Odval Svoboda (včetně autoodvalu a provozního odvalu)

Po zahájení hloubení jam Heřmanice bylo započato s odvalováním severně od nich. Odvalový materiál byl transportován důlními vozíky. V průběhu let 1949 až 1954 vznikl tzv. provozní odval. Ten byl situován v prostoru zhruba severovýchodně od Dolu Heřmanice.

Spojením tohoto odvalu s plochým odvalem Dolu Ida vznikla plocha pro manipulační kolejiště. Kolem roku 1952 byla zprovozněna lanová dráha z úpravny koksovny Svoboda, ze které byl hlušinový materiál dopravován podél Dolu Ida k Dolu Heřmanice a překládán na dráhové výložníky s dopravou hlušiny vozíky. Takto vznikal odval Svoboda ve tvaru dvojitého kužele, jelikož dráhy dopravníků byly situovány od překládací stanice směrem SSZ a SSV. V roce 1954 dosahovaly kužely odvalu Svoboda do výše cca 30 m. Východně od nich pokračovalo odvalování hlušiny, tzv. provozního odvalu na sever a východ k Heřmanickému rybníku. Výška tohoto plochého odvalu se pohybovala okolo 10 m, doprava byla provozována důlními vozíky z Dolu Heřmanice. Odvalový materiál tvořila pouze netříděná hlušina z otvírkových a přípravných důlních děl. V létech 1954 – 1961 byla dynamika odvalování v této oblasti největší. Z leteckých snímků z roku 1954 a 1961 byl patrný obrovský nárůst objemu kuželových odvalů Svoboda, rozšíření provozního odvalu a zahájení provozu tzv. autoodvalu.

„Chlapi, letos bez bab a bez chlastu!“ pravil v patek Na Upadnici Poldek na dotaz, esli pojeděme letos na Hornicke slavnosti. „Ni enem bez bab, ale aji bez Lojzečka,“ dodal sem smutno a poručil se fernet. Zustalo to bez odezvy, enem Antek brblal: „Je fajně, že se ty tradični oslavy Dňa hornikuv zase po ročni pauze obnovily. Něvim jak vam, ale mi fakt chyběly! Enem mě zajima, čemu už se to němenuje Den horniku a něslavi se aji v Ostravě?!“ „Už sem ti to vysvětloval paru razy. Včil to budě naposled, tuš davej dobry pozor: Načelnictvo OKD to zduvodnilo tym, že Hornicke dny by se měly slaviť enem na šachtach, zatymco ty celorevirni jako Hornicke slavnosti. A bo v Ostravě už žadne šachty něsu, přestěhovaly se do včilejšiho centra revira – Karvine. Už to kapuješ?“

Rozvoj a útlum rudného a uranového hornictví na území
České republiky po roce 1945

Předmluva
Tato útlá publikace k rozvoji a útlumu rudného a uranového hornictví na území České republiky po roce 1945 s rozsahem, omezeným mimo jiné i pro výši finančních prostředků, které byly k tomuto účelu získány, byla napsána autorem, který celý svůj produktivní a nyní i postproduktivní věk věnuje rudnému a uranovému hornictví. Vychází v ní ze svých osobních zkušeností, prací, provedených pro různé instituce i z literatury, uvedené v připojeném seznamu. Největší váhu v něm mají publikace [3] a [5] a citované práce autora.

Lit. [3] s názvem „Přehled dějin rudného hornictví na území Československa“ vycházela postupně jako příloha časopisu RUDY v období 1984 až 1991. Má celkový rozsah 632 stran a byla napsána předními českými a slovenskými historiky a odbornými pracovníky, řízenými redakční radou. Vydávání bylo předčasně ukončeno v důsledku ukončení činnosti časopisu, takže chybí plánované statě o čs.uranovém průmyslu. Iniciály k jednotlivým kapitolám pro tuto publikaci navrhl a zhotovil Karel Liška.

Lit. [5]: Reprezentační publikace nese název „Rudné a uranové hornictví České republiky“ vydalo ve spolupráci s DIAMO s.p, nakladatelství ANAGRAM Ostrava v roce 2003. Má celkem 647 stran a na jejím zpracování se podílelo 79 autorů. Kromě rudného hornictví se zabývá i geologickým průzkumem, těžbou a úpravou uranových rud, vlivy hornictví na životní prostředí, útlumem hornictví a likvidací dolů, lomů, úpraven a povrchových provozů. Za cela ojedinělý počin lze považovat uvedení technických a kulturních památek po rudném a uranovém hornictví v členění podle krajů. Je mi ctí, že jsem se mohl prací, spojených s napsáním těchto literárních pramenů, zúčastnit.

Obě tyto publikace jsou však určeny hlavně pro odbornou hornickou veřejnost a navíc jsou v současné době jen obtížně dostupné. Proto jsem přivítal nabídku Klubu přátel hornického muzea v Ostravě, kde jsem dlouholetým členem, abych zpracoval tuto problematiku ve zjednodušeném pojetí a v rozsahu vhodném pro širší okruh čtenářů s tím, že zpracovatelské náklady v přiměřeném rozsahu uhradí především Nadace LANDEK Ostrava, se kterou Klub již řadu let spolupracuje.

Věřím, že v uvedeném pojetí bude publikace pro členy Klubu i další zájemce o rudné a uranové hornictví v České republice užitečná.

Jiří Grygárek

Provozní ředitel OKD Pavel Hadrava poskytl rozhovor Deníku. Popsal v něm plány firmy, proč je důležité nadále těžit v Moravskoslezském kraji černé uhlí a jaký význam má pro OKD, ale i region plán na rozšíření těžby a prodloužení životnosti Závodu Důl Karviná. Rozhovor přinášíme i čtenářům Horníka.

Být připraveni těžit dalších 10 let, doufat v růst cen uhlí ve světě a v neposlední řadě tak dát práci desítkám tisíc místních lidí. To je filozofie, se kterou nyní vede těžařskou společnost OKD její provozní ředitel Pavel Hadrava. Příští rok na jaře se bude veřejně projednávat studie EIA, kterou firma zpracovala pro MŽP a doufá, že se jí podaří potřebnou administrativu zvládnout a získat povolení k těžbě.

Studie EIA, kterou společnost OKD po zvážení všech okolností předložila MŽP, počítá s těžbou v menším rozsahu, než byla původní maximalistická varianta. Jak se promítne okleštěná podoba dobývacího prostoru v množství vytěženého uhlí a časovém horizontu, dokdy se na tomto území bude moci těžit?

Ach, ti dochtoři… Přišel sem v utery Na Upadnicu a moc mi do řeči něbylo. Už dva dni mě bola dva zuby a když sem se objednaval u zubařki, pravila mi sestra do telefona něsmluvavě, že objednavaju až na přišti měsíc a štěkla, že mam přisť za tři tydně. „Tuš něvim, esli to vydržim!“ pravil sem synkum v hospodě a držel pysk v dlaňach. „Zkus to podle osvěčeněho recepta skotačiveho stařika Slavečka: dej se dvě zimne piva a zajez to dvumi acylpyrinami!“ radil mi ze smichem dobrak Jiřik. „Dej pokuj. Všeci dobře vime, jak to je, když boli zub. Enemže ty ni, bo maš v hubě enem samu jamu sem tam vyplněnu umělinu… Staři je beztak na guvno. Šak už kdysik pravil Menšik, že když se chlop po padesatce zbudi a nic ho něboli, tak je mrtvy!

Členové havířovské pobočky KPHMO a přátelé hornické historie se sešli v pondělí 8.září mimořádně v Domečku, sídlu Klubu hornických důchodců Dolu František v Horní Suché. Důvody byly dva. Téma besedy byla Historie klubu důchodců a druhý důvod byl útulné prostředí Domečku, kde se člověk cítí jako v hornickém muzeu a současně na pikniku. Naší akci předcházela oslava Dne horníků 4.9. v Dělnickém domě, které bylo současně připomínkou 40.výročí tragédie na Dole Prezident Gottwald. 12.září 1974 se v 6.19 hodin při řádné jízdě na jámě PG II utrhlo lano a došlo k pádu klece do tůně. Na místě zahynulo 7 horníků, jeden cestou do nemocnice, 22 lidí bylo zraněno těžce a další 4 lehce. Vzpomínkové akce se zúčastnilo i několik žijících účastníků tragédie. Pan Duda popsal průběh celé události, jak ji prožil na vlastní kůži. Akce se zúčastnili i členové několika okolních klubů krojovaných horníků. Celý průběh vzpomínkové akce byl velmi emotivní a důstojný.

Polské černouhelné hornictví se otřásá v základech. Podle šéfa největší evropské těžařské společnosti Kompanie Weglowe Miroslawa Tarase bude muset firma snížit počet svých zaměstnanců o více než třetinu, aby se vyhnula bankrotu. Firma v současnosti dává práci 55 000 lidí a je třetím největším zaměstnavatelem v zemi. KW plánuje pokračovat v produkci 30 milionů tun ročně (o téměř deset milionů méně než před dvěma lety) a snížit počet zaměstnanců o 20 tisíc. Tohoto snížení chce dosáhnout kombinací odchodů do důchodu, dobrovolných odchodů a prodejem dolů. „Chceme to udělat tak rychle, jak to bude možné. Ale nestane se to přes noc, celý proces může trvat roky. Pokud se nám nepodaří snížit počet zaměstnanců, Kompania nebude existovat,“ říká Taras.