremenko se Ostravě v pátek 17. července dostalo zřejmě historického světového prvenství souvisejícího s hornictvím. Důlní vody odčerpávané nonstop ze zatopených děl ve zdejší části revíru totiž začaly vyrábět elektrickou energii!

„Vyvinuli jsme komplexní systém důlní přečerpávací elektrárny o jednotkovém výkonu 0,8 až 1,0 megawattu včetně nového konstrukčního uspořádání turbíny a ovládání řízeného na dálku. Čerpanou vodu akumulujeme v povrchové nádrži a při spuštění soustrojí ji vracíme zpátky do dolu potrubním tahem DN300 při využití spadu v jámě. Důlní voda je řízeně hnaná na lopatky turbíny roztáčející generátor.

Přibelhal se Na Upadnicu tajak stařik těsně před smrťu. V jedne ruce termosku, v druhe ruce termosku a v siťovce ešče jednu. „Kaj s tym nakladem, Jaryne?“ zeptal sem se chlopa, kery vitalniho Jarka, jak zme se ho pamatovali ešče než jel na dovolenu, připominal enem z dalky. Bylo to v ponděli a Jaryn stravil poslední vikend svoji třitydenni dovolene na chalupě. „Ty se směješ, ale ja sem na umřiti! Myslim, že sem to na te chalupě trochu přehnal. Lazil sem po hřibach a našel enem paru bedel a tři pravačky! Ale utahany sem byl tak, že ešče včil tělo něcitim a smrť mam doslova na jazyku!“ pravil a zesul se do stolka. Byl na ňho hrozny pohled! Pobledly, tvař vrasčita a do teho všeckeho tyn jeho hekot a nahlas vyslovovane obavy: „Musel sem asik chytiť klišče, bo mam všecki přiznaky lymske boreliozy! To je to sviňstvo, co roznašaju pravě kliščata. Totalni vyčerpani, dychavičnost, něskutečna unava, bolesť svaluv i kloubuv! Tym všeckim včil trpim! Asi sem fakt teho pijaka chytnul!“ Nařky přerušoval dycki enem na chvilu, to když se napil z jedne z tych svojich termosek.

Stejně jako na Karvinsku a Ostravsku černé uhlí, ovlivnila život v Budišově nad Budišovkou a okolí břidlice. Až dvě tisícovky horníků ji dobývaly – kvůli vyšší kvalitě a také nepříznivým zimním podmínkám – koncem 19. století hlubinným způsobem. Teď o tom vypovídá nová výstavní expozice rozšiřující zajímavým způsobem nabídku českých montánních skanzenů.

Odborníci z Hlavní báňské záchranné stanice v Radvanicích se nejenže starají v revíru společnosti OKD o všechny důlní svítilny, ale ještě pomáhají tyto nerozlučné a nezbytné společníky všech fárajících zdokonalovat. Jako v případě nové lampy T 1005.03 Ma, jež si má brzy odbýt premiéru.

„Začnu tím, co považuje spousta uživatelů za nejdůležitější. Tento typ bude havíř cítit na zadku nebo na boku méně. Oproti menšímu ze současných dvou používaných modelů se dále podařilo snížit jeho váhu i zeštíhlit rozměry akumulátoru. Ten se začíná velikostí podobat detektorům metanu Dräger,“ líčil vedoucí lampového hospodářství Kamil Margieta. Důlní lampy T 1005.03 Ma vznikají ve firmě KV Svítidla v Otovicích u Karlových Varů, což je dlouholetý partner HBZS. „Podílíme se na vývoji svítidel z pohledu důlní praxe a konečných uživatelů. Výrobce u novinky také zapracoval jisté provozní připomínky. Uvidíme, nakolik se osvědčí ve zkušebním provozu v těch nejtěžších podmínkách,“ pokračoval Margieta.

Kvůli rekonstrukci katedrály umožněné díky prostředkům z těžařské nadace přemístili letošní slavnost do kostela, kde NOKD zachraňovala dříve i historické varhany.

V předvečer svátku svatého Prokopa zažila v pátek 3. července Římskokatolická farnost Moravská Ostrava teprve potřetí v novodobé historii ceremonii k uctění tohoto patrona horníků. Uskutečnila se v takřka rodinném kruhu udržovatelů havířských a církevních tradic v nejstarším městském kostele.

Seděli zme na tyn svatek Jana Husa Na Upadnici, potili se tajak dviřka do chlivka a bohatě se chladili pivkem. „Musim vam, chlopi, řecť, co se mi stalo v nedělu,“ přerušil sem to horke ticho, kere vladlo hospodě, bo aji indy strašně udřistany Antek držel v tym něbyvalym vedře pysk. „Předtím ale musim předeslať, že po tym včerejšku zastavam nazor, že ludě maju starnuť spolu. Čemu? V době, kdy se mnu a mojimi vrstevnikami doslova třiskala puberta, chodila na ekonomku, do budovy, co byla vedle naši horni prumky, nádherná děvuška. Jindřiška se menovala. Byla to vyhlašena krasavica. Dluhe blond vlasy ji padaly až tam kaj konči hřbet a ešče nězačinaju nohy, oči měla modre jak studanky a postavičku, no co mam praviť. Řikali zme ji Brižitka, bo se moc podobala te, vtedy ešče mladičké, francuzke herečce Bardotove. Jednym slovem krasavica inteligentni. To vitě všeci synci ni enem z naši třidy za ňu šileli!

Čtyři vysloužilí horníci pomáhali v Zámeckém dvoře připravit alegorický vůz do slavnostního průvodu 19. SHMO ČR a přehlídky Havířov v květech. Tři a půl tisíce kytek – gerber, karafiátů a chryzantém – zdobilo model dřevištní mašinky ze šachty táhnoucí zátiší s kahanem.

„Své bohaté zkušenosti při tom zúročil i pamětník havířovských květinových přehlídek před rokem 1989 Jan Weissmann, který pracoval ve sklenících v rekultivacích OKR,“ informoval Jan Kotula, jednatel firmy Zelený dvůr. Ta se v Havířově stará o přibližně polovinu městské zeleně.