Jak zme v nedělu vlezli do hospody Na Upadnici, tuž na nas dychla atmosfera Vanoc. Nad pipu maly nazdobeny stromek, na stropě mezi lampami zelene girlandy z baňkami a na každym stole maly svicen ze svičku. Prostě parada, až zme se chtěli hned rozdavať darki... „Neni na to ešče brzo, Zbyňďo?,” zeptal se Poldek. „Kaj brzo? Iďtě se podivať do marketuv či inych hospod. Tam to maju vyzdobene už skoro měsic. A mě novi šefici zdupali, že sem ešče nic něnazdobil a až pry přitlačim na pilu, bo inač mi na svatki kusek teho třinasteho plata nědaju. A že to tu tež musime vyzdobiť. Abystě se tu citili fakt tajak doma,” pravil vrchni Zbyněk a odkulal se ze svojimi stodvaceti kilami žive vahy ku pipě. „Tak pry je to definitivni: Vanoce budu na snihu a budě mrznuť, až budě praštěť...

Jak to vidí stryk Lojzek

Na třetím největším českém hřbitově za posledních sedm let postupně zrekonstruovali všechna místa, kde společně sní věčný sen oběti důlních požárů, výbuchů či závalů.

Část historie, která k našemu městu navždy patří. Tak hledí i na radnici obvodu Slezská Ostrava na místa společného věčného odpočinku obětí neštěstí na zdejších šachtách z 19. a 20. století. Těžařská nadace je stejného mínění – na opravu hornických hrobů přispěla totiž už třikrát. A všech sedm dostalo opět důstojný vzhled!

„Patří to k odkazům minulosti, památkám, které bychom měli udržovat. Kdo viděl stav hrobů před rekonstrukcí, mi bezesporu dá za pravdu,“ nechala se slyšet Nataša Lukášová. Ta jednak sama pochází z havířské rodiny, a na třetím největším tuzemském hřbitově – jemuž Ostraváci neřeknou jinak než „na Slezské“ – působí jako správkyně.

Ukončením provozu prádla úpravny Lazy skončila technologická linka na výrobu tříděného uhlí.

„Prodáváme brikety, koks, uhlí. Nabízíme otopové výhřevné uhelné kaly. Dodáváme uhlí ostravské produkce či méně kvalitnější černé uhlí z dolu Jankowice. Černé uhlí vybírejte vždy podle kvality a hlavně podle výhřevnosti. Čím vyšší je kvalita a výhřevnost, tím je větší úspora vašich fi nancí.” Takové inzeráty a rady pro majitele kamen či kotlů na pevná paliva lze najít na internetu. Jenže zájemci o tradičně kvalitní černé otopové uhlí z ostravsko-karvinského revíru si o něm mohou nechat jenom zdát. Proč? Těžební společnost OKD, jediný producent černého uhlí v naší republice, uhlí malospotřebitelům nenabízí.

Landek Park s Dolem Anselm už podle ředitele Lumíra Place plní funkci příměstské rekreační zóny. Lidé sem chodívají nejen kvůli hornictví a jeho historii či technice.

Výměnou řetězu pluhové soupravy PL 82 a údržbami dalších exponátů zahájila šachta Anselm v hornickém skanzenu Landek Park zimní sezonu. Ta se projevuje zejména úpravou provozní doby. Každé pondělí mají podobně jako většina muzeí zavřeno a prohlídky v ostatních dnech nejsou co šedesát minut, nýbrž jen v 10, 12, 14 a 16 hodin.

„Pluh, mimochodem stejný typ, s jakým stále kopou paskovští horníci, patří v našich expozicích k těm plně funkčním technologiím. Oka řetězu i spojky toho měly už hodně za sebou, začínaly se zasekávat, proto jsme přistoupili k výměně. Dali jsme se i do jiných prací, které nemůžeme, stejně jako na činném dole, provádět za běžného provozu. Opravovaly se výztuže, upevňovala kabelová vedení,“ upřesnil Lumír Plac, ředitel Landek Parku, s tím, že všechno zvládali ve vlastní režii. Vždyť k zaměstnancům i průvodcům patří vysloužilci ze šachet, jako zámečníci František Plašťák a Miloš Schaffelhofer s léty praxe v závodě 1 Dolu Vítězný únor (Odra) či elektrikář Vlastimil Černín fárající svého času tamtéž.

Jedním z prvních adventních svátků, kterému naši předkové přisuzovali magickou moc, je po sv. Ondřeji (30. listopadu) svátek sv. Barbory, připadající na 4. prosinec. Lidé si toho dne řežou větvičky ovocných stromů barborky, které si doma dávají do vázy pro radost a okrasu, vždyť do skutečného jara je tak daleko ale nejen to, prostřednictvím větviček se v lidové magii věští budoucnost. A to ne budoucnost ledajaká! Která svobodná dívka by nechtěla vědět, zda se již v příštím roce nevdá?

Jako barborky se dnes řežou převážně třešňové větvičky. Podle tradice to však mohou být snítky z jakýchkoliv stromů a keřů, které ve váze mohou rozkvést. Tradice barborek je prastarého původu. Říká se, že v nich lze spatřovat odraz příběhu z apokryfních (tedy církvi nekanonizovaných) evangelií. V nich lže číst, že snoubence pro Pannu Marii vybrali kněží jeruzalémského chrámu právě podle toho, čí snítka vložená do vody vyrašila první. Snad se i zde navázalo na ještě starší tradice prastarých veštebních praktik, podle kterých rozkvetlá větvička dívce říkala, že se v následujícím roce vdá. Ovšem zde nutno slečny varovat není dobré snítku pěstovat na veřejně přístupném místě -protože pokud nevykvete, je to důkaz, že dívka již není panna (doby se mění...). Rozkvetlý proutek si dívka má dát do šněrovačky, aby si ho mládenec všiml (a dovtípil se když ne on a teď tak může mít navždy smůlu).

Seděli zme v utery Na Upadnici a enem tak trochu slavili tyn sedumnasty listopad. Musim přiznať, že ni všeci, bo u stola komunisty Koldera bylo spíše smutno a všeci ostatní čekali, kdy se tamni osazenstvo poruči, tajak Švejk ve štrnastym roku minuleho storoča, když vypukla první světova, u vyčepniho Palivca v hospodě U Kalicha černe pivo ze slovami: „V Moskvě mají taky smutek.“ Ale bolševici se drželi mužně, bo nam všeckim bylo smutno z teho masakra, co porobili z patka na sobotu islamisti v Pařižu! A připadne žertiky na adresu smutku tam či indi by vyzněly jako něludske. Tuš jak zme tak potichučki rozjimali, co s tym muslimskim marasem, co se na nas z teho Blizkeho vychoda už dluhe měsice řiti, je třa zrobiť, až naraz pravi Poldek: „Ty, Lojzek, minule, než ti zebral slovo ze svojim frkem Erďa, si slibil, že nam dokažeš, jak maš dluhu tu svoju poměť. Tuš, cos chtěl řecť? Vykladej!“ Bo sem už měl tež dosť teho smutku, dal sem se do vypravjaňa. „Všeci dobře vitě, že Ostrava jako město ma v cele Evropě spřatelene města. V Rusku Volgograd, ve Velke Britanii Coventry, v Polsku Katovice, no a v Německu – vtedy vychodnim – Dražďany.

K bohatému kulturnímu programu pro všechny věkové kategorie přispěla jako už tradičně také Nadace OKD

KARVINÁ - Za necelý měsíc jsou tady nejkrásnější svátky v roce – Vánoce. Poslední listopadovou neděli (29. 11.) začíná Advent – období čtyř neděl před vánočními svátky. S ním je spojena celá řada tradic. Mezi ty dávnější určitě patří adventní věnec se čtyřmi svíčkami nebo zdobení domovů jmelím, které má podle tradice přinášet štěstí a požehnání. Ještě před tím, než se začtete do předvánočního programu, který připravila hornická města a obce, si připomeňme význam Vánoc.

První vánoční stromek se v Česku objevil v roce 1812
Vánoce tradičně oslavují narození Ježíše Krista, ale obecně jsou chápány také jako jeden z nejvýznamnějších civilních svátků. Všeobecně se v křesťanské církvi slaví od 7. století. Nejstarší oslavy narození Páně probíhaly zřejmě v Římě – první písemná zpráva se váže k roku 336. Jedním ze symbolů Vánoc, bez kterého se neobejde takřka žádná domácnost, je vánoční stromeček. Přestože se zdobí už více než 400 let, v Česku rozhodně tak dlouhou tradici nemá.
    Poprvé ho postavil až v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Nový zvyk se však prosazoval hodně pozvolna, navíc si ho mohly dovolit převážně bohaté pražské měšťanské rodiny. Do venkovských stavení pronikaly ozdobené vánoční stromky pomalu – až do první světové války bývala v mnoha domácnostech pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev.