V nedělu Na Upadnici bylo smutno. Chlopi už sice kocovinu ze šmigrusta překonali, ale nadavali, že nas jaro, kere začalo o velikonočním vikendě, vykivalo a netrvá dali. „To bylo, co? Baby už začaly odkladať zbytečne kabaty a svetry, no radosť pohleděť,” pravil Poldek. „Ani němluv. Jel sem v sobotu před Velikonocemi v autobuse a naproti mně seděla taka mlada děvuška. Vic jak osumnasť neměla! Kratka suknička enem tak tak zakryvala to, co zme kdysi za mlada u tych našich robek pod plisovanymi či tvídovými sukňami enem tušili. No co vam mam pravěť. Myslel sem, že sem ve Vitkovicach...,” přidal se Antek. „A čemu zrovna ve Vitkovicach?,” ptal se něchapavo Břetik. „Ty to něviš? To zme raz jeli vlakem z Poldkove chalupy na Ostravici a Antek zapomněl vystupiť v Kunčicach. Ale potym pravil, že to něvadi, bo mu to stejnako stoji ve Vitkovicach. A vtedy se ho moja Agneša vtipno zeptala, či kvuli lasce musi pokažde do Vitkovic, když mu to tam stoji,” vysvětlil Břetikovi Poldek čemu se Antek při pohledu na obnažene děvuši kitky myslel, že je ve Vitkovicach.

Jak to vidí stryk Lojzek

JAK JSEM SE SEZNÁMIL S HEDVIKOU, POKROKEM, VÁCLAVKOU.

Většina studentů nejen naší almamater VŠB v Ostravě, ale v celé republice, tam kde studuje, poznává okolí toho kterého města, kde sídlí jeho škola, univerzita, vysoké učení technické spod.

Tak také já, který vlastnil síťovou jízdenku městské hromadné dopravy (tramvaje, trolejbusy) na vnitřní okruh za 10 Kč měsíčně (1. pásmo, které sahalo až po Hranečník, Petřkovice, Porubu, Vřesinu apod.), jsem vyjížděl za poznáním samozřejmě i dál za hranici l.pásma. Vše vycházelo bez jakéhokoliv zádrhele. Jednou jsem si sedl do šaliny u divadla a přes Hranečník jsem pokračoval do Petřvaldu. Měl jsem smůlu! Tak jak jsem seděl na sedadle, tak mě na zastávce Pokrok poklepal nějaký pán na rameno a požádal mě o lístek, v mém případě jsem musel předložit legitimaci, žákovskou průkazku. Byl to revizor! Sedl si vedle mě a praví: „To bude drahý, chlapče." Byl jsem z toho bez sebe, když mně oznámil, že mi sebere průkazku anebo musím zaplatit pokutu. To už přišla zastávky tehdy MěNV Petřvald a pan revizor praví: „Tak si vystup, chlapče." A vystoupil se mnou. Ptá se mě: !Víš, kde je tady sokolovna?" Slabě jsem přitakal a čekal, co bude. „Tak tedy tady tu černou jízdu nevyřídíme. Pojď, jdeme do sokolovny." Tam poručil pro každého pivo a ukázal mi fotky všech revizorů a povídá: „Příště si dej pozor." Měl jsem posledních 20 Kč. Chtěl jsem zaplatit pivo. Načež mně bylo sděleno, že on má taky takového kluka, jako jsem já, a taky že má hluboko do kapsy. Objednal po pulce rumu a to už jsme byli kamarádi na život a na smrt. Tak jsem poznal, že i v Petřvaldě jsou dobří lidé, když se člověk ocitne v nouzi. Na zpáteční cestě na kolej na HIadnov jsem se zařekl, že musím zkusit štěstí a dostat se na některou šachtu v Petřvaldě.

Informace našich horolezců přímo z terénu:

Tak se opět ozýváme, tentokrát již z činske strany. Jsme v osadě Ny Alam ve vyšce 3800. Hranici Nepal-Čina jsme překročili včera tj. 15.4. a byli jsme 3. v pořadi výpravou, které činska strana udělila viza {Japonci a Indové odcestovali pod Everest den před námi}. Máme sice oproti plánu zpožděni, ale doufáme, že dal vše půjde OK. Zdravotně jsme v pořádku. Dnes jsme podnikli rychlý „trek“ (fyzicky namáhavá turistika) na okolní kopec vysoký asi 4400 a šlapalo nám to dobře.

Zítra se přesuneme do vesnice Tingri 4200m n.m. kde budeme 2noci a pak už na nás čeká základní tábor {BC} 5200m n.m. Zde naložíme naklad na vaky a 2dny budeme pochodovat do předsunutého tábora {ABC} 6400m n.m. Od tohoto místa již budeme stavět postupně jednotlivé výškové tábory .

Věříme, že nám osud bude nakloněn tj., že zdrávi, počasí a štěstí nám bude přát.

| Autor: administrator | Vydáno dne 20. 04. 2009 | 3708 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |