Akademici z „báňské“ už začali připravovat nové adepty na vstup do cechu hornického na 126. skok přes kůži.

Když se starému havíři Miroslavu Šmídovi doneslo, že milovníci hornických tradic z Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě dělají přípravné šachťáky na slavný 126. skok přes kůži v Chomutově, dlouho neotálel a první říjnovou středu se objevil v noře „U Pošty“ v Třebovicích. Spolu s ním dvacítka semestrů a semestrik a pět smrdutých fuxů.

V semestrovské tablici ovšem sedmaosmdesátiletý pamětník dlouho nevydržel, po odzpívání pár karmín ho slavné vysoké a neomylné prezidium řečené Červ delegovalo do té prezidiální. „Do cechu havířů jsem vstoupil v roce 1949 a čestný hornický flek posléze dostal od docenta Cvika, nejslavnějšího kantora všech dob,“ řekl Šmíd coby Slavné vysoké a čestné prezidium pravé.

„Mam pro vas zpravu,“ oznamil sem kamošum Na Upadnici v ponděli. „Ale než vam ju řeknu, musim se napiť. Bo mam taku žizeň, že je možna aji škoda ju hasiť, jak řikava skotačivy stařik Slaveček. A stary Vykysaly k temu obvykle dodaval, že žizeň je horši niž valka! Takže, Zbyňďo, načepuj mi pěknu hladinku!“ nařidil sem kelnerovi a rozhlidnul se po vyčepě. Urobil sem, jak sem se přal, potřebny efekt. Aspoň o tym svědčily nědočkave grimasy chlapu. „Tak nězdržuj a vyval to!“ křiknul na mě Antek. „Dočkej času jako husa posviceni. Zbyňďa už mi to něse,“ pravil sem mu na to, napil se hlubokym duškem, otřel pysk od pěny a začal: „Jak isto vitě, chystal sem se s Mařu v nedělu na tyn svatovaclavski jarmark. Mařa mi vypucovala oblek aji buty a mezi tym enem tak utrusila: ,Musiš byť gryfny, bo s nami idě Očadlička a tyn jeji novy chlop!´ Odevřel sem sice pysk, ale hlasku něvydal, jak sem byl zaskočeny.

Historicky první sraz si nemohli nechat ujít ani bývalí zaměstnanci dávno zavřených šachet

Poprvé od roku 1849 uspořádala Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava (VŠB-TUO) setkání pro své absolventy. Jedenáct stovek předem přihlášených, a pak ještě asi dvakrát tolik lidí bez registrace dorazilo druhý zářijový pátek na vpravdě historickou událost, jíž předcházelo devět měsíců příprav a spousty probdělých nocí organizačního týmu.

Absolventy, kteří letos slaví padesát let od získání diplomů, pozvala „báňská“ do Nové auly na Zlatou promoci. Na rozdíl od roku 1964 k tomu dostali i taláry a důstojnější prostředí než tehdy, jak pamětníci konstatovali. Nechyběli mezi nimi samozřejmě ani inženýři a inženýrky z Hornicko-geologické fakulty (HGF), kterým byla v hlavním sále vyhrazena pravá sedadla.

Vzor udržování tradic. Tak hodnotili na 18. SHMO práci Kroužku krojovaných horníků při obci Stonava, jenž v letošním roce slaví 100. let své činnosti. A také mu v Českém Krumlově k tomuto významnému jubileu dali dárek – Českého Permona v kategorii Hornický folklor!

„Jsme jako na pomyslné lodi, jež pluje stále dále s hornickými tradicemi a předává je mladým lidem. Ocenění je zhodnocením naší práce a obrovskou motivací, která naše nástupce přiměje pokračovat ještě nejméně dalších sto let,“ nechal se slyšet místopředseda KKH Tomáš Hejda (30), který má na rozdíl od táty (bývalého střelmistra na Darkově) nebo strýce (přípraváře na Doubravě) hornictví jako koníček.

Ve slavnostním průvodu pochodovali zástupci 61 sdružení či cechů včetně několika z našeho regionu.

Ačkoliv zde patří těžba stříbra i grafitu definitivně minulosti, stal se řekou Vltavou omývaný Český Krumlov o posledním zářijovém víkendu hlavním městem havířiny u nás. Konalo se 18. setkání hornických měst a obcí (SHMO) ČR, na němž zástupci ostravsko- -karvinského revíru nechyběli!

„Registrovaných účastníků jsme měli 841, ale do slavnostního hornického průvodu vyrazilo nakonec na devět set lidí v havířských uniformách či historických krojích z hornických měst a obcí jak Česka, tak Slovenska, Rakouska, Německa i Polska,“ řekl Milan Kadič za pořádající Hornický spolek Český Krumlov.

„Něchceš se isť projisť?“ zeptala se mě v sobotu navečer Mařa. Vyvalil sem očiska: „A čemu?“ Překvapeni bylo na mistě, bo kaj to kdo viděl, aby mě roba v sobotu sama vyhaňala do hospody. „Maš bokovku a v tym dešču němatě kaj isť?“ dodal sem ešče jednym dychem. „Zje jebly?! Enem potřebuju povysavať kvartyr a tak něpotřebuju, aby ses mi tu plantal,“ štěkla. „A nězapomeň, že v pul sedme budě na čete dvojce tyn tvuj novy pražski kamoš – profesor Dvořak – zas vykladať o Praze. Tuš až vam to kelner pusti,“ řekla mi ve dveřach, abysem se uvědomil, že dobře vi, kaj idu! Na Upadnici bylo živo, až sem měl pocit, že všecky roby zrovna vysavaju. Když sem kamošam vyzradil jak mě Mařa vyhnala z kvartyra, smjali se a vtipkovali, že ma beztak laufa. „Dřiv než se s vami budu přežirať, musi Zbyňďa pustiť čete dvojku, abysem vam, vy ignoranti, ukazal svojiho noveho kamoša – profesora Dvořaka,“ podminil sem, a když Zbyňďa cvaknul ovladačem a profesor dovykladal o tym, jak maliř Mikolaš Aleš něuspěl při vyzdobě Narodního divadla, pravil Poldek: „Jak to, že se s nim znaš?“

Odval Heřmanice

Odvalem Heřmanice lze nazvat celý komplex všech odvalů v ploše vymezené tratí Ostrava – Bohumín, Heřmanickým rybníkem a spojnicí mezi Doly Ida a Heřmanice od doby započetí strhávání hřbetového odvalu Karolína a výstavby odkalovacích nádrží severně od odvalu Svoboda a autoodvalu. V té době dochází k vzájemnému propojení všech částí vyjma provozního odvalu, který je dále provozován a kolem roku 1990 dorovnán mírným svahem až na úroveň Heřmanického rybníka do tvaru plošného odvalu mocného cca 30 m.